Cash Only: Útlum uhlí pokračuje. Podpora uhlobaronů je pořád ve hře

Před půl rokem oznámila firma Sev.en Energy Pavla Tykače, že nejspíš odstaví své elektrárny Počerady a Chvaletice už na jaře 2025, protože začnou prodělávat. Teď mluvčí Sev.en Gabriela Sáričková Benešová připouští roční odklad: „Jakkoli vypadá, že bychom měli zůstat v provozu ještě i v lednu 2026, je to jen odhad, který se na nestabilním a nepredikovatelném trhu může rychle změnit.“

Kromě Počerad a Chvaletic se hraje o další čtyři velké uhelné elektrárny: Tušimice, Prunéřov a Ledvice skupiny ČEZ. A dále Tisovou, kterou provozuje Sokolovská uhelná. Jejich útlum nezačne už v příštím roce, ale pořád platí, že přijde do konce dekády. Rychleji, než vláda i její úředníci předpokládali.

„Stačí se podívat na ceny elektřiny v následujících letech na burze a na trh s povolenkami. Vidíme, že ziskovost uhelných zdrojů bude klesat ke konci dekády až do záporných hodnot. Proto očekáváme odstavení našich uhelných zdrojů. Jejich ziskovost ke konci desetiletí bude velmi nízká, nebo žádná,“ říká mluvčí ČEZ Ladislav Kříž.

„S koncem Tisové se díváme k letům 2029 až 2030, pokud nám to ekonomika dovolí,“ přidává šéf představenstva Sokolovské uhelné Jan Filip. „Sice nevíme, zda v roce 2026 ještě naše elektrárny pojedou, ale víme skoro jistě, že pokud se nic nezmění, do roku 2030 nepřežije v Česku žádný uhelný zdroj,“ uzavírá Tykačova mluvčí.

Česku tak nehrozí „superkritický scénář“ uzavření všech šesti elektráren do roku 2027, který v létě představilo Ministerstvo průmyslu. Hrozí ale, že za ně do konce dekády nedokážeme najít náhradu. Nejnovější varování přináší čerstvá Zpráva o zdrojové přiměřenosti k roku 2040 od státní firmy ČEPS.

ČEPS uvažuje o dvou scénářích, oba počítají se zavřením šesti zmíněných elektráren do roku 2030. „Respondentní“ scénář počítá s tím, že po roce 2030 u nás budou ještě spalovat uhlí některé menší teplárny a závodní energetiky. „Progresivní“ scénář počítá s prakticky úplným koncem uhlí během šesti let. Oba scénáře ale předpokládají, že do roku 2030 bude dokončena transformace teplárenství, která přinese až 3000 megawattů výkonu ve vysoce účinných výrobnách elektřiny a tepla.

V obou scénářích je ve 30. letech v Česku překračován klíčový rizikový parametr – norma spolehlivosti zvaná LOLE (tzv. Loss of Load Expectation udává počet hodin v roce, kdy lze očekávat, že poptávka po elektřině převýší výrobu plus dosažitelný import). Podle evropských pravidel je kritická hranice LOLE 6,7 hodiny v roce, při překročení hodnoty není energetická bezpečnost zajištěna.

Podle respondentního scénáře bude v Česku v roce 2035 LOLE dosahovat 10,3 hodiny, k tomu budeme závislí na importu. Loni jsme ještě vyvezli 9 TWh nadbytečné produkce, od příštího roku se z vývozce staneme dovozcem a kolem roku 2035 bychom museli dovozem pokrýt až 18,2 procenta spotřeby.

Progresivní scénář počítá s rychlejším budováním obnovitelných zdrojů, také on ale signalizuje k roku 2035 zdrojovou nepřiměřenost – LOLE je 8,7 hodiny v roce, k roku 2040 dokonce 13,7 hodiny. A v roce 2030 bychom museli dovozem vykrývat už plnou pětinu spotřeby.

ČEPS také zkoumal, jak by si česká soustava vedla v nadprůměrně chladném a podprůměrně větrném roce, jako byl rok 1985. LOLE se tu zvedá v případě respondentního scénáře už v roce 2030 na 14 hodin, v progresivním scénáři vychází na přelomu dekády 41 rizikových hodin. Připomínám, že bezpečnostní hranice je 6,7 hodiny LOLE ročně.

ČEPS sám upozorňuje, že s dovozem, který do modelů zapracoval, to není jisté. Čeká sice přebytky elektřiny ve Francii a Německu, zároveň ale píše: „Otázkou zůstává, zda budou tyto přebytky využity k výrobě vodíku pro tamní průmysl, nebo budou k dispozici pro export.“

Dále zdůrazňuje, že při posouzení importních možností vycházel z dat k počátku roku 2023. Tehdy Němci počítali s větší výstavbou plynových elektráren, než kolik jich nakonec naplánovala vládní Kraftwerkstrategie. Německo zatím nemá uzákoněné kapacitní platby pro tyto nové plynovky, bez nich se výstavba nerozjede. S nedávným pádem vlády se celý proces ještě zdrží. To zvyšuje nejistotu pro český dovoz.

Tato hrozba se ukázala minulý týden, kdy několikadenní bezvětří a mraky ochromily německé soláry a větrníky. Němci museli sami masivně dovážet, na spotovém trhu vyletěly ceny přes 800 eur za MWh. Je otázkou, odkud bychom v takové situaci dováželi, kdyby nejely domácí uhelky. Pro ně byla německá „Dunkelflaute“ požehnáním. V těchto obdobích jedou naplno a vyvážejí drahou fosilní energii Němcům. „V minulém týdnu dosáhly české hnědouhelné zdroje nejvyššího výkonu od krizového roku 2022,“ říká Sáričková Benešová.

Tahle mince má i druhou stranu. V době, kdy počasí obnovitelným zdrojům přeje, vyvážejí pro změnu Němci levnou zelenou energii k nám, což vyřazuje uhelné zdroje ze hry a tlačí to na jejich rychlejší útlum. „Přestože nákladově patří naše elektrárny stále k nejlevnějším zdrojům v Česku, kvůli nastavení evropského trhu se propadají do čím dál větších ztrát,“ říká mluvčí Sev.en.

Podle zprávy ČEPS jsme schopni se s odchodem od uhlí vyrovnat, pokud Němci budou mít dostatek elektřiny pro vývoz a pokud zvládneme vybudovat tři tisíce MW plynového výkonu v teplárnách do roku 2030. I tak pak bude podle ČEPS potřeba mezi lety 2030 a 2035 „dozdrojovat“ energetiku o další plynové elektrárny o výkonu 1600 až 1900 MW. Potíž je, že základní předpoklad těchto plánů – transformace teplárenství – drhne. Přestože energetici mají projekty připravené.

Jen skupiny ČEZ a EPH chystají v Mělníku, Trmicích, Opatovicích, Komořanech a Plzni stavby 11 plynových bloků na výrobu tepla a elektřiny o souhrnném výkonu 1300 MW. Čekají na udělení veřejné podpory – a to jak investiční, tak provozní. Nové zdroje se budou muset uživit během zimní části roku, v létě je z trhu s elektřinou budou stále víc vytlačovat soláry. Samotný prodej energií investorům návratnost nezaručí, nutné jsou subvenční mechanismy.

S penězi problém není: V Modernizačním fondu je na investiční dotace pro teplárenství k dispozici 100 miliard korun, první projekty už jsou schválené. Provozní dotaci mají investoři do kogenerací soutěžit v aukcích, jež Ministerstvo průmyslu naplánovalo na dvě vlny. Celkem má takto připravenou podporu pro celých zmíněných 3000 MW. „Teplárenství by se tak mohlo stát klíčovým nástrojem k vyřešení náhrady uhlí,“ říká Jiří Feist, strategický šéf elektrárenské části holdingu EPH Daniela Křetínského.

Jenomže to drhne. První aukci na kogenerace o výkonu 1280 MW vypsalo MPO v létě, v září ji začal prošetřovat antimonopolní úřad, na vyhodnocení se čeká. ÚOHS zatím nerozjel správní řízení. Pokud na ně ale dojde, mohou se připravené projekty dostat k ledu na dlouhé měsíce.

Podle Feista se připravená stavba nové plynovky dá zvládnout za tři roky. Jenomže dokud nejsou přiklepnuté dotace, nemohou investoři podepisovat kontrakty na nákup turbín. A mohou o předběžně sjednané dodávky přijít, což by projekty posunulo dál v čase. Dotace z Modernizačního fondu i z programu MPO se přitom musí vyčerpat do roku 2030.

Mezitím útlum uhlí pokračuje. Je to znát na klesající výnosnosti elektráren, ale i na těžbě. Poptávka po uhlí klesá. V Tykačově skupině letos končí jeden ze dvou lomů. Sokolovská uhelná ještě loni vydělala 885 milionů korun, letos podle Filipa už čeká ztrátu kolem miliardy – i kvůli těžbě. Skupině ČEZ, která tento týden oznámila kvartální výsledky, také těžba sráží zisk. „Za první tři čtvrtletí poklesla těžba uhlí Severočeských dolů o 12 procent. Provozní zisk EBITDA segmentu těžba klesl o 28 procent,“ říká Kříž.

Tady se rýsuje další faktor, který útlum uhlí může urychlit. Poradenská firma Invicta Bohemica ve studii zpracované pro prezidenta Petra Pavla zkoumala, jaký vliv má klesající poptávka po uhlí na udržitelnost domácích lomů. Na základě informací od všech 22 domácích tepláren a závodních energetik spočetla, jak se jejich spotřeba bude v příštích letech vyvíjet. A došla k varovnému závěru.

Pokud u nás do roku 2030 skončí všech šest velkých elektráren, skončí tuzemské uhelné lomy dřív, než od uhlí stačí odejít všechny teplárenské provozy v zemi. „Některé teplárny a hlavně závodní energetiky přitom odchod od uhlí zatím vůbec neplánují,“ říká šéf Invicty Jan Vondráš.

Podle propočtů Invicta Bohemica je zachování těžby v Česku udržitelné, pokud odbyt uhlí neklesne pod hranici 15,5 milionu tun ročně. „I když přestaneme elektřinu exportovat, těžba nám do roku 2029 vychází. Ale pokud skončí šest kondenzačních elektráren, poptávka po uhlí spadne tak, že těžba nebude udržitelná ani v jednom z tuzemských lomů,“ říká Vondráš. Znamenalo by to ztrátu dodávek i pro teplárny a závodní energetiky, které by jinak mohly zůstat v provozu.

Co do tempa útlumu by se tak naplnil progresivní scénář ČEPS. Přitom ale nevíme jistě, jestli se podaří splnit jeho základní premisy – možnost dovozu elektřiny z Německa a nově vybudovaných 3000 megawattů výkonu v plynu. Pokud tyto dvě sázky nevyjdou, riziko pro českou energetickou bezpečnost stoupne na nepřijatelnou úroveň.

Ministerstvo průmyslu, které je za energetickou bezpečnost odpovědné, má pro případ rychlejšího neřízeného uhelného útlumu v záloze další možnost subvencí pro ztrátové zdroje. „Jedním z kroků je ukotvení kapacitních nebo dekarbonizačních mechanismů do české legislativy. Jejich zavedení je možné v případě, že by podle analýz ČEPS hrozil nedostatek elektřiny i při zohlednění dovozů, což je situace, která není pravděpodobná ani v případě superkritického scénáře,“ říká náměstek René Neděla. Podpora by podle něj umožnila rychlejší přechod tepláren na plyn.

I podle Neděly je pro budoucnost české energetiky zásadní přerod teplárenství, které dnes stále z uhlí vyrábí polovinu v Česku dodávaného tepla. MPO dále považuje za klíčové přijmout legislativu pro rychlejší povolování a výstavbu nových plynových zdrojů, podporu zelených elektráren a posílení elektrizační soustavy. To ale neřeší riziko neřízeného předčasného zavírání uhelných lomů, zádrhely při výstavbě plynovek a nejistoty kolem dovozu elektřiny z Německa.

Ve hře tak pořád zůstává i možnost, že parlament uzákoní dotace pro uhelné elektrárny. Jeden takový návrh už sice minulý týden padl, když ho stáhla sama jeho předkladatelka Berenika Peštová (ANO). I podle lidí z ANO nebyla navrhovaná úprava ideální. „Uhlí ale musíme po nezbytně nutnou dobu podržet. Nemůžeme to nechat na trhu, musíme mít režim, který umožní uhlí nastartovat, když bude třeba. Nemůžeme riziko podcenit,“ tvrdí místopředseda ANO, exministr průmyslu Karel Havlíček.

Uzákonění možnosti podpory uhelných zdrojů jako pojistku pro případ nouze nevylučuje ani šéf Hospodářského výboru sněmovny Ivan Adamec z vládní ODS. „Zatím se o tom spíš mluví, hledají se cesty. Ale je to potřeba řešit. Riskovat, že si zavřeme většinu hnědouhelných elektráren a nebude za ně náhrada, nemůžeme dopustit,“ řekl.

Opozice začíná jednat s ministerstvem průmyslu o modelu podpory uhlí, který by stál na aukcích. „Schůzku se zástupci opozice můžeme potvrdit. Dotkli jsme se při ní i problematiky ukončení využívání uhlí v elektrárnách, prodiskutovali jsme i případná opatření. Zároveň bylo dohodnuto, že se opětovně potkáme a v diskuzi budeme pokračovat,“ uvedl Neděla.

Boj o subvence pro končící uhelný byznys ČEZ, Sev.en Energy a Sokolovské uhelné tak pořád pokračuje.

Zajímají vás úspěchy českých firem, vývoj cen nájemného nebo obchod s kryptoměnami? Přihlaste se k odběru Cash Only a kompletní newsletter budete každý pátek dostávat do své schránky.