Češi v krizi přijímají euro. Politikům navzdory

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

O nás Češích dlouho platilo, že máme zvláštní vztah ke své měně a milujeme krásné Kulhánkovy bankovky s Karlem IV., Boženou Němcovu nebo Emou Destinovou.

Jenže to se teď rychle mění. Firmy, které mohou, přecházejí ve svém hospodaření na eura. Obliba koruny u Čechů padá. Začalo to už dřív, ale trend zesílil po první vlně pandemie v roce 2020 – od té doby je kurz koruny nestabilní a výrazně kolísá. Další ránu české národní měně zasadila současná vysoká inflace a především čtyřikrát vyšší úrokové sazby ve srovnání s eurem.

Rychle proto slábne tradiční tuzemský odpor ke společné evropské měně, za nímž vždy byly hlavně emoce a obavy ze ztráty suverenity nebo růstu cen po zavedení nových mincí a bankovek.

Euro si historicky přálo jen kolem 20 až 25 procent Čechů, zatímco většina ho dlouhé roky tvrdošíjně odmítala. To se nyní prudce mění. Podle Eurobarometru letos v červnu vyskočila podpora eura až ke 44 procentům.

Výsledkem toho všeho je proces, jemuž ekonomové říkají „spontánní euroizace hospodářství“. Evropská měna bez ohledu na politiky a jejich rozhodnutí čím dál silněji prostupuje českou ekonomikou, vytlačuje korunu a hraje výraznější roli.

„Když se před 30 lety přijímala Maastrichtská smlouva, tak se zvažovaly dvě cesty přijetí společné měny. Jedna institucionální, ta nakonec zvítězila. A pak cesta spontánní, kterou prosazovali Britové a jež byla považovaná za zdravější. Že vlastně necháte na lidech a firmách, kterou měnu si víc oblíbí a budou dominantně používat. To teď pozorujeme u nás,“ říká ekonom specializující se na EU Petr Zahradník.

Co všechno se v tomto směru děje?

1) Největší tuzemská firma Škoda Auto přechází od ledna 2023 z korun na eura. Výhradně v nich bude obchodovat se stovkami svých dodavatelů. V účetnictví se tomu říká „funkční měna“. Protože automobilový průmysl tvoří desetinu tuzemské ekonomiky, lze čekat, že euro se bude skrz dodavatelské firmy šířit jako lavina dál.

Automobilka prodává většinu aut v eurozóně, s nástupem elektromobility jí navíc přibyly eurové výdaje. „Jde o měnu primárního ekonomického prostředí. Postupně narůstající objem nákupů bateriových modulů významně ovlivní v příštím roce poměr měn ve prospěch eura. Přechod na něj pro nás představuje zejména praktické zjednodušení pro budoucí plánování a finanční řízení,“ vysvětluje mluvčí Škodovky Simona Havlíková.

2) Banky hlásí, že už polovina poskytnutých firemních úvěrů je v eurech. V předešlých letech to byla sotva třetina. V červnu se podle České národní banky téměř vyrovnal objem nově poskytnutých úvěrů v korunách a úvěrů v eurech: 36,4 miliardy vůči 35,5 miliardy korun. Půjčky v evropské měně jsou díky nižším sazbám aktuálně levnější, mají čtyřikrát nižší úrok.

„Tohle nabralo neuvěřitelnou dynamiku. V eurech si dokonce půjčuje i stát, a to na financování PPP projektu dálnice D4. Vláda tím na splátkách ušetří stamiliony korun,“ říká Jan Brázda, partner poradenské společnosti PwC.

Eurový úvěr samozřejmě není pro každého. Bankéři vyžadují, aby firmy měly alespoň část příjmů v eurech, případně měli drahé zajištění proti kurzovým pohybům. Banky také odmítají půjčky v eurech poskytovat domácnostem, aby se vyhnuly známé katastrofě z Maďarska. Lidé si tam s oblibou brali laciné hypotéky ve švýcarských francích, a když pak na přelomu let 2008 a 2009 forint oslabil o desítky procent, najednou neměli na splácení.

„Připadá mi komické, že se argument o euroizaci ve firmách používá jako argument pro zavedení eura. Protože měna, které věřím, je ta, ve které spořím. Ne ta, ve které se zadlužuji,“ chladí nadšení příznivců společné měny ekonom a šéf Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl, sám odpůrce přijetí eura. Podle něj jde jen o pragmatické a aktuálně výhodné chování.

3) Někteří čeští obchodníci začínají uvádět své ceny v eurech. První s tím přicházejí developeři, například pražská společnost PSN. I stavitelé si v eurech berou obří úvěry a potřebují ve stejné měně mít i tržby. Už roky euro funguje jako měna u komerčních nemovitostí, teď na ni přecházejí nově i v případě pronájmů a prodejů nových bytů domácnostem.

„Nedivil bych se, kdyby rezidenční developeři příští rok začali publikovat ceníky v eurech a přepočítávali je podle aktuálního kurzu na koruny,“ říká Prokop Svoboda, majitel realitní společnosti Svoboda & Williams.

4) Na jasný trend reaguje i vláda Petra Fialy, která přichází s hodně neobvyklým krokem – chystá se firmám od ledna 2024 umožnit placení daní v eurech, vést v evropské měně veškeré účetnictví i daňové evidence. Jde o jakousi českou třetí cestu: oblečená neoblečená, euro nepřijímáme, ani neodmítáme.

„Podle typu podniku, jestli je exportér nebo ne, si každý bude moci vybrat, co je pro něj lepší. Je to kompromis. Není to tolik, co chtějí zastánci eura. A fundamentální odpůrci nás zas za to kritizují,“ vysvětluje ministr financí Zbyněk Stanjura z ODS.

Státu se přitom příjmy z daní v eurech hodí, protože už dnes platí značnou část svých výdajů v eurech. Jde například o české příspěvky do unijního rozpočtu nebo zmíněné splátky za úvěry na stavbu jihočeské dálnice D4.

Právě občanští demokraté jsou ve vládě jedinou stranou, která je k euru silně rezervovaná. Ostatní, tedy Piráti, STAN, lidovci i TOP 09, jsou pro.

Přesto se přesile čtyř stran proti jedné nepodařilo prosadit do vládního programu cíl, aby v tomto volebním období Česko vstoupilo do „předsíně přijetí eura“, tedy evropského mechanismu směnných kurzů ERM II.

V něm každá země musí pobýt minimálně dva roky před přijetím společné měny. Teď by se splnila všechna kritéria a příští kabinet by už mohl definitivně rozhodnout.

„Tahle rezignace mi vlastně vadí víc než odmítavý postoj ODS, který je alespoň konzistentní. Ostatní strany mají euro v programu, vždycky o tom hlasitě mluví před volbami, a když pak dojde na věc při vyjednávání programu, tak couvnou,“ říká Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy a velký propagátor eura.

Ten současnou spontánní euroizaci Česka přirovnává k situaci, kdy si průmyslové podniky před lety začaly budovat vlastní střední a vysoké školy. „Roky jsme hučeli do politiků, že jako nejprůmyslovější země v EU potřebujeme posílit technické školství. Bylo to marné, nic se nestalo, tak jsme si ty školy raději zřídili sami. Teď s eurem je to vlastně totéž – politici na naše volání neslyší, tak ho prostě začneme používat sami,“ říká Špicar.

Sečteno a podtrženo, firmy v eurech mezi sebou obchodují, v eurech platí nájmy, v eurech si půjčují. Exportéři musejí své tržby v eurech často měnit na koruny jen kvůli tomu, aby mohli vyplatit českým zaměstnancům mzdy v národní měně.

„Já říkávám, že euro budeme mít, až i zaměstnanci budou požadovat výplatu v eurech,“ říká v nadsázce poslanec Miloš Nový z TOP 09, zastánce přijetí společné unijní měny. Nic takového ale není možné, protože zákoník práce stanovuje povinnost vyplácet mzdu v zákonných penězích - a těmi jsou české koruny.

Odpůrce eura, místopředseda Sněmovny Jan Skopeček z ODS, říká, že volání po snížení kurzového rizika nebo odpadnutí směnárenských poplatků jsou pouhé mikroekonomické benefity oproti zásadní věci, jíž je ztráta vlastní měnové politiky.

„Evropská centrální banka musí šít měnovou politiku na celou eurozónu, což je zapeklitý úkol ve chvíli, kdy některé země mají pětiprocentní a některé dvacetiprocentní inflaci. Jak nastavit optimální sazbu pro Německo, a současně neposlat do bankrotu celé jižní křídlo eurozóny?“ ptá se Skopeček.

Zastánci eura na podobné námitky říkají, že Česko je díky dominanci exportu do eurozóny stejně natolik závislé na unijní měně, že je lepší ji mít a sedět u jednoho stolu tam, kde se o ní rozhoduje.

„Myslím, že je mnohem chytřejší snažit se fungování eurozóny aspoň trochu ovlivnit než se nezúčastněně posmívat, jak to dělají špatně, a pak zahynout s nimi. Navíc bychom v eurozóně posílili ty odpovědnější státy, jako je Německo, a trochu vyvážili hospodářsky nezodpovědný jih,“ říká Špicar.

Při pohledu na současný trend ale slábne odpor k euru i ve vládní ODS. Kvůli ideologickému dědictví Václava Klause tam dosud viděli v koruně symbol samostatnosti, suverenity, možná i určitého vzdoru vůči hlubší evropské integraci.

Popisuje to člen ODS, bývalý ministr životního prostředí a dnes podnikatel ve strojírenství Pavel Drobil. „Nejsem jediný, kdo u nás ve straně stojí za euro na barikádách. Mladší členové do 40 let to zatvrzelé odmítání nechápou. Také se může stát, že politici se jednoho dne probudí a zjistí, že i když máme jako zákonné platidlo českou korunu, ekonomika běží na jiné měně,“ říká Drobil.

Podle něj koruna není žádným pomocníkem a jen zakonzervovala výrobou s malou přidanou hodnotou. A z Česka dělá dodavatele polotovarů do Německa. Jak se to stalo? Když ČNB od listopadu 2013 do dubna 2017 schválně oslabovala korunu, vlastně tím exportérům dodávala „zadarmo“ zisky, takže jim chyběla motivace k modernizaci a inovacím. Když něco prodali za euro, inkasovali 27,50 místo tržních 25 korun.

„Dnes, když rostou ceny materiálů a energií, tak my ještě navíc máme nejdražší úvěry. Nebudeme konkurenceschopní. Držení koruny nemá žádný smysl. Teď krásně všichni vidí, že nefungují ani ideologické poučky o tom, že jedině koruna nás ochrání před krizemi nebo před zdražováním. Jsou to bláboly,“ uzavírá Drobil.