Co svět může dělat s drahou ropou? Karty v ruce drží hlavně Saúdové

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když se 2. března sešlo zasedání hlavních světových exportérů ropy OPEC, setkání trvalo celých 13 minut. A ani jednou během něj nepadlo slovo Ukrajina. Exportérské země prostě odmítly reagovat na nové události.

Země OPEC se shodly, že se budou držet původního plánu a přikročí k naplánovanému mírnému zvýšení produkce v dubnu. To mělo přitom činit poměrně zanedbatelných 400 tisíc barelů denně (bpd), tedy zhruba 0,4 procenta světové spotřeby.

Trh s ropou byl přitom napnutý od začátku roku. V lednu Mezinárodní agentura pro energie (IEA) začala hledat 200 milionů chybějících barelů ropy. Tolik totiž činil rozdíl mezi odhadovanou a skutečnou spotřebou ropy světa v roce 2021. Svět během minulého roku „nepozorovaně“ spotřeboval každý den přes půl milionu barelů denně, o kterých analytici nevěděli. Agentura také v lednu upozornila, že v zásobnících má svět uloženo nejméně této suroviny za posledních sedm let.

Jinak řečeno: situace v zásobování ropou byla už před ruskou invazí na Ukrajinu napjatější, než se většina odborníků a trhu domnívala. Následné události, včetně amerického embarga na ruskou ropu, už pouze přilévaly olej do ohně.

První dobrá zpráva přišla až ve středu 9. března. Nejprve představitel irácké vlády řekl, že země je připravena zvýšit těžbu, pokud to budou kartel OPEC a jeho spojenci požadovat. Pak velvyslanec Spojených arabských emirátů ve Washingtonu prohlásil, že jeho země podporuje zvýšení těžby a bude se k němu snažit přesvědčit i ostatní země OPEC.

Ropa reagovala rychlým poklesem ceny o více než 10 procent. Není jasné, jak se bude cena vyvíjet dále, nepříznivých vlivů je více než dost. Ale otevření kohoutů v arabských zemích je pro jakékoliv zlevnění klíčové. A to i přesto, že už nemají takové postavení jako v minulosti.

Největším producentem ropy na světě jsou totiž v posledních letech Spojené státy. Právě příliv ropy z amerických nalezišť byl v posledním desetiletí podle všeho hlavním důvodem, proč cena ropy byla tak nízká. OPEC díky němu (a vlastní nejednotnosti) ztratil na vlivu.

Díky technologickému pokroku v hydraulickém štěpení (tzv. fracking) a horizontálním vrtání se Spojené státy v roce 2018 po více než 40 letech znovu vrátily na první místo v produkci ropy (a také zemního plynu) na světě a staly se významným exportérem. Od roku 2018 se americká těžba ropy více než zdvojnásobila: ze zhruba 5 milionů barelů denně vystoupal až na 13 milionů barelů denně v roce 2020.

Situace v americké těžbě ovšem není tak růžová, jak by se mohlo z těchto čísel zdát. V lednu 2020 dosahovala zhruba 12 milionu barelů denně, a tedy stále poměrně výrazně pod svým maximem z počátku roku 2020. Milion barelů má na trhu nečekaně vysoký velký vliv na cenu.

Důvod přitom není třeba hledat nikde jinde než v ekonomice těžby. Bidenova administrativa sice není tak nakloněná domácímu ropnému průmyslu jako republikánské administrativy, dalšímu rozvoji těžby zásadně nebrání. Přijal některá mezi těžaři nepopulární rozhodnutí (zrušení ropovodu Keystone), ale počet vydaných povolení k těžbě je ještě vyšší než během administrativy Donalda Trumpa. Byť vztahy mezi administrativou a těžaři nejsou nijak vřelé, větší překážkou ve zvyšování produkce byly pro těžební firmy vztahy s akcionáři.

Byť totiž americká těžba plynu byla veřejně prezentována jako boj o energetickou nezávislost, skutečnost je složitější. Americké ceny ropy neurčují USA, ale globální trh. Už dvakrát za poslední dekádu vzrostly ceny natolik, že těžaři reagovali rychlým zvyšováním počtu vrtů, a tedy i produkce. Ceny pak rychle spadly a investorům zůstaly obrazně řečeno oči pro pláč.

Vzestup ceny ropy tedy byl v posledních letech v USA následován poněkud paradoxně vlnou bankrotů a „konsolidace“, tedy v podstatě nucených odkupů a fúzí. Zdaleka nejhorší situace nastala během pandemie v roce 2020. Počet společností v oboru se snížil z řádově stovek na desítky.

Celé odvětví, a především investoři jsou tedy opatrní. Scott Sheffield, šéf společnosti Pioneer Natural Resources, přední společnosti v oboru těžby v břidlicích, v roce 2021 prohlásil, že žádná společnost nevyvrtá nový vrt, i kdyby cena ropy přesáhla 100 dolarů za barel. „Všichni akcionáři, se kterými jsem mluvil, říkali, že pokud se někdo vrátí k růstu, tyto společnosti vytrestají,“ řekl pro Financial Times.

Pandemie přitom prohloubila již existující trendy. V oblastech Bakken a Eagle Ford, tedy místech, kde začal boom těžby z břidlic, už před pandemií klesal počet těžebních souprav. Na Bakken to bylo o 77 % oproti svému historickému maximu, na Eagle Ford přibližně o 70 %.

Sheffield svá varování v posledních dnech zopakoval. Podle něj se v USA výraznější nárůst produkce dá čekat za dva až tři roky, citovaly ho Financial Times 4. března. Odvětví chybí lidé i materiál. Těžení v břidlicích přitom vyžaduje neustále nové investice. Firmy musí každoročně provést stovky vrtů, jen aby udržely produkci na stále stejné úrovni. Břidlicové vrty bývají zpočátku vydatné, ale jejich produkce rychle klesá.

Všeobecně se očekává, že vyšší ceny ropy i tak povedou k růstu produkce ropy v USA. Ale bude to spíše skromné. Už letos by se mohla dostat na úroveň před pandemií. V roce 2023 pak mohla stoupnout o dalších více než milion barelů denně. Pro srovnání v lednu 2022 činila celková produkce ropy v Rusku 11,3 milionu bpd, z nichž necelou polovinu (cca 5 milionů bpd) země vyváží.

Vzhledem k situaci v USA je změna postoje OPEC asi jediná reálná krátkodobá změna. Mezinárodní agentura pro energie (IEA) na základě svých údajů odhaduje, že jedinou zemí, která má v tuto chvíli rychle dostupné volné kapacity, je Saúdská Arábie. Ta by mohla na trh uvolnit možná až kolem dvou milionů barelů denně. Spojené arabské emiráty pak možná kolem půl milionu barelů.

I to vysvětluje, proč Spojené státy zůstaly ve svém embargu na dovoz ruské ropy osamocené. Nechtějí si uzavřít přístup k surovině, které na trhu není nazbyt. Pokud bude situace totiž opravdu špatná, dobrovolné „embargo“ ze strany obchodních partnerů bude jednodušší zrušit než embargo státem vyhlášené.

Dalším zdrojem nové ropy by mohl být i Írán, ale vyžadovalo by to zrušení současných mezinárodních sankcí. Což by nepochybně snížilo ochotu ke spolupráci Saúdské Arábie, takže takové řešení nedává veliký smysl. Bidenova administrativa dala najevo ochotu jednat o obnovení dovozu venezuelské ropy. Ale tamní těžební průmysl je po letech sankcí, a především špatného managementu v tristním stavu.

Podobný problém je navíc znát i v jiných částech světa. Roky nízkých cen omezily vůli investovat do modernizací i dalšího rozvoje.

I když tedy země OPEC budou mít snahu trhu ulevit, jejich možnosti jsou omezené. Rychlý pokles cen u pump raději nečekejme.