Češi mají drahou elektřinu, protože jim vláda ulevuje méně než sousedům

O minulém víkendu zveřejnil hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda na sociálních sítích sérii postů o české energetické drahotě. Vycházel z čísel Eurostatu známých od loňského října, kterými se média včetně Seznam Zpráv už dříve zpravodajsky i komentářově zabývala. I když šlo o známá data, opět se rozpoutala na internetu vzrušená debata.

Pojďme se na statistiky o cenách energií podívat ještě jednou, s chladnou hlavou a ve větším detailu.

Je pravdou, že cena elektřiny v nejběžnějším tarifu pro domácnosti je v Česku výrazně dražší proti všem třem našim sousedům z V4. Od roku 2021 se Česko od nich doslova utrhlo: Zatímco u nás stouply ceny elektřiny o 85 procent, na Slovensku jen o 12 a v Maďarsku o jedno procento.

Česká elektřina zdražovala, přestože se u nás vyrábí s relativně nízkými náklady a máme jí přebytek. Ještě loni jsme byli výrazným exportérem jak směrem na Německo, tak na východ od nás.

Podobně nepříznivě jako elektřina se pro Čechy vyvíjí i cena dováženého plynu.

V přepočtu podle parity kupní síly mělo loni Česko elektřinu v nejběžnějším tarifu pro domácnosti spolu s Irskem vůbec nejvyšší v celé Evropské unii. Češi v tomto ohledu třeba německé spotřebitele předběhli už o 20 procent.

Pokud přepočteme stejné ceny v jednotlivých zemích na eura, jsme na tom v EU o něco málo lépe: na čtvrté příčce, ovšem za třemi výrazně bohatšími státy.

Lépe na tom jsme i při srovnání cen elektřiny nikoliv pro domácnosti, ale pro podniky. V tomto ohledu jsme na evropském průměru.

Důvodem vysoké ceny elektřiny je ale i to, že Eurostat porovnává ceny v kategorii spotřeby 2,5 až 5 MWh ročně, což odpovídá běžnému bytu. Českou vysoké ceny takto pojaté srovnání zdůrazňuje, při porovnání jiných spotřebitelských segmentů jsme na tom o něco lépe.

„Různé tarifní skupiny a velikosti odběru bývají v různých zemích různě preferované nebo naopak diskriminované,“ vysvětluje manažer poradenské firmy EGÚ Michal Macenauer. Například „topenářské sazby“ s vyšší spotřebou u nás vycházejí v evropských srovnáních příznivěji.

V segmentu spotřeby nad 15 MWh za rok je elektřina pro Čechy pod průměrem EU, levnější než pro odběratele v Polsku, Rakousku, Německu a sedmi dalších státech.

„Ve středním pásmu odběrů jsme v celkových cenách na 8. místě, v pásmu do 2,5 MWh na 3. příčce. Není pravda, že Česko má nad poměry drahou elektřinu, máme ale výrazně jiné preference ceny pro malé a velké odběry. Samozřejmě nemůžeme soupeřit s Portugalskem nebo Švédskem, kde jsou úplně jinak využitelné obnovitelné zdroje a úplně jiné ceny za plyn,“ říká Macenauer.

„Bytové“ tarify, s nimiž pracuje Eurostat, ovšem platí největší počet domácností, a tak se prvenství této kategorie v drahotě týká většiny Čechů. Podle dat Centropolu u nás od roku 2021 do loňska vzrostla celková cena elektřiny pro domácnosti o 69 až 100 procent, k roku 2025 pak o 160 až 175 procent. Je to sice mezi různé typy odběratelů a tarifů různě rozděleno, ale celkově to prostě bolí a oprávněně to budí pozornost.

Někteří energetici či ekonomové kritizují srovnání cen přes paritu kupní síly. „Je to nefér, elektřina je komodita vhodná k mezinárodnímu obchodování, a tak je lépe vypovídající srovnání cen v eurech,“ říká třeba energetický konzultant Jiří Gavor.

Pro občany je ale poměr cena vs. kupní síla podstatný. Vysokopříjmové domácnosti vyšší ceny unesou, chudší domácnosti mají problém. Pro firmy je zase důležitější, jak jsou na tom s náklady na energie ve srovnání s konkurencí. „Přepočet přes paritu kupní síly je vhodným měřítkem drahoty pro obyvatelstvo a drobné podnikatele, srovnání přes směnný kurz je vhodné z hlediska konkurenceschopnosti průmyslu nebo exportně orientovaných podniků,“ shrnuje ekonom Lubomír Lízal z ČVUT.

Cenu elektřiny pro domácnosti všude určují dvě složky. Jednak samotná komodita (tzv. silová elektřina), kterou pro spotřebitele nakupují obchodníci. Její cena se tvoří na mezinárodním trhu, v praxi na burze. A dále daně a poplatky, stanovené vládami a úřady v jednotlivých zemích.

Zajímavé je, že celková spotřebitelská cena elektřiny je u nás vyšší než v Polsku, Maďarsku i na Slovensku přesto, že silová elektřina na trhu je u nás naopak levnější.

Na cenu silové elektřiny pro Čechy má hlavní vliv nabídka a poptávka v Německu, podle níž se tvoří cena i na pražské energetické burze. Průměrná roční cena silové elektřiny v Německu je při tom už nějaký čas nižší než česká.

Německým obchodníkům elektřinu zlevňuje vysoký podíl větrných elektráren, které – pokud jim počasí přeje – vyrábějí velmi levně. Do Česka se tento faktor přenáší jen částečně, protože ho omezuje kapacita přeshraničních sítí.

Cena silové elektřiny pro příští roky jde na burzách dolů. Minulý týden se prodával proud na tzv. základní zatížení na příští rok za 92 eur za MWh, na rok 2028 za 75 eur, na rok 2029 už cena byla pod 70 eury. Jenomže trh konečné částky na našich fakturách ovlivní méně, než bychom čekali.

„Spotřebitelské ceny určuje hlavně to, jak se v jednotlivých státech rozdělí poplatky za přenos a distribuci elektřiny mezi domácnosti a průmysl,“ vysvětluje Ondráš Přibyla z webu Fakta o klimatu. Kromě toho hrají velkou roli daně.

V daních za elektřinu jsou v Evropě obrovské rozdíly. Například pro polské domácnosti loni činily skoro polovinu celkové ceny. Naproti tomu Irům, Rakušanům, Nizozemcům a Lotyšům jejich vlády vyměřily daň zápornou, takže jim elektřinu dotovaly.

Pro Čechy zdanění tvoří čtvrtinu celkové spotřebitelské ceny elektřiny, jsme v tom na průměru EU.

Pak jsou tu poplatky, v nichž spotřebitelé hradí náklady na investice do sítí, případně na dotace pro obnovitelné zdroje. „Nástroje, jež státy využívají k zásahům do cen energií, ovlivňuje řada faktorů – energetický mix země, zdrojová základna, politická situace, kondice národních rozpočtů,“ říká marketingový šéf Centropolu Jiří Matoušek.

Během energetické krize většina evropských států elektřinu dotovala – například formou cenových stropů, tak jako u nás, ale i jinými nástroji. V Česku subvence předloni skončily, v řadě zemí včetně našich sousedů ale úlevy zůstávají. „Nesilová složka ceny je v okolních státech předmětem státních zásahů výrazně více než v České republice, která je velmi liberální a firmy i domácnosti tu platí v zásadě vše,“ říká Matoušek.

I proto u nás ceny za distribuci u bytových tarifů vzrostly od roku 2021 o 30 procent, u topenářských dokonce o 50 procent. Platby „za jistič“ stouply o 35 až 75 procent.

Přibyla upozorňuje, že Čechům cenu zvedá i relativně vysoký poplatek na podporu obnovitelných zdrojů, způsobený zpackaným solárním boomem před 14 lety. Během krize jej hradil plně stát, loni se ale u nás vrátil na faktury spotřebitelů, zatímco v Německu či na Slovensku ho státní kasy platí dál. Také v Polsku byla podpora spotřebitelů zákonem prodloužena ještě na první pololetí roku 2024 a ceny stále dotují i Maďaři.

V Česku se tak diskutuje otázka, zda by stát neměl ceny elektřiny dotovat víc. Nemusí to dělat přímo, ale třeba tak, že na sebe vezme část nákladů na infrastrukturu, které v podobě regulovaných poplatků hradí spotřebitel.

Slibuje to například třeba stínový premiér Karel Havlíček pro případ, že se opoziční hnutí ANO dostane k moci. Náklady na investice do elektrických sítí by podle něj měl víc pokrývat Modernizační fond, kam směřují výnosy z povolenek. Mohly by se pak snížit poplatky pro spotřebitele.

Jiří Matoušek je přesvědčen, že stát bude muset dřív či později k větší podpoře cen sáhnout. „Státy kolem nás se s koncovou cenou učí pracovat, podobně jako my. Nyní nejsou ani tak důležité loňské koncové ceny, ale nástroje, které budeme mít v Česku připravené pro ovlivňování koncové ceny v budoucnu. Budeme muset reagovat na okolní státy,“ říká.

Lukáš Kovanda pro SZ Byznys uvedl, že subvence musíme „vážit na lékárnických vahách“. Dodává ale, že s vyššími dotacemi do cen elektřiny by sice výrazněji narostl veřejný dluh, méně by se však roztáčela inflace, což by mohlo být pro českou ekonomiku i společnost podle něj prospěšnější.

„Nic není zadarmo a vše nakonec zaplatí koncový spotřebitel, ať firmy či domácnosti,“ shrnuje ale další ekonom Lízal. Ten před dotacemi naopak varuje: „Při nich se část peněz někde ztratí a část je vyhozena z okna. Můžete dostat pár set korun dotace na elektřinu a seberou vám tisíce ve vyšších daních. To není hra s nulovým, ale pro většinu obyvatelstva záporným součtem,“ prohlásil.

Lízal, stejně jako řada dalších redakcí oslovených energetiků a ekonomů tvrdí, že hlavní problém energetické drahoty je ve špatné energetické politice Evropské unie, chybně nastavených prioritách a nefunkčním či manipulovatelném trhu. Což je ale téma na samostatný článek, který pro vás chystáme.