Češi chtějí uspět s „požírači“. Lékem, na který si medicína 100 let nezvykla

Před 105 lety, v roce 1917, tehdy mladý a nadějný vědec ze slavného Pasteurova ústavu Félix d’Hérelle přišel na kloub už desítky let staré vědecké záhadě: co zabíjí bakterie cholery a dalších nemocí ve vodách indických řek.

V roce 1896 si totiž vědci všimli, že například ve vodách Gangy se bakteriím, které choleru způsobují, a některým dalším prostě nedaří. Protože tehdy nebyly k dispozici elektronové mikroskopy a metody pro rozbor genetického materiálu v prostředí, neměli šanci přímo vidět, co za tím vězí – tedy viry, které na těchto bakteriích doslova parazitují.

Vědci se jim ovšem postupně dostali na stopu a právě Francouz d’Hérelle pro ně nakonec vymyslel i jméno: bakteriofágy, tedy „požírači bakterií“ (v mikrobiologické praxi se často zkracuje na „fág“). Na jejich existenci přitom musel usuzovat jen z nepřímých důkazů, protože prostě neexistoval způsob, jak je přímo pozorovat.

V době před nástupem antibiotik to byl skvělý úlovek. D’Hérelle se rychle pustil do vývoje léků založených na podávání těchto virů. V roce 1919 ho nejprve vyzkoušel v té době běžným způsobem, tedy tím, že ho sám s kolegy pozřel. Hned druhý den ho začal podávat prvním pacientům trpícím bakteriálními infekcemi.

Během následujících let jeho přípravek dostaly údajně stovky tisíc lidí, možná i miliony, a bakteriofágy z d’Hérellovy laboratoře měla ve svém katalogu i farmakologická společnost L’Oréal. V nadějných 20. letech 20. století kanadský vědec vznikl také Eliasův ústav v gruzínském Tbilisi, který se později stal střediskem výzkumu v této oblasti.

Bakteriofágová terapie byla ovšem v té době už téměř na „vymření“. Během 40. let 20. století se zdokonalily metody pro levnou výrobu prvních antibiotik ve velkém měřítku. I když ještě na začátku války se farmaceutická centra Ely Lilly pokoušela prorazit s tímto typem léčebného přípravku na americkém trhu, brzy to vzdala. A nebyla sama – velká část západních vědců tváří v tvář masovému úspěchu antibiotik problematiku prostě opustila. Problém léčby bakteriálních infekcí se zdál být vyřešen jednou provždy.

SSSR ovšem k antibiotikům zpočátku tak dobrý přístup nemělo. Především díky zmíněnému ústavu v Tbilisi tedy výzkum a výroba fágových preparátů pro léčebné účely pokračovaly. V Tbilisi se v té době denně údajně produkovaly až tuny bakteriofágů, které se využívaly ve velké části tehdejšího SSSR.

Jak se antibiotika stávala dostupnější, hvězda „bakteriožravých virů“ pohasla i ve východním bloku. Ne ovšem úplně. V 80. letech se s bakteriofágy začalo například experimentovat v polské Vratislavi, kde postupně vzniklo další významné centrum výzkumu této problematiky.

Fágům se věnovali i mikrobiologové v tehdejším Československu. Do praxe se tak dostal přípravek nazvaný Stafal, který obsahoval bakteriofágy účinné proti známému „zlatému stafylokoku“ (Staphylococcus aureus). V sousedním Slovensku je schváleným léčivem dodnes, v Česku o svou registraci ovšem už přišel. Je to v podstatě odraz toho, že s rokem 1989 zájem o „požírače bakterií“ znovu poklesl, protože česká věda se i tematicky přiblížila Západu.

Ale doba se mění. Bakterie odolné proti antibiotikům představují nezanedbatelný problém a navíc nových antibiotik přibývá jen velmi pomalu. Postoj do jisté míry ovlivňuje i vývoj poznání o důležitosti bakterií v našem těle pro zdraví a ničivého vlivu, který na tuto často prospěšnou „mikroflóru“ můžou mít právě antibiotika.

Nové situace chce využít i česká společnost MB Pharma. Společnost založená zhruba před 10 lety provádí především výzkum a vývoj ve farmaceutické oblasti na zakázku, má ovšem i vlastní výzkumné projekty, z velké části financované z veřejných grantů.

V jeho rámci se už prakticky od svého založení věnuje i výzkumu bakteriofágů pro léčebné použití. „Chceme navázat na přerušenou tradici české vědecké práce v této oblasti,“ říká ředitel strategie společnosti Milan Buňata.

Po letech příprav, vědeckých i administrativních, chce během několika měsíců zahájit první část klinického zkoušení nového přípravku využívajícího „požírače bakterií“. V této fázi sází společnost na jednoduchost: „Půjde o relativně úzce zaměřený projekt, který lze zvládnout rychle a bude mít jasný a srozumitelný výsledek, se kterým pak můžeme s bakteriofágy jako takovými vůbec prorazit na trhu,“ vysvětluje Milan Buňata.

I proto společnost například zvolila formu spreje; na podobné přípravky se kladou menší nároky třeba z hlediska čistoty než třeba na roztoky, které se pacientovi podávají do žíly. To se sice v případě bakteriofágových léků v minulosti také úspěšně používalo, ale dnes by to při schvalování znamenalo přísnější požadavky ze strany úřadů.

Zkoušet se bude přípravek nazvaný výrobcem Duofag. Sprej obsahuje vlastně tři „typy“ (kmeny) bakteriofágů, které jsou účinné proti dvěma rozšířeným bakteriím, které navíc poměrně často bývají odolné proti některým antibiotikům. Konkrétně jde o viry účinné proti řadě kmenů tzv. „zlatého stafylokoka“ a také pseudomonády (Pseudomonas aeruginosa).

První fáze zkoušek, která by měla začít letos na jaře, bude ověřovat především bezpečnost – tedy zda látka primárně neškodí –, a ne to, jak funguje. Zkoušky samotné účinnosti (tzv. fáze II klinické zkoušky) by mohly začít nejdříve kolem poloviny roku. Probíhat budou na pacientech po chirurgickém zákroku, do jejichž ran se dostala infekce – a to samozřejmě infekce některou z bakterií, proti které je přípravek určen.

Pokud vše dopadne dobře, musí přijít ještě další, třetí fáze zkoušek. Zde jde zjednodušeně řečeno pouze o větší zkoušku stejného typu jako v předchozím případě (tedy fáze II). Jen místo několika desítek pacientů se jí musí účastnit stovky, možná až tisíce pacientů, aby statistická významnost byla dostatečná.

Třetí fáze zkoušek by mohla probíhat 1 až 2 roky a dopředu nejde úplně přesně naplánovat, říká Milan Buňata. „Na jejím konci bychom ideálně měli jasné výsledky, se kterými můžete požádat o registraci léku, tedy de facto o svolení uvést ho na trh. Optimisticky řečeno bychom tak mohli začít dodávat na trh v roce 2027.“

Vzhledem k tomu, že „fágy“ se dnes používají opravdu jen velmi okrajově, a jde tedy o relativní novinku (i když století starou), schvalování nebude probíhat u českých úřadů, ale u celoevropské lékové agentury EMA.

Negativem je, že schvalování je výrazně dražší než v Česku, tedy u Státního úřadu pro kontrolu léčiv (SÚKL). „Jen za samotné podání žádosti si evropská agentura účtuje přes 200 tisíc eur,“ říká Buňata. Celkem by samotné schvalování podle jeho odhadu mohlo nakonec vyjít na částku zhruba 25–50 milionů korun.

Paradoxně to tak patrně bude stejně nebo více, než kolik činí cena samotné zkoušky na pacientech. „V rámci fáze III klinického hodnocení zaplatíme zhruba vyšší desítky tisíc za jednoho pacienta. A spoustu prostředků ušetříme tím, že si bakteriofágy produkujeme sami, a navíc jde vlastně o jednoduchou a relativně přímočarou výrobu,“ vysvětluje ředitel strategie české společnosti.

Bakteriofágy se jednoduše množí v laboratoři na vhodných bakteriích v roztoku, ze kterého se pak filtrují. Můžete je pak uložit do mrazáku, nebo do roztoku pro bezprostřední využití (v takovém případě by trvanlivost měla být zhruba půl roku, MB Pharma doufá, že postupně i více). Klíčové je jen mít zajištěnou čistotu výrobních prostor, aby výsledný přípravek splňoval podmínky, které na léky klade legislativa.

Díky tomu jsou ve výsledku bakteriofágové přípravky relativně levné. MB Pharma se domnívá, že bude schopná antibiotikům konkurovat nejen účinností, ale také cenou.

Pokud by se povedlo schválit připravovaný lék u evropské agentury EMA, česká společnost by ráda využila potenciálu celoevropského trhu a dalších zemí, které registraci u EMA uznávají. Jak přesně, to ovšem zatím nechce specifikovat: „Je ještě poměrně dost času přesně vymyslet, zda by stálo za to třeba výrobu rozšířit u nás – což není nijak složité –, nebo ji třeba licencovat jinam,“ říká Buňata.

Případného úspěšného „průlomu“ s prvním přípravkem by společnost chtěla využít k rozšíření jeho využití na další případy. Pokud se osvědčí fágy u infikovaných ran po chirurgických zákrocích, stejně dobře pak mohou posloužit například i v jiných situacích. Třeba pro léčbu jiných typů infekcí, od diabetické nohy přes infekce u popálenin až po banální bakteriální infekce nosu.

Velkou výhodou bakteriofágů obecně by totiž mělo být, že pacienta téměř nijak nezatíží. Neměly by mít prakticky žádné vedlejší účinky: pokud viry nenajdou vhodné bakterie, na kterých by mohly parazitovat, nemohou se množit a postupně „vymřou“ (viry nejsou z biologického hlediska považované za živé, proto uvozovky). A tak se nabízí jejich preventivní využití třeba právě u pacientů (třeba těch s popáleninami), u kterých je infekce vysoce pravděpodobná.

Zároveň chce firma pracovat na hledání a přípravě výroby dalších virů, které by „požíraly“ i další nepříjemné a často se vyskytující bakterie. „Máme vlastní velkou sbírku fágů, kterou neustále doplňujeme o nové vzorky.“ Fágů je totiž kolem nás neuvěřitelné množství; podle některých odhadů jde o nejrozšířenější typ organismů na planetě. Zajímavé kmeny tak lze objevit leckde, třeba v odpadních vodách nemocnic, do kterých se dostává i řada bakterií, jež nás trápí.

V dlouhodobějším výhledu by pak měly být k dispozici přípravky účinné proti mnohem většímu počtu bakterií než dvěma. Není to ovšem úplně jednoduchý proces: „Zatím neexistuje žádný způsob, jak předem od stolu určit, který bakteriofág by mohl fungovat proti dané bakterii, a všechno se tedy musí prakticky vyzkoušet,“ vysvětluje Milan Buňata. Vzhledem k bohatství mikrobiologického světa, ve kterém se navíc evoluce nikdy nezastavuje, jde o proces prakticky nekonečný.

Pokud se ovšem podaří shromáždit dostatek informací, mohly by bakteriofágy najít celou řadu využití – tvrdí alespoň jejich zastánci. V nejjednodušším případě například jako obdoba běžné dezinfekce na drobná poranění. Nebo by naopak mohly být součástí léčby „na míru“ u pacientů s infekcí, proti které antibiotika z nějakého důvodu nefungují nebo nemohou být nasazena. V takovém případě by šlo o výrazně dražší proces, kdy se nejprve zjistí, o které bakterie přesně jde, a pak se proti nim v (zatím neexistujícím, ale už pomalu připravovaném) katalogu najde vhodný bakteriofág.

Nadšenci jako Milan Buňata vidí potenciál prakticky všude: „Podle mého názoru by různé fágové léky – samozřejmě nejen ty naše, myslím od všech výrobců – mohly nahradit nebo doplnit antibiotika ve 25 až 30 procentech případů,“ odhaduje optimisticky. Uvidíme, zda po 100 letech od prvního pokusu „požírači bakterií“ skutečně prorazí.

Oprava: V článku jsme opravili odhad uvedení možného českého fágového přípravku na trh z roku 2026 na správných 2027 a provedli několik dalších drobných zpřesnění.