Ceny dálničních známek v Evropě: Kde zaplatíte nejméně a kde nejvíce

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Poplatky za užívání dálnic jsou v mnoha evropských zemích běžnou součástí silniční infrastruktury. Každý stát vybírá poplatek v jiné výši různými způsoby, ať už jsou to námi používané dálniční známky nebo například mýtné, kdy řidiči platí za ujeté kilometry. V Evropě je nicméně značná část států, která poplatky za užívání dálnic vůbec nevybírá.

Výše poplatku pak obvykle reflektuje délku dálniční sítě, její kvalitu a nutnost silnici udržovat provozuschopnou. Při porovnání cen dálničních známek jsou klíčové údaje o délce dálniční sítě daného státu a jejich cena. Nejrelevantnějším ukazatelem je pak cena, kterou řidič platí za jeden ujetý kilometr na dálnici - jiným způsobem se srovnat cena dálniční známky a mýta nedá.

S právě zmíněným mýtným systémem je to trochu problematičtější. Každý řidič totiž platí za své ujeté kilometry individuálně. Řidiče tak může užívání zpoplatněných úseků vyjít velmi levně, anebo taky draze, zatímco dálniční známka má jednu pevně stanovenou cenu.

Státy, které využívají mýtné systémy, mají navíc různé dálniční úseky oceněny odlišnými sazbami, což opět komplikuje porovnání. Abychom tedy získali alespoň obecná data, museli jsme jednotlivé ceny zprůměrovat – výsledky tak sice nebudou tolik přesné jako u dálničních známek, slouží však jako přibližný ukazatel. A samozřejmě je nutné si uvědomit jinou životní úroveň v rozličných zemích a jakou část z výplaty řidič za známku vydá.

Nyní už se podívejte na cenový žebříček evropských států:

Česko v žebříčku obsadilo třinácté místo, to je mírný podprůměr. Za 1388 kilometrů sjízdných dálnic řidiči zaplatí 2300 korun. Zdaleka nejlépe jsou na tom Švýcaři. Jejich dálniční síť je v porovnání s ostatními státy zdaleka nejhustší a navíc za ni řidiči zaplatí nejméně peněz.

Naopak zdaleka nejdražší jsou ceny za užívání dálnic v Moldavsku a ve Slovinsku. Moldavsko má se zaostalostí své dálniční infrastruktury problémy dlouhodobě. Oba státy si však za svou poměrně malou dálniční síť účtují vysoké poplatky.

Porovnáme-li státy využívající dálniční známku a státy využívající mýtný systém, na papíře se ceny tolik neliší. Systém vybírání mýtného je velmi výhodný pro lidi, kteří cestují po dálnicích příležitostně, například turisté, naopak pokud využívají dálnice každý den, tak si připlatí.

V Česku je to přesně naopak – kdo jezdí méně, často prodělá, kdo jezdí více, papírově ušetří. Systém dálničních známek však toto slabé místo pokryl možností zakoupit kratší a levnější varianty známek, například jednodenní. V obou případech tak řidič v České republice v porovnání například s Francií jede za levno.

Žádnými dálničními známkami nebo mýtem se však nemusí zabývat obyvatelé téměř třetiny evropských států. Jedná se o severské země jako Norsko, Švédsko, Finsko a Dánsko, dále pak Litvu, Lotyšsko a Estonsko. Poplatky nevede dále ani Německo, Belgie, Nizozemsko, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Island, Irsko a Anglie.

Ve výše zmíněných státech mohou po dálnicích zadarmo jezdit osobní automobily, to se však nevztahuje na nákladní dopravu – na tu jsou uvaleny poplatky. V některých těchto zemích pak řidiči platí mýto za průjezd tunely či po mostech.