Článek
„Teď už je výše sazeb tak trochu jedno. Ta bitva se hrála na přelomu loňského a letošního roku. Správný krok byl sazby zvyšovat na začátku, teď hrajeme už jen o to, jestli bude ČNB utrácet více nebo méně za obranu kurzu koruny. Teď už to bude vždycky nákladné,“ říká ekonom a bývalý člen bankovní rady Lubomír Lízal.
Ani Jiří Rusnok, který křeslo guvernéra opustil teprve na konci června, není s čerstvým rozhodnutím bankovní rady spokojený. ČNB se podle něj nedaří přesvědčit lidi ani firmy, že inflace pomine. „Jestliže si podniky myslí, že i za 3 roky bude inflace stále na 7 procentech, tak je to varující,“ konstatoval Rusnok pro SZ Byznys.
Politika „stability sazeb“, kterou vyhlásil Rusnokův nástupce Aleš Michl, je podle exguvernéra chybou, na místě je podle něj totiž větší razance: „Bylo na místě nějaké zvýšení sazeb udělat. Ne o celý procentní bod, ale o půl nebo o tři čtvrtě. Jak na minulém, tak na dnešním zasedání. Impuls, že banka je připravena vrátit inflaci k normálu, by měl být silnější.“
Lubomír Lízal předpokládá, že ČNB pod Michlovým vedením podrží vyšší sazby delší dobu, aspoň dokud trhy dovolí: „Bude se snažit stabilitu držet, pokud ji nepřetlačí finanční trhy. Pokud bude ECB stejně jako FED (americká centrální banka) pokračovat ve zvyšování sazeb, úrokový diferenciál se bude snižovat a o to větší tlak bude na korunu a ČNB bude muset ustoupit,“ odhaduje Lízal.
Naopak podle bývalého guvernéra Miroslava Singera je současná 7procentní sazba dostatečná, ekonomika totiž podle něj už zpomaluje: „Zprávy z ekonomiky svědčí o tom, že se ochlazuje. Stejně tak zprávy o vývoji cen jsou pod tím, co ČNB očekávala. Je to očekávané rozhodnutí.“
Inflace jako horký brambor
Jak Aleš Michl, tak radní Oldřich Dědek nedávno v médiích naznačili, že v boji s inflací je teď hlavní tah na vládě. Ta má podle nich snížit strukturální deficit a pomoci tak stlačit inflaci dolů.
Podle Rusnoka si ČNB takovými vyjádřeními myje ruce nad svým hlavním posláním, tedy udržovat cenovou stabilitu. „Ano, myje. Je to falešné vidění. ČNB má jasný mandát, má ho mimořádně silný, nikdo ji nevolí. Má léčbu inflace dělat s maximálním nasazením. Odvolávat se na to, že vláda má šetřit, je mimo realitu. Vláda se chová podle politického cyklu. Je sice třeba přijít s konceptem konsolidace veřejných financí, ale za rok, za rok a půl to nic nemění.“
Také podle ekonoma Lubomíra Lízala je boj s inflací čistě úkolem centrálních bankéřů: „Nemístný alibismus. Úkolem ČNB je neohlížet se na vládu. Ne ji hezky prosit a spoléhat, že to udělá. Proto mají centrální banky nezávislost. Pokud banka čeká, že se vláda umravní, to nemůže fungovat. Politici mají tendenci rozdávat nad to, co mají,“ vadí Lízalovi.
Podle bývalého guvernéra ČNB Miroslava Singera je Michlův apel na vládu nestandardní, ale pochopitelný: „Nejsem přesvědčen o tom, že by se ČNB s vládou měli úkolovat navzájem, natož veřejně. Ale je evidentní, že aby ČNB nemusela inflaci přetlačovat velmi vysokými sazbami, tak by fiskální konsolidace velmi pomohla ztlumit cenové nárůsty. Ale zatím k ní ve větší míře nedochází.“
Singer souhlasí, že vláda má na výši inflace v současné nestandardní době velký vliv: „Tím, že vláda může určovat cenové stropy, je schopná na krátkou dobu, než se projeví špatné dopady těchto opatření, inflaci de facto vytvářet,“ poznamenal.
Co nás čeká příští rok?
Centrální exbankéři se shodují, že příští rok inflaci výrazně klesat neuvidíme. „Podstatné poklesy za rok nebo za rok a rok půl neuvidíme,“ myslí si Miroslav Singer. “ I sama ČNB říká, že v příštím roce bude inflace dvojciferná, i v tom dalším bude daleko nad cílem,” odhaduje Jiří Rusnok.
„Sazby nejsou dostatečně vysoké, aby se inflace zkrotila v krátkodobém horizontu,“ odhaduje Lízal. A varuje, že touto cestou může ČNB Česko zatáhnout do vleklé vyšší recese. „Je rozdíl mít inflaci jeden rok 20 % a pak nízkou, nebo mít tři roky v řadě 13 %. Taková nám hrozí. Dlouhodobá vleklá vyšší inflace, jako jsme viděli v 70. letech jako důsledek ropného šoku, je dražší a je dražší ji zkrotit.“
