Drahá elektřina je pro Česko průšvih. Domácnostem příspěvky, firmám půjčky?

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Zatímco letos dotuje vláda ceny elektřiny mimořádně 110 miliardami korun, na příští rok se tato dotace sníží na pouhých 9,35 miliardy. Na bedra spotřebitelů proto znovu padnou platby za regulované služby, na něž letos výrazně přispívá stát.

Na spotřebitelské faktury se především vrátí poplatek na podporu obnovitelných zdrojů. Pro domácnosti to znamená návrat na řadu let platnou úroveň 599 korun za odebranou megawatthodinu. Průmysl je na tom hůř, tomu hrozí nikoliv návrat k předkrizovým poměrům, ale prudký růst nákladů. Do krize totiž platili velcí spotřebitelé jen mezi 210 až 260 korunami na MWh, teď se mají dostat na úroveň domácností.

Kromě toho všem odběratelům znovu rostou platby za služby distributorů a provozovatele přenosové soustavy, které jsou letos zmrazené nebo přibržděné.

Zatímco domácnostem tak má regulovaná složka ceny elektřiny stoupnout v průměru o 70 procent, podniky čeká růst až o 206 procent.

Podle Svazu průmyslu a dopravy ohrožuje drahá energie konkurenceschopnost. Potíže oceláren, skláren, chemiček či výrobců stavebních hmot mohou srážet celou českou ekonomiku, což by dopadalo i na domácnosti. Drahá elektřina se tak hlavně kvůli dopadům na firmy stává zásadním politickým tématem.

Ne všichni z vládní koalice jsou s tak radikálním snížením dotace spokojeni. „Já jsem nenavrhoval, abychom zabrzdili (objem dotací) ze 110 na 10 miliard. Moje cílová částka byla 40 miliard korun, stále bychom tak ušetřili 70 miliard,“ říká třeba ministr průmyslu Jozef Síkela (za STAN). „Tak by průměrná cena elektřiny nevzrostla, pomohlo by to i firmám. Vláda se však rozhodla jinak a já to respektuji,“ dodává. Přednost před plošnými dotacemi na energie podle něj dostala obrana, školství a doprava.

Že jde o problém, vládní politici nezpochybňují. „Je fakt, že růst regulovaných plateb může negativně ovlivnit konkurenceschopnost českých podniků. Ceny silové energie padají napříč Evropou, ale regulované platby porostou nejvíc u nás,“ říká ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).

Seznam Zprávy oslovily s otázkami ohledně cen elektřiny na příští rok všech sedm parlamentních stran. Mezi odpověďmi se neobjevila jediná, která by závažnost situace zlehčovala. Recepty na léčbu se ale výrazně liší.

Zásadní otázkou je, zda by stát měl v příštím roce dotaci do cen nad vládou již schválených 9,35 miliardy ještě zvýšit. Znamenalo by to vzít peníze daňových poplatníků jinde. Pokud by se tak stalo, mohl by ERÚ regulované platby ještě snížit. Čas na to má do konce listopadu.

Pro zachování vysokých dotací i na příští rok jednoznačně jsou opoziční strany ANO a SPD. Vládní strany pokračování v plošných subvencích odmítají: „V tuto chvíli není na místě plošné dotování spotřeby na úkor jiných položek státního rozpočtu,“ shrnuje většinové stanovisko koalice energetický expert Pirátů, náměstek ministra průmyslu Petr Třešňák.

Dlouhodobější dotace cen energií a tím pádem další zátěž pro státní kasu výslovně odmítli jak Michal Kučera z TOP 09, tak Jan Skopeček z ODS.

Kučera ale připouští jednorázovou vyšší dotaci do cen ještě v příštím roce. Směřovala by na pokrytí části nákladů na přenosové či distribuční sítě, pokrýt by ji měl výnos „mimořádné daně, která by reflektovala mimořádné zisky v energetickém sektoru“. Daň zvanou windfall tax, z níž letos státní kasa získá 60 miliard korun, platí energetické firmy (především ČEZ) a banky. Je plánována na tři roky, vláda ale zvažuje její zrušení v průběhu příštího roku.

Jan Skopeček z ODS místo zvýšené plošné dotace připouští v mimořádných situacích, kdy „dramaticky roste cena energií například z důvodu válečného konfliktu“, podporu zranitelných domácností prostřednictvím sociální politiky. Energeticky náročným firmám by vláda v takové situaci měla pomoci formou dotací či půjček. „Osobně bych preferoval, aby tato pomoc průmyslu v mimořádných dobách existovala, ale aby byla vratná v případě, že v dalších letech bude firma v zisku,“ zdůraznil.

Také KDU-ČSL, Piráti a TOP 09 místo plošných dotací do cen energií doporučují cílenou pomoc zranitelným domácnostem. Třešňák (Piráti) i Hladík (KDU-ČSL) kromě sociální pomoci v podobě příspěvku či doplatku na bydlení doporučují také podporu energetických úspor v domácnostech. Zaměřit se „na energetickou účinnost v domácnostech, firmách, kancelářích a výrobních procesech,“ radí také ministr průmyslu Jozef Síkela (STAN).

Opoziční strany ANO a SPD shodně soudí, že by stát měl dál držet ceny pro spotřebitele dole. Energetický poradce SPD Ivan Noveský ale jako jediný z oslovených politiků neřeší, kde a na úkor jakých výdajů zdroje na dotace cen energií v příštím roce vzít.

Noveský doporučuje regulovat ceny elektřiny podle Zákona o cenách. Ten takový zásah výslovně připouští za „mimořádné tržní situace“ nebo při „omezení hospodářské soutěže“. V Česku ale teď trh neselhává. Energetické burzy se po loňských turbulencích vrátily k normálnímu fungování, obchodníci si konkurují a díky tomu od jara ceny elektřiny pro spotřebitele klesají. Potíž na příští rok se nerýsuje kvůli nefunkčnímu trhu, ale kvůli regulovaným platbám za služby monopolních hráčů.

Noveský nicméně doporučuje uměle držet dole veškeré složky ceny elektřiny, a to radikálněji než letos. „I při započtení nesmyslné antiekologické bruselské daně v podobě emisních povolenek nemůže koncová cena pro domácnosti překročit čtyři koruny za kWh,“ tvrdí.

Jozef Síkela (STAN) před dalšími zásahy do trhu varuje, také další politici trhu věří. Je ale pravdou, že zásah do trhu a pokračující cenová regulace ve střední Evropě by nijak ojedinělá nebyla.

Ceny pod tržní úrovní chce dál držet Slovensko a Maďarsko, v Polsku se o tom jedná. Na Slovensku se tak děje na úkor místní obdoby ČEZ – firmy Slovenské elektrárne, která loni slíbila prodávat elektřinu pod tržní cenou pod hrozbou zavedení windfall tax. Dohoda je tam snazší než u nás, protože Slovenské elektrárne mají jen tři akcionáře - kromě státu EPH Daniela Křetínského a italský Enel.

Maďarsko ceny dotuje ze speciálního fondu na ochranu veřejných služeb, který disponuje 3,5 miliardami eur. Kde vzít prostředky na další regulaci a udržení nízkých cen v Česku, Ivan Noveský ve svých odpovědích neřeší.

Zatímco Noveský volá po masivní regulaci, stínový premiér za ANO Karel Havlíček se soustředí jen na regulované poplatky za služby. Odmítá prudké snížení dotace a přenesení této zátěže na spotřebitele.

Poplatek na podporu obnovitelných zdrojů doporučuje nadále plně nechat na bedrech státu a peníze na něj částečně krýt výnosy z aukcí emisních povolenek, z nichž má Česko v příštím roce získat 36 miliard korun.

„Je nezbytné dojednat s Evropskou komisí, že se tyto výdaje budou hradit z Modernizačního fondu, nikoliv z rozpočtu. Po konzultacích s Ministerstvem průmyslu stojím za tím, že je možné se na tom s Evropskou komisí dohodnout, ale musí k tomu být vůle i na straně Ministerstva životního prostředí (které výnosy z povolenek spravuje – pozn. red.),“ prohlásil.

Platby za distribuci a přenosové služby by Havlíček nepřeváděl na zákazníky naráz, ale rozložil by jejich růst do tří let. „Zdroje doporučuji převést z prostředků Ministerstva obrany, kde stejně budou mít problém navýšení svého rozpočtu utratit,“ doplňuje.

Havlíček tak připomněl spor, který se od léta vedl ve vládní koalici o 36 miliard, které Česko v příštím roce získá z emisních povolenek. Pro využití těchto příjmů na dotaci do poplatků na podporu obnovitelných zdrojů byl především ministr průmyslu Síkela. „Považoval jsem to za jedinou reálnou možnost, jak v roce 2024 snížit regulovanou složku bez dopadu na státní rozpočet,“ říká.

Podle Ministerstva životního prostředí by to ale bylo v rozporu s pravidly Evropské unie. „Na základě toho vznikla koaliční shoda, že tento způsob financování zvolen nebude,“ uzavírá Síkela.

Hladíkovo MŽP argumentuje změněnými podmínkami. Zatímco dosud bylo možné používat výnos z povolenek na zmírňování sociálních dopadů Green Dealu či na subvence pro starší projekty, teď už to nepůjde. V květnu byla přijata unijní směrnice, podle níž jsou peníze z povolenek určeny výhradně na rozvoj nově budovaných obnovitelných zdrojů. Proto z nich nelze platit příspěvek na podporu obnovitelných zdrojů, který jde hlavně na starší solární elektrárny.

Členské státy ale mají vždy 18 měsíců na zavedení nové směrnice do národní legislativy. Česko květnovou směrnici zatím „neimplementovalo“, a tak by podle některých politiků mohla ještě příští rok platit dosavadní úprava.

Pirátský náměstek ministra průmyslu Třešňák je dodnes přesvědčen, že by se o tom ještě dalo s Evropskou komisí jednat. „Rok 2024 by pravděpodobně šel pokrýt i z výnosů z emisních povolenek,“ říká. Stejně to vidí Havlíček z ANO.

Ivan Noveský (SPD) pochybuje o tom, že ERÚ skutečně důsledně hlídá oprávněnost nákladů provozovatelů sítí. Některé jejich investice jsou podle něj vysoce předražené, a proto jsou poplatky za distribuci či služby ČEPS zbytečně vysoké.

ERÚ odmítá, že by byl příliš benevolentní. Navíc prosadil u regulovaných firem, aby své náklady rozkládaly do delšího období. Na příští rok tím spotřebitelům na poplatcích ušetřil deset miliard korun. Část vládních politiků čeká, že bude schopen poplatky ještě snížit.„Platby na podporované zdroje jsou dědictvím minulosti, ale platby za distribuci pro příští rok ještě procházejí konzultačním procesem,“ říká Petr Hladík. Ministr Síkela se kvůli tomu sešel tento týden s předsedou Rady ERÚ Stanislavem Trávníčkem.

Možnosti úřadu jsou ale víceméně vyčerpané. Kompenzace za náklady na výstavbu a posilování sítí lze možná po dohodě s distributory ještě víc rozložit na příští roky, stejně je ale spotřebitelé jednou budou muset zaplatit. „Odložené platby budou dražší o naskakující úroky,“ varuje mluvčí ERÚ Michal Kebort.

Podle informací Seznam Zpráv by ERÚ mohl ušetřit drobnými úpravami poplatků za distribuci možná až pět miliard korun. Částka by se ale rozložila mezi všechny spotřebitele, domácnosti by to téměř nepocítily a firmám by to řešit jejich problém s prudkým nárůstem poplatků za obnovitelné zdroje nepomohlo.

Svaz průmyslu vypočetl, že ke snížení akutního rizika pro velké spotřebitele by stačilo najít ve státní kase alespoň sedm miliard korun na dotaci poplatků na obnovitelné zdroje. Pak by se i pro velké spotřebitele tato položka dostala na úroveň před krizí. „Velké firmy by nebyly tak znevýhodněné proti Německu, kde místo podniků platí podporu obnovitelných zdrojů speciální Energeticko-klimatický fond,“ říká šéf Svazu průmyslu Jan Rafaj.

Podle ministra průmyslu Síkely by na návrat k předkrizové úrovni poplatku na OZE bylo zapotřebí najít navíc 10 miliard. „Toto opatření by ale pomohlo firmám, domácnostem nikoliv,“ upozorňuje.

Podle Síkely je ve hře ještě jedna možnost, a to nadále zachovat pro příští rok odvody z tržeb neplynových elektráren, které loni zavedla dočasně Evropská komise. „Tyto elektrárny vyrábějí za nízké ceny a při vysokých cenách elektřiny daných cenou plynu, vykazují nebývalé zisky. Tyto příjmy lze dál využít na pomoc s vysokými cenami energií,“ říká.

Na vyšší dotaci by tak přispěly hlavně firmy jako ČEZ a Sev.en Energy Pavla Tykače. Hra o ceny elektřiny každopádně ještě zůstává otevřená.