Český byznys volá o pomoc, už nedokáže konkurovat

Společnost Juta, největší textilka v zemi, propustila 70 lidí a další část zaměstnanců je doma s šedesáti procenty mzdy. Není pro ně práce. Kvůli vysokým cenám energií prý česká firma nedokáže cenově konkurovat svým zahraničním rivalům, a přichází tak o zakázky.

„Naši největší konkurenti jsou v Polsku. Tam se vyrábí téměř vše, co děláme my, třeba síťoviny či motouzy. Další konkurenti jsou Španělé, Portugalci a Finové, kde se dělají zase geomembrány. Všichni platí za energie výrazně méně než my,“ popisuje majitel Juty Jiří Hlavatý.

Juta využívá takzvané spotové, tedy momentální ceny. A zatímco v lednu loňského roku stála v Česku elektřina na spotu 56 eur za megawatthodinu, v pondělí 29. srpna už firmy platily 668,79 eura. Jen pro srovnání – zmiňované konkurenční Polsko mělo ve stejný den spotové ceny 218,8 eura, Finsko 307,7 eura a Španělsko s Portugalskem dokonce pouze 188 eur za megawatthodinu. Výrazně vyšší než v Česku jsou spotové ceny ve Francii, konkrétně 733 eur. Tamní vláda ale podporuje své firmy jinak.

Vysvětlení takto velkých rozdílů ve spotových cenách nabízí energetický expert Michal Šnobr. „Do spotových cen, daleko víc než do dlouhodobých kontraktů, promlouvá energetický mix neboli struktura výroby elektřiny jednotlivých zemí. Zde se pak ukazuje velká výhoda alternativních zdrojů, která ovlivňuje okamžité ceny,“ dodává Šnobr s tím, že toto je jasně vidět u severských zemí. „Finsko má velký výkon ve vodě, v přečerpávacích elektrárnách. Polsko je specifické. Je totiž odpojeno od evropského trhu a zůstalo stranou, protože je absolutně závislé na energii z uhlí,“ dodává Šnobr.

Hlavatého Juta logicky v takové situaci ztrácí. Stejně jako další čeští výrobci. „Pokud by cena energie měla zůstat na stávající úrovni, tak dopad na konkurenceschopnost Česka jako jedné z nejprůmyslovějších zemí Evropy bude fatální. Již nyní se objevují příklady firem, které jsou nebo budou v provozní ztrátě pouze kvůli ceně energie, a přitom byly minulé roky ziskové,“ říká Bohuslav Čížek, ředitel sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy ČR.

Své fungování teď počítá na dny společnost Sklárny Moravia. „Do srpna jsme ještě dokázali fungovat normálně, pak ale nastala taková cenová turbulence, že je to neuvěřitelné. Lahev, která ještě loni stála 15 korun a v prvním pololetí letošního roku 40 korun, nám aktuálně vychází na 60–80 korun,“ říká Radim Bondy, obchodní ředitel Sklárny Moravia. Takové ceny jsou už podle něj pro zákazníky neakceptovatelné. Firmě se zatím podařilo poskládat zakázky do října. Pak zavře a sklářská pec vyhasne.

„Konkurují nám sklárny z Francie, Německa a Portugalska, kde došlo k využití Dočasného krizového rámce nebo dalších opatření. Specifický zásah do cen energie jsme viděli ve Španělsku,“ doplňuje Čížek ze Svazu průmyslu a dopravy. Od poloviny července platí ve Španělsku a sousedním Portugalsku systém zastropování cen. Podle prvních výsledků vedl ke zpomalení růstu cen pro koncové spotřebitele. Španělsko navíc v letech 2023 a 2024 mimořádně zdaní energetické firmy a banky.

S výrazným zhoršením konkurenceschopnosti České republiky souhlasí i Petr Novák, ředitel divize automotive ve společnosti JTEKT Evropa. Spadá pod ní devět výrobních závodů. Vedle českých například ve Francii, Anglii, Belgii či Maroku. České závody teď také nemají fixní ceny a nakupují za ty spotové na burze. „V porovnání s našimi jinými závody platíme zdaleka nejvyšší ceny energií, a naše závody tím ztrácejí konkurenceschopnost nejenom v porovnání s dalšími závody v korporaci, ale také s naší konkurencí,“ říká Novák. České ceny jsou desetkrát vyšší než loni, což je dlouhodobě neúnosné. Ve výše zmiňované Francii je přitom energie pro výrobu i při vyšších spotových cenách levnější.

„Ve Francii je například program dotace ze strany vlády na zastropování cen elektřiny na 55 procent kapacity firmy za 42 eur za MWh, a to až do roku 2025. Zbytek kapacity si pak firma nakupuje dle tržních podmínek,“ dodává Novák s tím, že pak vychází i v „drahé“ Francii průměrná cena na 62 eur za MWh.

Právě po vládní podpoře teď volají firmy i svazy. Zatím marně. „Ve chvíli, kdy okolní země a obecně evropské státy nějakým způsobem tento mimořádný výkyv v ceně energií řeší, zatímco naše firmy tuto podporu nemají, vede současná situace českých firem k obrovské ztrátě konkurenceschopnosti,“ říká generální ředitelka Asociace malých a středních podniků a živnostníků Eva Svobodová. Podle ní firmy nyní kritizují hlavně to, že jediná „pomoc“, kterou ministerstvo průmyslu nabízí, je vzít si na tuto energii záruku a vyřešit to úvěrem.

Právě malé a střední firmy jsou teď ohroženy nejvíc. Po letech covidu jsou totiž často bez rezerv a pokud mají například místo loňských 60 tisíc korun platit měsíčně za energie 600 tisíc, nemají šanci přežít. Už jen proto, že kvůli konkurenci ze zahraničí nemohou náklady promítnout do cen.

„Nyní jsme ve vážné situaci, kdy se ceny energie vychýlily mimo reálné možnosti průmyslových odběratelů. Vláda by měla urychleně využít pozici českého předsednictví a dojednat ideálně společné řešení, připravit konkrétní návrhy,“ vyzývá Svaz průmyslu a dopravy. Samy firmy prý budou vděčné za cokoliv. „My bojujeme o každý den. Řešení je na vládě. Kurzarbeit, fixování cen, úvěry, cokoliv. Oni ale bohužel nedělají nic,“ dodává obchodní ředitel Sklárny Moravia Radim Bondy.

Po srovnatelné podpoře, jaká je v zahraničí, volají i potravináři. Například v Itálii vláda zemědělcům dala 400 milionů eur, tedy téměř 11 miliard korun. Podle Potravinářské komory mají české firmy až o 30 procent vyšší náklady oproti konkurenci ze zahraničí. „Už teď stoupá podíl zahraničních výrobků v českých prodejnách. Ty české začínají být moc drahé,“ doplňuje majitel Madety Milan Teplý.

Velké problémy s konkurenceschopností mají firmy, které dodávají mimo Evropu. „V USA nám říkají: ‚Vy jste se snad v té České republice zbláznili. Co nám to tam kalkulujete za cenu energií?‘ Američané mi rovnou řekli, že takhle nemůžu dostat žádný kšeft, protože oni mají plyn za 11 dolarů za megawatthodinu,“ popsal Seznam Zprávám majitel Brano Group Pavel Juříček s tím, že firma je teď provozně v minusu a na zakázkách tratí. „Nemůžeme ale zaříznout partnerství, která jsme vybudovali před 25 nebo 30 lety,“ dodává.

Automobilky jsou podle Juříčka ochotné se bavit o materiálovém „zuschlagu“ (příplatku), ale energetický „zuschlag“ je nezajímá. „Je to opravdu vážná situace, proto jsme začali hledat vlastní cestu,“ dodává Juříček, který chce pro český průmysl sehnat levnější plynové zásoby sám.

Právě ztráty zavedených trhů se tuzemské podniky bojí nejvíc. Vrátit se na ně by totiž bylo nesmírně obtížné. „Hraběcí rady typu ‚zvyšte produktivitu, zaveďte automatizaci nebo dejte si na střechu solární panely‘ aktuálně v praxi nic neřeší. To jsou řešení dlouhodobého charakteru, přičemž toho se řada firem vůbec nemusí dožít,“ dodává šéfka AMSP Svobodová .

I zahraniční firmy si už všímají toho, jak draho je v Česku. A nabízejí služby, o kterých v minulosti ani neuvažovaly.

„Ozývají se sami dodavatelé, kteří nám nabízejí udělat část výrobního procesu za nás, a tím nám ušetřit náklady. Konkrétně se jedná o vytvoření kakaové pasty z bobů. Ano, ušetřili bychom tím hodně peněz a nemuseli mít ve výrobě dva až tři lidi, ale ztratili bychom tím kontrolu nad jednou z nejdůležitějších částí výroby, a to nechceme,“ říká Václav Durďák, majitel Čokoládovny Janek.

Výroba v zahraničí, nebo alespoň její část, je však skloňována stále častěji. „Zvažujeme, jestli nebude výhodnější část našich výrobků nechat vyrábět v zahraničí na automatických linkách, díky kterým bychom dosáhli lepší ceny, než když si výrobky vyrábíme sami. Naším cílem je udržet výrobu v tuzemsku, ale pokud se budou majitelé firem rozhodovat mezi krachem a udržením zaměstnanců i přežitím vlastního podniku tím, že přesunou část výroby, je logické, že toho využijí. Sebelepší hospodář nebude mít šanci přežít,“ dodává Lukáš Bartoš z vedení společnosti Adria Gold, která vyrábí zmrzliny a cukrářské výrobky. Už teď se kvůli vysokým cenám firmě nedaří exportovat.

O přesunu výroby mimo Česko podle Svazu průmyslu a dopravy uvažují zejména firmy, které už teď vyrábějí ve více státech. „Několik firem se na nás obrátilo s úvahou posílit výrobu na zahraničních pobočkách na úkor Česka z důvodu posílení své konkurenceschopnosti,“ dodává Čížek. Pro malé a střední firmy je však takový přesun náročný, protože firma buduje vše od nuly.

Nejde přitom jen o energie. Ruku v ruce s vysokými cenami elektřiny a plynu jdou vysoké ceny materiálů, růst úrokových sazeb, ale třeba i sankce. Právě ty byly důvodem, proč se uzavřela výroba známé kancelářské gumy s modrým slonem od společnosti Koh-i-noor. Převážná část výroby totiž směřovala na ruský trh, o nějž firma přišla.