Nevyhnutelné. Češi se musí smířit, že petky a plechovky budou vracet do obchodů

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Obrovskou energii investovali v posledních letech lobbisté na to, aby podpořili, nebo naopak odvrátili povinné zálohování PET lahví a hliníkových plechovek v Česku. Odpadové firmy, obce i producenti nápojů zahltili prostor odbornými studiemi, které šermují argumenty pro a proti zálohám. Je v nich bezpočet čísel, složitých výpočtů a prognóz, v nichž se těžko orientuje.

Základní pravda je však taková, že Česko bude muset zálohovat. A Češi, byť to někteří vnímají jako zásah do svého pohodlí, se s tím musí smířit.

Zálohovat se bude, předeslal ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) minulý týden před prvním čtením zákona o obalech. Řekl to s jistotou, ač se o zákoně nakonec nehlasovalo, kvůli sporům hrozí obstrukce a není jisté, že se norma vůbec do voleb přijme.

„Buď si schválíme vlastní zákon, který pro nás bude výhodný, protože si ho budeme moci upravit. Nebo bude po roce 2026 zálohování podle pravidel EU, bude méně výhodné pro obce, protože budou muset zálohovat ve všech prodejnách a nedostanou žádné kompenzace,“ předeslal.

A jen tím zopakoval základní fakt, který ale veřejnosti možná uniká. Byli to však i čeští zákonodárci, kteří loni v dubnu v Evropském parlamentu pomohli k přijetí nařízení pod zkratkou PPWR (nařízení o obalech a obalových odpadech). Výsledek hlasování najdete v tabulce níže. Definitivně se tím potvrdilo, že Česko bude muset zálohovat.

Proč? Nařízení tvrdí, že státy, které v roce 2026 a 2027 nevysbírají minimálně 80 procent nápojových plechovek a plastových lahví, budou muset zavést povinný zálohový systém. Pokud cíl splní, mohou požádat o výjimku, aby nemusely tento systém zavádět, ale musejí zároveň doložit jasný plán, jak splní cíl pro rok 2029 vytřídit minimálně 90 procent.

Splnit cíle je pro Českou republiku utopie, a to minimálně v plechovkách, naznačují dostupná data a odhady.

Dle údajů Ministerstva životního prostředí se v roce 2022 vysbíralo 73–75 procent PET lahví, které se dostaly na trh. U plechovek data chybí, ale odhad obalové společnosti EKO-KOM, která je srdcem třídicího a recyklačního koloběhu v zemi, se pohybuje jen kolem třetiny vysbíraného materiálu. Některé odhady trhu jsou však pesimističtější.

EKO-KOM dnes už připouští, že se bez záloh neobejdeme, a to právě kvůli tvrdým cílům nedávno schváleného nařízení PPWR. „Je zřejmé, že nejpozději kolem roku 2028 bude Česká republika muset zavést nějakou formu zálohování nápojových obalů, specificky nápojových plastových lahví a nápojových plechovek,“ uvádí.

Dodává, že s cílem pro plechovky ve výši 80 procent pro rok 2026 koncepce rozvoje třídění ČR vůbec nepočítala a v horizontu necelých dvou let pro to nejsou připraveny podmínky.

Odpadové společnosti, které ostře vystupují proti zálohám, často namítají, že bude stačit rozšíření stávající sítě barevných kontejnerů. Pravdou je, že nádob na kovy je málo, přestože je možné od letošního roku hliníkové plechovky vhazovat do žlutých popelnic.

„V minulosti EKO-KOM trvalo léta, než naučil Čechy třídit plasty, jsou na to potřeba roky vzdělávání. Navíc na to nejsou třídičky vybaveny a v České republice je málo těch, které umí separovat plasty od kovů,“ říká Martin Veselý, člen představenstva EKO-KOM a zároveň nápojářské skupiny Mattoni 1873.

Česká republika se občas pyšní tím, jak lidé třídí. To může skutečně platit v rámci mezinárodního srovnání. Je to však trochu jako v příběhu s napůl plnou a napůl prázdnou sklenicí. Průzkum autorizované obalové společnosti ukázal, že 25 procent Čechů vůbec netřídí. Přitom je to činnost, která toho tolik po člověku nevyžaduje. Zajímavé je, že většina z těchto „netřídičů“ jsou ignoranti.

„Na ně nákladné rozšíření sběrných hnízd ani informační kampaň mít vliv nebudou, na ty bude fungovat pouze finanční motivace,“ glosuje situaci Institut cirkulární ekonomiky.

I kdyby se však zázračně podařilo většinu národa přesvědčit k tomu, aby okamžitě začala třídit, je tu právě problém, na který už poukázal Veselý – nedostatečné kapacity třídiček, které brání rychlému splnění cílů EU.

„I kdyby Češi skutečně začali masivně třídit plechovky do kontejnerů, stávající kapacita třídicích linek v Česku na to není vůbec připravená. Aktuální infrastruktura třídíren je z hlediska kapacity i technologie poddimenzovaná a technicky zastaralá,“ potvrdil redakci manažer jednoho z významných hráčů v obalovém průmyslu.

Třídicí linky jsou primárně nastaveny na plasty a papír. Je možné je „přepnout“ i na hliník, ale ne tak rychle, aby kvalitně separovaly tolik plechovek.

„K tomu by bylo nutné velmi rychle zainvestovat do vířivých proudů a specializovaných technologií, což je finančně a také časově náročné. Příprava a realizace podobných projektů standardně zabere roky, ne měsíce. V naší zemi to pak vhledem ke komplikované legislativě budou spíše dlouhé roky,“ dodal zdroj.

V České republice je 128 třídicích linek na plasty a z tohoto počtu jen 26 linek umí separovat také železo a hliník.

Ministr životního prostředí Petr Hladík v rámci projednávání zákona o obalech, který vymezuje parametry zálohového systému, minulý týden připustil, že ze zákona může vypadnout požadavek na zdanění letáků formou recyklačního poplatku. Náklady za likvidaci čtyř miliard kusů reklamních a slevových letáků ročně dnes nesou obce, nikoliv výrobci.

Ze zákulisních informací redakce Seznam Zpráv je zjevné, že krok může být úlitbou za podporu zálohování ze strany některých kritiků a lobbistů z průmyslu, tiskáren, ale i obchodních řetězců, kteří si zpoplatnění letáků nepřejí.

Hladík ve Sněmovně zároveň vyzval odpůrce zálohování, ať nabídnou alternativu k systému, která by zajistila splnění cílů EU už v roce 2026. Nikdo zatím s ničím nepřišel.

V loňském roce jeden takový nápad vznikl. Hospodářská komora, obce, Svaz obchodu a cestovního ruchu a Asociace českého tradičního obchodu přišly s myšlenkou „digitálního zálohování“. V praxi ve světě nevyzkoušený nápad spočívá v tom, že nápojové obaly budou opatřeny unikátním QR kódem, toky obalů se budou evidovat na všech úrovních a zákazník po vypití nápoje mobilem oskenuje kód na obalu a vyhodí jej do kontejneru. Záloha se mu vrátí na účet.

Mělo by to být prý levnější, efektivnější a využitelné i pro další obaly, jako jsou nápojové kartony, aerosolové spreje a podobně.

Kritici k tomu měli řadu výhrad. Například že takový systém nemyslí na lidi bez chytrých telefonů a hlavně nezajišťuje opětovné použití odpadního materiálu k výrobě nových lahví. Podle Iniciativy pro zálohování by byl systém nejen neuvěřitelně složitý (například by se musely všechny lahve na paletách ve výrobě skenovat), ale také drahý.

„Tenhle neuvěřitelně složitý systém by jen vedl k tomu, že obaly znovu skončí v systému třídění, ve kterém už tak jsou Češi nejlepší, ale ve kterém se recykluje jen zlomek obalů,“ namítla mluvčí iniciativy Kristýna Havligerová. Myšlenku odsoudilo i Ministerstvo životního prostředí.

Výrobci obalů by museli přestavět technologie linek, aby byly stroje schopny tisknout unikátní kódy na lahve, přičemž jedna továrna by musela počítat se stamilionovými až miliardovými náklady. A ve výsledku by nebylo jisté, že se materiál použije k výrobě nových nápojových obalů.

Největšími příznivci zavedení zálohového systému, který naopak funguje v řadě zemí světa, jsou producenti nápojů, jako je Coca-Cola, Kofola a Mattoni 1873. Fandí tomu i proto, že získají opci na nákup nedostatkového recyklovaného PET materiálu v potravinářské kvalitě.

Právě k využívání takzvaného rPET je postupně nutí evropská legislativa. Směrnice o jednorázových plastech říká, že v každé lahvi na trhu musí být letos 25 procent recyklovaného plastu, v roce 2030 se podíl zvýší na 30 procent. Recyklovaný PET se postupně bude muset více využívat i v dalších obalech.

Nápojáři se brání i kritice svých odpůrců, že by státem navrhované zálohování zdražilo nápoje, jak je jim předhazováno. Tvrdí, že pouze přenesou stávající platbu EKO-KOM do nového systému.