V Česku se rodí průmyslový obr. Esem v rukávu je revoluční těžba kovů

Do továrny českých byznysmenů je to z centra Memphisu v Tennessee sotva dvacet minut. Na trávníku před příjezdovou branou je vztyčená modrobílá cedule Draslovka.

Skupina byznysmenů sdružených v rodinné kanceláři bpd partners tento obrovský areál koupila loni od americké chemičky Chemours Company za 520 milionů dolarů (přes 11 miliard korun). Tento nákup bývalých uhlobaronů Vasila Bobely, Petra Pudila, Jana Dobrovského a také rodiny Brůžkových se ukázal jako prozřetelný a majitelům kolínské Draslovky ušetřil v době energetické krize řadu problémů.

Na vrátnici mě po chvíli vyzvedává zaměstnankyně chemičky zodpovědná za environmentální bezpečnost a v autě vypráví, že její předkové pocházeli z českých zemí. Kanceláře mi připomínají strojírenskou továrnu Unex Uničov, kam jsem v 90. letech chodil na návštěvu za svým otcem. Memphiská továrna totiž něco pamatuje: Funguje od roku 1952 a letos slaví sedmdesátiny.

Transformativní technologie

Velikost chemičky je úchvatná. V areálu se vyrábí vysoce toxické látky, především kyanovodík – 120 tisíc tun ročně, což z firmy dělá největšího výrobce těchto chemikálií na světě. Z kyanovodíku pak Draslovka na místě vyrábí například kyanid sodný, který je stále nenahraditelný při těžbě zlata a dalších nerostů. Kyanid sodný vyráběla dříve i v Kolíně, ale kvůli energetické krizi v Evropské unii výrobu výrazně omezila. V Česku se Draslovka soustředí hlavně na výzkum a vývoj nových chemických produktů a technologií, a skupinu z Prahy také řídí.

Memphiská chemička zabírá plochu 160 hektarů a je desetkrát větší než kolínská. Nachází se v oblasti Woodstock nedaleko řeky Mississippi, po níž se lodní dopravou do areálu dováží především čpavek. V celém areálu je zakázáno fotit kvůli ochraně průmyslového tajemství, ale letecké záběry poskytují dobrou představu.

V zasedačce se potkávám skoro s celým managementem americké Draslovky, který byl mimochodem jedním z důvodů, proč čeští byznysmeni fabriku koupili. S některými manažery se znají už od roku 2009, kdy v Evropě začali vyrábět pro původního vlastníka, chemický konglomerát Dupont. „V areálu máme nájemce, kteří nám tu zůstali z dob Dupontu a potom Chemours. Jsou to velká jména chemického průmyslu jako Mitsubishi Chemical, Arkema či Linde,“ popisuje provozní ředitel chemičky Jason Painter.

Koncern Dupont vystavěl areál jako propojený celek, ale postupně ho dělil a výroba kyanidů se dostala na okraj zájmu firmy. Chemička tak sloužila mateřské firmě pro přísun hotovosti, ale investovalo se do ní jen málo.

To se nyní podle Pavla Brůžka, který aktivně skupinu Draslovka řídí, má změnit. Firma má v plánu začít ve velkém rozvíjet svou novou technologii založenou na glycinu, jež má způsobit převrat v těžebním odvětví – nejen zlata, ale i dalších „kovů budoucnosti“ jako nikl, kobalt či měď. Tedy nerostů, které jsou součástí nového průmyslu elektromobility, ukládání energie či informačních technologií.

„Jsme už nyní největší v dodávkách kyanidu pro společnosti těžící zlato. Novum je však v tom, že máme pro těžbu zlata, ale i niklu, kobaltu či mědi připravenou udržitelnou technologii. Je to nejtransformativnější technologie, jakou jsme za život zažili. Je to věc, která změní těžební průmysl,“ vypráví jednačtyřicetiletý Brůžek, když procházíme mezi skladovacími nádržemi čpavku.

Draslovka podle Brůžka o zavedení své technologie jedná s největšími jmény těžařského průmyslu. S některými probíhá už zkušební provoz, avšak naplno by se nové příjmy měly v účetních knihách Draslovky projevit za dva až tři roky.

Brůžek čeká, že se firma do roku 2030 zdesetinásobí. Loni chemička českých miliardářů utržila 121 milionů dolarů (zhruba tři miliardy korun) a hrubý provozní zisk EBITDA činil 89 milionů dolarů (2,2 miliardy korun). Zadlužení firmy se pohybuje na úrovni 350 milionů dolarů. „Letos očekáváme, že budeme mít tržby nad 500 milionů dolarů a kvůli investicím zhruba stejný provozní zisk. Velká část lepších tržeb jde samozřejmě na vrub začlenění memphiské fabriky do skupiny, ale první příjmy už máme i z australské firmy Mining & Process Solutions, kterou jsme letos koupili,“ říká Brůžek.

Globální firma

Australská firma je tím, co má v příštích letech skupinu Draslovka táhnout dopředu a z miliardářů udělat multimiliardáře. Zlato se v současnosti těží tak, že se hornina prožene roztokem kyseliny sírové, která pomáhá vyfiltrovat cenný kov. Draslovka má řešení, jež používá na loužení kovů glycin, tedy biologicky rozložitelnou látku, což je absolutní revoluce v těžbě vzácných kovů. Těžbu to nejen zefektivní, ale také pomůže vrátit do míst, kde by ji předtím nikdo nepovolil. Glycin se přitom vyrábí z kyanovodíku, který Draslovka vyrábí v Memphisu i v Kolíně.

„Otevírá se před námi obrovský trh. Naše perspektiva je taková, že do deseti let bychom mohli náš provozní zisk EBITDA zvýšit o 1,5 miliardy dolarů. Kdybychom to hodně nezvládli, pak bychom do deseti let mohli být na pěti- až desetinásobku současné EBITDA,“ říká Brůžek.

Ve skupině už probíhají hovory s investory, kteří by měli dodat další kapitál na rozvoj. „Současná hodnota skupiny Draslovka je na základě hovorů s investory 1,2 až 1,5 miliardy dolarů (30 až 38 miliard korun). Teď budeme zjišťovat, za kolik upíšeme naše akcie, a také to, jak budou investoři, kteří nás dlouhodobě sledují, kompetitivní. My si chceme vybrat jednoho nového,“ dodává Brůžek s tím, že během dvou až čtyř let by se pak firma začala veřejně obchodovat a z Draslovky by se stala „globální firma“. Od 90. let, kdy v Kolíně Draslovku dával dohromady Pavel Brůžek starší, jde o dramatický rozvoj.

Draslovka kapitál potřebuje. Jednak na financování investice do amerického provozu, ale také na rozvíjení své technologie. Na začátku roku zatím získala 150 milionů dolarů od amerického fondu Oaktree Capital Management, které však putovaly hlavně na financování americké akvizice.

Na začátku příběhu přitom stojí poměrně jednoduchá podnikatelská úvaha rodiny Brůžkových, Pudila, Bobely a Dobrovského, v níž však málokdo dokázal vidět příležitost.

V minulých letech se z těžby nerostů v rámci celosvětové strategie udržitelnosti stal nejšpinavější byznys. Všichni měli za to, že těžba je špatná, a banky i institucionální investoři se začali pyšnit tím, že do těžebního průmyslu neinvestují. Není tedy divu, že se přestaly otevírat nové doly mědi, nová ložiska ropy apod. Nicméně „nová transformovaná zelená ekonomika“ vyžaduje velké množství nerostů, které je třeba vytěžit.

Typický elektromobil například vyžaduje šestkrát více nerostných surovin než běžný automobil. Lithium, nikl, kobalt, mangan a grafit mají zásadní význam pro výkon baterií. Prvky vzácných rud jsou nezbytné pro permanentní magnety i ve větrných elektrárnách. Elektrické sítě potřebují velké množství mědi a hliníku, přičemž měď je základním kamenem všech technologií souvisejících s elektřinou.

Surovinové závody

Draslovka vsadila na to, že právě nerosty jako lithium, měď, kobalt či zlato budou potřeba i dál. „Budilo mě v noci to, jak přesvědčíme investory, aby viděli svět našima očima. Myslel jsem, že to bude stát strašně moc energie, public relations a edukace nejen investorů, ale i regulátorů a odborníků. Na válečné invazi Ruska na Ukrajinu je strašně moc negativ, ale pro nás byla pozitivní v tom, že si všichni velmi rychle uvědomili, co jsme věděli už dlouho. Tím, že se v Rusku těžilo 30 procent světového niklu, si najednou všichni řekli: co my budeme dělat? Stavíme velké fabriky na baterie pro elektroauta, ale neovládáme suroviny,“ říká Brůžek.

Evropa i Spojené státy se teprve nyní začínají zajímat o to, jak zajistit kovy pro výrobu elektroaut, úložišť energie či čipů. Například zhruba 70 procent světové produkce kobaltu se dnes těží v Kongu a těží ho Číňané. Hodně niklu se těží v Rusku. Tedy u partnerů, kteří příliš se Západem nespolupracují.

Globální ambice Draslovky tak nemusejí být úplně liché.

V článku jsme upravili technickou nepřesnost o těžbě zlata kyanidem, nikoli kyselinou sírovou.