Článek
Druhá největší ekonomika světa, kde žije více než 1,4 miliardy lidí, se potýká s řadou problémů – včetně pomalého růstu, vysoké nezaměstnanosti mladých lidí a chaotického trhu s nemovitostmi.
Server BBC se hlouběji podíval na čínskou ekonomiku a připomněl například, že předseda silně zadluženého realitního giganta Evergrande byl vyšetřován policií a že obchodování s akciemi společnosti bylo pozastaveno. Ale i když tyto problémy představují pro Peking velký problém, jak moc na nich záleží zbytku světa?
Analytici oslovení BBC se domnívají, že obavy z blížící se globální katastrofy jsou přehnané. Nadnárodní společnosti, jejich zaměstnanci, a dokonce i lidé bez přímých vazeb na Čínu však pravděpodobně pocítí alespoň některé dopady. V konečném důsledku ale nejvíce záleží na tom, kdo vlastně jste.
Vítězové a poražení z nechození na oběd
„Pokud například Číňané začnou omezovat konzumaci obědů, ovlivní to globální ekonomiku?“ ptá se Deborah Elmsová, výkonná ředitelka Asijského obchodního centra v Singapuru.
„Odpověď zní: Ne tak moc, jak byste si možná představovali, ale určitě to zasáhne firmy, které jsou přímo závislé na domácí čínské spotřebě.“
Stovky velkých globálních společností, jako jsou Apple, Volkswagen a Burberry, získávají velkou část svých příjmů z obrovského čínského spotřebitelského trhu a budou zasaženy tím, že domácnosti budou méně utrácet. Vedlejší účinky pak pocítí tisíce dodavatelů a pracovníků po celém světě, kteří jsou na těchto společnostech závislí.
Uvážíme-li, že Čína je zodpovědná za více než třetinu světového růstu, jakékoliv zpomalení se projeví i za jejími hranicemi.
Americká ratingová agentura Fitch minulý měsíc uvedla, že zpomalení čínského růstu „vrhá stín na vyhlídky globálního růstu“, a snížila svou prognózu pro celý svět na rok 2024.
Podle některých ekonomů je však představa, že Čína je motorem globální prosperity, přehnaná. „Z matematického hlediska ano, Čína se na celosvětovém růstu podílí zhruba 40 %,“ řekl pro BBC George Magnus, ekonom z Čínského centra Oxfordské univerzity.
„Ale komu tento růst prospívá? Čína má obrovský obchodní přebytek. Vyváží mnohem více, než dováží, takže to, jak moc Čína roste, nebo neroste, se ve skutečnosti týká spíše Číny než zbytku světa.“
Nicméně to, že Čína utrácí méně za zboží a služby, nebo za výstavbu domů, znamená menší poptávku po surovinách a komoditách. V srpnu země dovezla téměř o 9 % méně ve srovnání se stejným obdobím loňského roku – kdy přitom ještě platila přísná omezení kvůli pandemii covidu.
„Velcí vývozci, jako je Austrálie, Brazílie a několik zemí v Africe, tím budou zasaženi nejvíce,“ říká Roland Rajah, ředitel Indopacifického rozvojového centra při Lowyho institutu v Sydney.
Pásmo a stezka v ohrožení
Slabá poptávka v Číně také znamená, že tamní ceny zůstanou nízké. Z pohledu západních spotřebitelů by to byl vítaný způsob omezení rostoucích cen, který by nezahrnoval další zvyšování úrokových sazeb.
„Je to dobrá zpráva pro lidi a podniky, kteří se potýkají s vysokou inflací,“ říká Rajah. V krátkodobém horizontu tedy mohou mít běžní spotřebitelé ze zpomalení čínské ekonomiky prospěch. Pro lidi v rozvojovém světě však vyvstávají dlouhodobější otázky.
Odhaduje se, že za posledních 10 let Čína investovala více než bilion dolarů do obrovských infrastrukturních projektů známých jako iniciativa Pásmo a stezka.
Více než 150 zemí tak získalo čínské peníze a technologie na výstavbu silnic, letišť, námořních přístavů a mostů. Podle Rajaha může čínský závazek k těmto projektům začít trpět, pokud budou doma přetrvávat hospodářské problémy.
„Nyní už nebudou mít čínské firmy a banky k dispozici takovou finanční zásobu, kterou by mohly rozhazovat v zahraničí,“ říká.
Čína ve světě
Zatímco snížení čínských investic v zahraničí je pravděpodobné, jak jinak ovlivní domácí ekonomická situace Číny její zahraniční politiku, zatím není jasné.
Někteří odborníci tvrdí, že zranitelnější Čína se může snažit napravit poškozené vztahy s USA. Právě americká obchodní omezení totiž také přispěla k 25% poklesu čínského vývozu do USA v první polovině letošního roku. A americká ministryně obchodu Gina Raimondo nedávno označila zemi za „neinvestovatelnou“ pro některé americké firmy.
Peking ale přesto nadále uplatňuje vůči Západu odvetná opatření, často pranýřuje jeho „mentalitu studené války“ a zdá se, že udržuje dobré vztahy s autoritářskými vůdci sankcionovaných režimů, jako jsou ruský Vladimir Putin a syrský Bašár Asad.
Současně ale do Číny každý měsíc cestuje proud úředníků USA a EU, aby pokračovali v jednáních o dvoustranném obchodu. Pravdou totiž je, že málokdo skutečně ví, co se skrývá „v mezeře“ mezi čínskou rétorikou a čínskou politikou, tvrdí BBC.
Jeden z extrémnějších výkladů této nejistoty pochází od jestřábů ve Washingtonu, kteří tvrdí, že pokles čínské ekonomiky by mohl ovlivnit postoj k Tchaj-wanu, samosprávnému ostrovu, který ale Peking prohlašuje za své území.
Republikánský kongresman Mike Gallagher, předseda výboru pro Čínu Sněmovny reprezentantů USA, ve svém projevu na začátku tohoto měsíce uvedl, že problémy na domácí scéně způsobují, že čínský vůdce Si Ťin-pching je „méně předvídatelný“ a mohl by udělat „něco velmi hloupého“ právě ve vztahu k Tchaj-wanu.
Jde o to, že pokud se ukáže, jak tvrdí Rajah, že čínský „hospodářský zázrak je u konce“, pak by se reakce komunistické strany „mohla ukázat jako skutečně velmi důsledná“.
Existuje však mnoho lidí, kteří tuto představu odmítají, včetně amerického prezidenta Joea Bidena. Na otázku ohledně této možnosti BBC odpověděl, že čínský vůdce Si má v současné době „plné ruce práce“ s řešením ekonomických problémů země. „Nemyslím si, že to způsobí, že by Čína napadla Tchaj-wan, ba naopak. Čína pravděpodobně nemá stejnou kapacitu jako dříve,“ řekl Biden.
Očekávejte neočekávané
Pokud se však z historie můžeme něco naučit, pak je to očekávání neočekávaného. Jak upozorňuje Deborah Elmsová, výkonná ředitelka Asijského obchodního centra v Singapuru, před rokem 2008 málokdo předpokládal, že rizikové hypotéky v Las Vegas způsobí otřesy v globální ekonomice.
Dozvuky roku 2008 tak vyvolaly u některých analytiků obavy z tzv. finanční nákazy. K tomu patří i noční můra, že by krize na čínském trhu s nemovitostmi vedla k naprostému kolapsu čínské ekonomiky, který by vyvolal finanční pád po celém světě.
Paralely s hypoteční krizí, která vedla ke krachu investičního gigantu Lehman Brothers na Wall Street a celosvětové recesi, jsou jistě „lákavé“, podle Magnuse však nejsou zcela přesné.
„Toto nebude šok typu Lehman,“ řekl BBC. „Je nepravděpodobné, že by Čína nechala své velké banky zkrachovat a navíc mají silnější rozvahy než tisíce regionálních a komunitních bank, které zkrachovaly v USA.“
S tím souhlasí i Elmsová. „Čínský trh s nemovitostmi není spojen s jejich finanční infrastrukturou stejným způsobem jako americké rizikové hypotéky. Kromě toho čínský finanční systém není natolik dominantní, aby to mělo přímý globální dopad, jaký jsme viděli u Spojených států v roce 2008.“
Přesto ale vidí riziko v propojenosti ekonomických systémů. „Jsme globálně propojeni,“ říká. „Když nefunguje jeden z velkých motorů růstu, ovlivní to i nás ostatní. A často to ovlivní i nás ostatní způsobem, který jsme nečekali.“
„Neznamená to, že si myslím, že nás čeká opakování roku 2008, ale jde o to, že to, co se někdy jeví jako lokální, domácí problémy, může mít vliv na nás všechny. A to i způsobem, který bychom si nedokázali představit.“
