Český dluh stoupl dramaticky. Škrtat drobné nemá smysl

„Překvapit nás může už jenom něco pozitivního,“ shrnuje stav veřejných financí Petr Dufek, hlavní ekonom banky Creditas.

Státní dluh vyrostl v minulém roce o dva procentní body HDP, podle nejnovějších čísel Eurostatu nejvíc v celé Unii. Přitom letošní rozpočtový schodek už podle interních informací ze Sněmovny překročil hranici 200 miliard. Zároveň vláda dosud nezveřejnila plán, jak veřejné finance uzdravit.

„Od pandemie covidu, kdy deficit vznikl, jsme nic významného nepodnikli, aby se poměry zlepšily,“ zdůvodňuje ekonom Dufek svou skepsi.

Z čistě statistického pohledu je tuzemský vývoj unikátem. Loňský deficit veřejných financí dosáhl podle Eurostatu 247 miliard korun, tedy 3,6 procenta hospodářského výkonu (HDP), a byl v Evropě až desátý nejvyšší. Přesto stačil k tomu, aby v Česku jako v jediné zemi EU státní dluh vyrostl víc než o pár promile HDP. Dluh naopak klesl ve státech s vyšším deficitem, jako jsou Itálie, Francie, Maďarsko, Lotyšsko, Malta nebo Polsko.

Konkrétně Italům nebo Francouzům pomohlo, že jejich dluh patří k největším v Evropě. Vysoká inflace ho totiž vzhledem k HDP snížila o větší procento, než byly nové dluhy. Ještě rychlejší inflace pomohla snížit celkový dluh také Maďarům a Lotyšům, i když jejich závazky mají k těm italským daleko. Také Čechy zachránilo zdražování před ještě horší rozpočtovou bilancí, jako v Maďarsku však efekt nemělo.

Malta a Polsko dokázaly dopady loňského schodku vyrovnat tím, že jejich ekonomiky rostly ještě rychleji než zadlužování. Proti tomu tuzemské hospodářství posílilo jen o 2,5 procenta, a to znamenalo osmé nejhorší tempo v Evropské unii. Jedním z důvodů, proč Česko nedokázalo vyšší státní zadlužování překlopit do ekonomického růstu, bylo i zjištění Českého statistického úřadu, že 295 miliard korun loni ze země odplynulo jako dividendy zahraničních investorů. Po odečtení vlivu dividend zdejší ekonomika dokonce o procento poklesla.

Ministerstvo financí dosud odmítá, že nelichotivá evropská bilance znamená katastrofu. „Z hlediska statického porovnání s ostatními zeměmi EU je současný stav našich veřejných financí stále relativně bezpečný,“ uklidňuje mluvčí Tomáš Weiss. Tím odkazuje na skutečnost, že státní dluh loni jen těsně překročil hranici 44 procent HDP, která znamená osmou nejlepší pozici v Evropě.

To však může těžko někoho uklidnit, oponuje ekonom Dufek s připomínkou, že v roce 2020 byl tuzemský dluh v Evropě čtvrtý nejmenší, a ještě předloni byli Češi na šestém místě. „Nemá smysl říkat, že jsme na tom lépe než Itálie. Finanční kruhy jsou citlivé na trend, a pokud je Česko jediným státem, kde dluh roste, tak mohou být dost nervózní,“ dodává expert.

To potvrzují i další ekonomové. „Konsolidace rozpočtu je nevyhnutelná,“ uvedl například Miroslav Zámečník z České bankovní asociace. Nezbytnost nápravy připouští i mluvčí Ministerstva financí: „Jsme vázáni národními i evropskými fiskálními pravidly, podle kterých jsme povinni provést konsolidaci. Pokračování nepříznivého trendu by mohlo vést ke zhoršení našich ratingových hodnocení, a tím mimo jiné dále prodražit obsluhu státního dluhu,“ uvedl Tomáš Weiss.

Mluvčí Weiss na přímý dotaz znovu odmítl předložit seznam položek z tzv. konsolidačního balíčku, kterým chce vláda zvýšit příjmy a škrtnout výdaje, aby v příštím rozpočtu ušetřila ohlášených 70 miliard. Nepřiblížil ani obecnou strategii, podle které vláda hodlá postupovat.

Z pohledu expertů ovšem není potřeba o strategii dlouho přemýšlet. Ekonom Aleš Rod z Národní ekonomické rady vlády upozornil, že podle Paretova pravidla lidé obvykle vyplýtvají 80 procent úsilí na 20 procent výsledku. Tomu by se měla tuzemská vláda vyhnout.

Nemá proto velký význam škrtat výdaje či zvyšovat daně s výnosem jednotek miliard, místo toho se musí reformátoři zaměřit na hlavní položky, které dluh způsobily, tedy sociální dávky v čele s důchody, zdravotnický a školský systém. Ministerstvo financí může plánovat, jak uniklo do České televize, že zruší daňovou uznatelnost alkoholu jako daru na reprezentaci, a ušetří tak padesát milionů korun. Těžko tím ale ovlivní trend, který určují položky, jako jsou důchody, které za poslední čtyři roky vyrostly o 200 miliard.

Podle Petra Dufka z Creditasu nedává smysl navrhovat 20 opatření, jimiž se vyvolají nepřehledné diskuze, které nakonec fakticky zabrání tomu, aby se státní rozpočet od příštího roku vylepšil. „Ke zlepšení bilance o 70 miliard by jednoduše stačilo zvýšit DPH o dvě procenta,“ popisuje ekonom na teoretickém příkladu, v jakém měřítku je třeba reformovat.

Další zdroj úspor odhalila počátkem dubna výroční zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu. „Také hovoříme o nutnosti reforem penzijního, sociálního a zdravotního systému, zároveň dodáváme, že úspory mohou přijít i odjinud, například změnou přístupu k systému dotací,“ vysvětluje mluvčí NKÚ Hana Kadečková.

Právě při loňských kontrolách experti NKÚ zjistili, jak málo efektivně stát utrácí. „Celkové výdaje na ICT za rok 2022 jen u organizačních složek státu a státních fondů činily více než 19 miliard – o téměř třetinu více než v roce 2018. Přesto jsme loni v mezinárodním srovnání DESI, zaměřeném na digitalizaci, opět o jednu příčku klesli, až na 19. místo v rámci EU,“ uvádí kontrolní zpráva NKÚ.

Za dotace na průmyslový výzkum bylo v letech 2016–2022 vynaloženo téměř 10 miliard, ovšem „ve většině kontrolovaných případů“ neměly projekty ekonomický efekt.

Obdobnou zkušenost s neefektivními granty zaznamenal ekonom Rod u řady institucí včetně Technologické agentury, ve které za poslední čtyři roky vyrostly výdaje ze čtyř na šest miliard, tedy o polovinu.