Článek
Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Po covidovém útlumu se Čína vrací ke svému dlouhodobému plánu posilovat investicemi svou pozici v Africe. Prostřednictvím projektu nové Hedvábné stezky se už od roku 2013 snaží kontinent zapojit do mezinárodní obchodní infrastruktury, jak nedávno připomněly Seznam Zprávy.
Nová Hedvábná stezka propagovaná prezidentem Xi Jipingem dosud zajistila výstavbu železnic, vodních elektráren a přístavů. Na stavby si ovšem africké státy musely od Číny půjčit miliardy dolarů. Mezi lety 2014 a 2018 investovala Čína do africké infrastruktury přes 150 miliard dolarů, čímž se většina afrických států vůči Číně zadlužila. Nejvyšší dluh přitom drží Konžská republika, Angola, Etiopie a Keňa.
Avšak poté, co se celá řada čínských projektů ukázala jako neživotaschopná a výše dluhů se zvyšovala, ztrácely africké státy schopnost úvěr splácet. Čínské firmy se proto z Afriky stáhly a během pandemie investice poklesly.
Nyní chce však Čína na předchozí investice navázat a vztahy s Afrikou znovu prohloubit. Už v loňském roce narostla výše čínských investic na kontinentu o 114 procent, jak uvedla agentura Reuters. V roce 2023 dosáhly 11 miliard dolarů, z čehož téměř osm miliard připadlo těžebnímu průmyslu.
Například do botswanského měděného dolu Khoemacau, který čínská společnost MMG Ltd. koupila za zhruba dvě miliardy dolarů, a do kobaltových a lithiových dolů v několika zemích včetně Namibie, Zambie a Zimbabwe.
Oboustranně „výhodný“ obchod
„Oboustranně výhodná povaha čínských projektů často spočívá v tom, že Čína neklade přísné podmínky a nevyžaduje politickou podmíněnost, jako je tomu v případě mezinárodních finančních institucí nebo západních hráčů,“ vysvětluje vztahy afrických států s Čínou analytik Asociace pro mezinárodní otázky Filip Šebok pro SZ Byznys.
„Čína je také ochotna financovat projekty, které jsou ostatními vnímány jako nerentabilní, protože má dostatek zdrojů a může je realizovat s nižšími náklady. Tento přístup vyhovuje místním vládám, které rovněž těží z neprůhlednosti, jež je s čínským financováním spojena, a vytváří příležitosti pro osobní obohacení místních elit,“ dodává analytik.
Peking se už loni na summitu v Johannesburgu zavázal, že podpoří africkou modernizaci průmyslu a zemědělství a že vyvine iniciativy v těch oblastech, které jsou pro africké autority klíčové. Zásadní je pro ně zejména zmírnění ekonomických rozdílů kontinentu a zbytku světa a vytvoření nových pracovních míst.
Co se ovšem zprvu jevilo jako potenciálně oboustranně výhodná spolupráce, však ve výsledku nemusí znamenat, že se jí podaří docílit, upozorňuje agentura Reuters. Čína totiž nalévá nejvíce peněz do nerostných surovin, které potřebuje především pro posílení vlastní ekonomiky a jako „prostor pro vývoz nadbytečných kapacit domácích firem“.
Obchodní vztahy Číny a kontinentu tudíž nyní závisí především na dovozu nerostů, což se vymyká prvotním snahám zapojit do obchodování také zemědělské a průmyslové zboží. Například v lednu přislíbily čínské společnosti v rámci revize dohody o společném podniku na těžbu mědi a kobaltu s Demokratickou republikou Kongo investice do infrastruktury ve výši až sedm miliard dolarů.
Afrika je stále zadlužená a výše státních úvěrů je navíc na nejnižší úrovni od počátku čínského investování, čímž vázne příliv hlavních finančních zdrojů pro nové projekty.
„S touto čínskou účastí jsou navíc spojeny různé politické výhody, neboť Čína může prostřednictvím svého hospodářského vlivu posílit i své geopolitické postavení na africkém kontinentu,“ popisuje Šebek.
Čína se ovšem stále drží představy o „záchraně“ africké infrastruktury a spolupráce, ze které by mohly těžit obě strany. „Afrika má právo, kapacitu a moudrost na to rozvíjet své vnější vztahy a vybírat si své partnery,“ napsalo čínské ministerstvo zahraničí v odpovědi na otázky agentury Reuters. „Praktickou podporu Číny na cestě modernizace Afriky v souladu s jejími vlastními charakteristikami vítá stále více afrických zemí,“ dodalo.
Čína se na dovoz některých nerostných surovin spoléhá v době, kdy část afrických států zakazuje jejich dodávky některým čínským firmám. Například namibijská vláda tak chce posílit schopnost jejich zpracování doma, a tím i pozici klíčového centra nerostného bohatství.
Jak uvádí agentura Reuters, oživením čínsko-afrických vztahů by mohlo být protlačení principu spolupráce veřejného a soukromého sektoru, tzv. Public Private Partnership (PPP) do afrických zemí. K tomu se často využívají účelově založené společnosti, tzv. Special Purpose Vehicle (SPV), které vznikají k uskutečnění jednoho konkrétního projektu.
Model veřejné a soukromé spolupráce by přitom nebyl ani v Africe novinkou. V roce 2022 otevřela společnost China Road and Bridge Corporation (CRBC) rychlostní silnici v Nairobi. Projekt, který stál téměř 670 milionů dolarů, vznikl právě ve spolupráci veřejného a soukromého sektoru. Průměrně denně v březnu využívalo silnici asi 57 tisíc vozidel, což předčilo cíl pro rok 2049, který si firma zvolila v počátcích.
Ačkoliv s modelem SPV Čína rozsáhle pracuje, mezi lety 2018 a 2021 tvořily téměř polovinu světových čínských projektů právě účelové společnosti, přičemž v Africe tímto způsobem nevznikla ani třetina.
A důvodů je podle expertů několik. Poukazují například na nedostačující právní rámec, který by téma zakázek ve spolupráci veřejného a soukromého sektoru pokrýval. Řada čínských společností si také uvědomuje, že africký trh je pro ně rizikový.
„V posledních letech si čínská vláda uvědomila, že musí také více zohledňovat výnosnost projektů v zahraničí a zvažovat rizika zapojení. I když se hovoří o rizicích čínské ,dluhové pasti', ve skutečnosti se do ní Čína často chytá sama. S tím souvisí i podpora soukromých investic a projektů PPP, která by měla vést k větší racionalizaci čínských investic do infrastruktury v zahraničí,“ uzavírá Šebek.
