Článek
Čtete ukázku z newsletteru Cash Only, ve kterém Martin Jašminský, Zuzana Kubátová, Jiří Zatloukal a Jiří Nádoba každý pátek komentují dění v českém byznysu. Pokud vás Cash Only zaujal, přihlaste se k odběru newsletteru.
Podle statistik společnosti Net4Gas sice po převážnou část letošního roku většina zemního plynu do Česka přitékala z Německa, v listopadu ale tvoří přes 95 procent dodávek plyn dovezený přes Slovensko. V trubkách se nedá rozeznat, kde byly vytěženy zrovna ty molekuly, které vám tečou do domácí kotelny. Ale znalci trhu se shodují, že naprostá většina plynu dopravovaného k nám z východu pochází z Ruska. Něco, pravda, může být z Alžírska. Ale ruský plyn teď dominuje.
Ještě před dvěma lety to přitom vypadalo, že se bez něj v pohodě obejdeme. Po vypuknutí války na Ukrajině střední Evropu zachvátila panika kvůli možné plynové nouzi, nicméně dodávky ruského plynu prudce klesly, aniž by Evropa mrzla.
Během prvního válečného léta si Česko i sousední státy osahaly nové přepravní cesty, plyn z norských ložisek i obchody se zkapalněným LNG z USA či z Kataru. Do provozu bylo uvedeno několik plovoucích terminálů na opětné zplyňování dovezeného LNG. Celkem dnes pro zásobování Evropy slouží už 37 takových terminálů. V holandském Eemshavenu má část kapacity pronajatý i domácí ČEZ.
Od letošního léta se u Hamburgu staví první německý pevninský terminál ve Stade, i tady počítá ČEZ s jeho využitím pro zásobování Česka od roku 2027. Díky všem těmto opatřením klesl podle dat Evropské komise podíl ruského plynu na plynovém dovozu ze 45 procent v roce 2021 na 24 procent v roce 2022 a na pouhých 15 procent v roce 2023.
Příliv ruského plynu dopravovaného přes Ukrajinu ale začal sílit na podzim loňského roku. Na dovoz ruské ropy sice EU uvalila embargo (s dočasnou výjimkou pro Česko či Slovensko), dovoz plynu ale nezakázala.
Znalci trhu upozorňují, že ruský plyn se do střední Evropy dostává i přes přímořské terminály v podobě LNG. „Náš“ Eemshaven se přijímání ruského plynu brání a garantuje, že zpracovává výhradně zámořské dodávky, hlavně z USA a Kataru. Hlavní objem ruského plynu každopádně přichází prostřednictvím plynovodů přes Ukrajinu. A jeho příliv se zvyšuje.
Podle Net4Gas k nám přišlo od začátku letošního roku do půli listopadu 55 procent dodávek z Německa, až 45 procent ze Slovenska. A v listopadu se dodávka z východu vyšplhala na těch zmíněných víc jak 95 procent.
Například v pondělí přes Lanžhot, hlavní propojovací bod na hranicích se Slovenskem, přiteklo přes 151 gigawatthodin plynu, zatímco přes Brandov na severozápadě jen něco málo přes pět gigawatthodin. „V posledních týdnech jsme zaznamenali nárůst podílu dodávek plynu přes Slovensko, zatímco dodávky přes Německo klesly,“ potvrzdil pro ČTK mluvčí Net4Gas Vojtěch Meravý.
Důvod rostoucího ruského plynového importu je prostý: nižší cena. Dopravu plynu přes Německo zvyšují tranzitní poplatky, které naši severní sousedi začali vybírat od října 2022 a které v půlročních cyklech zvyšují. Další nárůst tento týden Němci oznámili na leden – poplatek má stoupnout z nynějších 2,50 na 2,99 euro (téměř 76 Kč) na přepravenou megawatthodinu (MWh).
Ministerstvo průmyslu a obchodu okamžitě po zveřejnění této zprávy přispěchalo s ujištěním, že platí dohoda z letošního srpna, podle níž nám Němci poplatek nezvednou a zatíží jím jen svou vnitrostátní přepravu. Podle MPO to pořád platí.
Jenomže tahle legislativní změna není dotažená do konce. Prošla sice horní komorou německého parlamentu, ale v dolní komoře k ní zákonodárci měli připomínky, norma je pořád v procesu. „Další termín pro její schválení by měl být od 12. do 16. prosince, ale nic jistého nevíme,“ řekl mi v pátek analytik plynárenského trhu z poradenské společnosti EGÚ Michal Kocůrek, který vývoj sleduje.
Míra nejistoty je vysoká. V Německu nedávno padla vláda, v únoru se budou konat předčasné volby a legislativní procesy se mohou vyvíjet nečekanými směry.
Jenomže i když Němci poplatek pro český plyn nakonec opravdu zvednou, pro spotřebitele to pořád není nijak alarmující zpráva. Podle Kocůrka by to zvedlo cenu dováženého plynu asi o dvě procenta, což by se na fakturách koncových odběratelů promítlo ani ne procentem. Ale pro obchodníky, kteří nakupují a prodávají velké objemy, jsou poplatky nezanedbatelný náklad a jeden z hlavních důvodů, proč přijímají čím dál vyšší dodávky plynu z Ruska.
Na sociálních sítích se kvůli tomu vedou desítky krvavých bitek, v nichž lidé řeší, nakolik ruský plyn ohrožuje naši národní bezpečnost. A nakolik Fialova vláda lže.
Já tvrdím, že dovoz ruského plynu naši bezpečnost nijak neohrožuje, takže vláda v tomto bodě hodnotí situaci správně. Na ruském plynu nejsme závislí, pokud na něj nejsme odkázaní jako na jedinou alternativu. A to nejsme, jak ukázaly předešlé dva roky. Můžeme se nejvýš bavit o tom, jak se o diverzifikaci dodávek zasloužil Fialův kabinet a nakolik Němci, Nizozemci, těžaři z Norska a velcí evropští obchodníci. Ale faktem je, že když se od Ruska zcela odstřihneme, nic fatálního se nestane.
Ono to stejně hrozí. S koncem roku vyprší kontrakt, který má Ukrajina s ruským Gazpromem na tranzit plynu do Evropy. Kyjev ho nehodlá obnovit. Což může, nebo také nemusí vyústit v konec ruského importu. Pokud ruský plyn na ukrajinsko-ruské hranici nakoupí neukrajinští obchodníci, uzavře Ukrajina tranzitní smlouvu s nimi a vývozní plynový byznys pojede dál. Pokud bude o ruský plyn v Evropě pořád zájem a bude se pro evropské zákazníky nakupovat.
Můžeme se od ruského plynu odstřihnout sami? Ale jistě. Kdyby sem přestal proudit, může nejvýš ve střední Evropě o něco zdražit. Podle analytiků by to ani nemělo dlouhodobý dopad. Na globálním komoditním trhu je plynu dost a ceny by se zřejmě rychle ustálily na přijatelné hladině.
Jiná věc je morálka, geopolitika a zásady, které s ruským dovozem souvisejí. Samozřejmě nákupem ruského plynu pomáháme národnímu hospodářství země, která napadla svého souseda, cítí se být ve válce s celým Západem a hrozí vyvoláním jaderné války.
Je-li nákup ruského plynu (stejně jako ropy pro české rafinerie) tak velkým morálním selháním, že bychom ho neměli tolerovat, pak musí nemravný obchod zarazit politici. Pokud to tedy dokážou obhájit jak u svých sousedů (Slováci jsou na ruských dodávkách závislí mnohem víc než my), tak u svých voličů.
Zajímají vás pokračování velkých insolvenčních kauz, zisky českých bank nebo investice do technologií? Přihlaste se k odběru Cash Only a kompletní newsletter budete každý pátek dostávat do své schránky.
