Článek
Čtete ukázku z newsletteru Cash Only, ve kterém Martin Jašminský, Zuzana Kubátová, Jiří Zatloukal a Jiří Nádoba každý pátek komentují dění v českém byznysu. Pokud vás Cash Only zaujal, přihlaste se k odběru newsletteru.
I dříve se sice ozývaly dílčí výhrady k jednotlivým regulacím hlavně pro automobilový průmysl, podstatu Green Dealu a snahu o dosažení uhlíkové neutrality v roce 2050 ale nikdo nezpochybňoval. Teď ovšem znějí hlasy z vlády úplně jinak. „Revize Green Dealu je racionální nutností. O budoucnosti spalovacích motorů má rozhodovat trh, technologie a zákazníci, nikoli regulace a nařízení z Evropy,“ prohlásil premiér Fiala v prosincovém rozhovoru pro Deník.
Ještě dál jde ministr financí Stanjura: „Green Deal nemá budoucnost. Je jiná priorita – obranyschopnost Evropy i České republiky. Buď budeme investovat do dekarbonizace, nebo do obrany. Investice do Green Dealu a dekarbonizace musí přestat,“ prohlásil pro CNN Prima News.
O pár dní dřív Stanjura pro Hospodářské noviny líčil, jak na jednání unijních ministrů financí doporučoval zrušení zákazu spalovacích motorů k roku 2030 i zrušení plánu na zavedení emisních povolenek na pohonné hmoty a vytápění k roku 2027. Podle Stanjury je zrušení obojího možné, v Unii je na tom podle něj shoda „tak padesát na padesát“.
K revizi Green Dealu je svolný i ministr průmyslu Lukáš Vlček (STAN), který byl ještě při svém nástupu do funkce loni na podzim vůči evropskému dekarbonizačnímu plánu zcela loajální.
„Ten, kdo znečišťuje a vydělává na tom, musí platit, abychom se s následky dokázali vyrovnat. Není ale možné, aby opatření neúměrně dopadala na obyvatele,“ říká dnes. Dokonce i současné nastavení systému emisních povolenek označuje za „nepřijatelné a nereálné“.
„Revize je nutná, aby bylo pro společnost přijatelné dělat environmentální opatření. Je třeba se soustředit na naplnění původní myšlenky, tedy snižování emisí CO2, aby to s ohledem na finanční možnosti přinášelo lidem nejvíc užitku. Jako například modernizace teplárenství,“ říká Vlček. A ujišťuje, že i Starostové se v rámci EU snaží změny v zelené politice prosazovat.
Špičky vládních stran prostě dnes mluví o Green Dealu stejně jako Andrej Babiš. Ten na nedávné schůzce lídrů europarlamentní frakce Patrioti pro Evropu v Madridu volal: „Green Deal je mrtvý. Nelze jej reformovat. Nelze jej vylepšit. Je mrtvý. A přesto se v Bruselu tváří, jako by se nic nezměnilo.“
Ohledně Bruselu má mimochodem Babiš pravdu. Dlouho očekávaný dokument zvaný Clean Industrial Deal, tedy návod na to, jak srazit v Evropě ceny energií a zvýšit konkurenceschopnost místních firem, stojí na pokračování dosavadního dekarbonizačního trendu. Nasvědčují tomu unikající dílčí informace z materiálu, který má být zveřejněn příští středu.
Česká republika potřebuje mít o dalším postupu evropského Green Dealu jasno co nejdřív. Jsme ve zlomovém bodě. Pokud bude pokračovat „business as usual“, dají se už letos očekávat citelné negativní dopady na průmysl. Bude také zrychlovat útlum české uhelné energetiky, který už je realitou.
Česko teď hraje hlavně o to, jestli v příštích dvou třech letech zavřou velké hnědouhelné elektrárny, jejichž ekonomiku drtí náklady na emisní povolenky. Pokud skončí tak, jak se dnes jejich ekonomika rýsuje, nebudeme za ně mít v tu dobu bezpečnou, bezrizikovou náhradu.
Ministr Vlček se proto na poslední chvíli snaží prosadit v novele energetického zákona zvané lex plyn subvence pro uhelné elektrárny, které by se tak daly udržet na trhu i přes pád do ztrát. A také výjimky z povolovacích procesů pro plynové elektrárny, aby se urychlila jejich výstavba. Předchozí novela zase zavádí pro velké plynovky možnost subvencí, aby to motivovalo k investory k výstavbě.
Nové zákony ale zatím neprošly parlamentem. Podpora uhlí i plynu se bude muset notifikovat v Evropské komisi, která zjevně nehodlá v Green Dealu nijak zvolňovat. Útlum uhlí v Česku mezitím pokračuje a je otázka, kdy se dostane do nezvratného bodu.
Zatím v něm nejsme. „Útlum těžby s výjimkou lomu ČSA (ze skupiny Sev.en Pavla Tykače) lze ještě bez problémů zastavit. Je k tomu nutné pouze realistické pochopení naší i evropské situace,“ říká Jan Vondráš z poradenské firmy Invicta Bohemica, která se dlouhodobě věnuje uhelnému sektoru u nás.
Podle Vondráše by bylo „obrovským bezpečnostním hazardem“ skončit s využíváním domácího uhlí, pokračování Green Dealu beze změn je podle něj sebevražedné.
„Evropa je ve smrtícím koktejlu zcela nepříznivých okolností. Nemá vliv na chování klíčových mocností v geopolitických otázkách, nemá vlastní zdroje drahých kovů nutných pro výstavbu obnovitelných zdrojů, nemá vlastní zdroje zemního plynu, zůstala osamocená v prosazování drahého a nepromyšleného Green Dealu s obřími dopady na společnost,“ říká analytik, který před rychlým koncem české uhelné energetiky varuje dlouhodobě.
Představa, že se v Bruselu podaří prosadit zrušení Green Dealu, je iluzorní. Znamenalo by to úplně zrušit jeho hlavní nástroj – stávající emisní povolenky pro energetické a průmyslové firmy, které vytlačují fosilní technologie z trhu. To je dnes podle většiny expertů nereálné.
„Myslím si, že tento vlak už dávno jel. Evropská komise systém povolenek nepozastavila ani tváří v tvář hluboké energetické krizi roku 2022. V tuto chvíli si neumím představit jeho zásadní změny bez nějaké významnější transformace celé Evropské unie. Bylo by to proti logice toho systému,“ říká poradce prezidenta Jakub Maščuch z pražské ČVUT.
To ostatně nerozporuje ani ANO. „Stávající povolenky úplně zrušit není možné, ale jestli se s nimi něco neudělá, skončí to v Evropě průšvihem,“ říká Babišův stínový ministr průmyslu Karel Havlíček. „Musíme systém na evropské úrovni změnit, aby zůstávaly na cenách kolem 40 až 50 eur, což by se dalo uhrát.“ Současná cena povolenek přes 70 eur je podle něj neúnosná, cenu je třeba dostat pod kontrolu „zastropováním nebo podobným řešením“.
Podobně vidí problém premiérův poradce ekonom Štěpán Křeček, další z hlasitých kritiků Green Dealu. Evropský dekarbonizační plán označuje za „velkou kouli u nohy“ a tvrdí, že jeho postup přinese „katastrofu, protože se začne propisovat do života lidí“. Premiérovi Křeček doporučuje, aby se k boji za zrušení nebo výrazné proškrtání Green Dealu v Evropě spojil právě s Babišovými Patrioty.
I Křeček ale SZ Byznys řekl, že úplná demontáž Green Dealu „není úplně možná“. Také on doporučuje nikoliv zrušení, ale revizi povolenkového systému. Například zvýšení objemu povolenek v oběhu, čímž by klesla jejich cena. Ulevilo by to i českým elektrárnám, tlak na jejich konec by oslabil.
Ani podle Michala Macenuaera z poradenské firmy EGÚ by rušení povolenek nebylo žádoucí ani praktické. Systém by se podle něj měl změnit tak, aby byl více předvídatelný. „Mělo by se docílit určité žádoucí cenové hladiny, která povede k únosně rychlé dekarbonizaci. Evropská unie by mohla vyhlásit, že bude cílit na určitý koridor a že pokud se cena dostane mimo něj, zasáhne, aby se dostala zpět do koridoru. Mimochodem, to není téma jen pro velkou energetiku, ale i průmysl emitující CO2. A pokud se zavedou povolenky na paliva a vytápění po roce 2027, bude to téma pro všechny.“
I podobné, na první pohled kosmetické úpravy stávajícího systému bude komplikované prosazovat. Levnější povolenky by znamenaly nižší výnosy do fondů, z nichž se dnes spolufinancuje výstavba nejen dalších obnovitelných zdrojů, ale také přenosových a distribučních sítí, akumulace a záložních plynových zdrojů.
Hradí se z nich například výstavba nových českých tepláren, v nichž mají do roku 2030 vzniknout 3 gigawatty elektrického výkonu. Podstatná část těchto projektů za zhruba 100 miliard korun je schválená, celý program se dá těžko zastavit. Otáčet razantně greendealovým kormidlem by dnes nadělalo víc škody než užitku.
Velká hra se ale v Evropě zřejmě povede o dalších pokračování Green Dealu. Tedy o ohlášený návrh Evropské komise na stanovení dalšího postupného cíle na snížení emisí k roku 2040 o 90 procent proti roku 1990. A o navrhované regulace, které se dotknou domácností – tedy nové povolenky na vytápění, benzin a naftu, o předpisy na energetické parametry nových i starších budov. A o obří finanční toky z povolenkového trhu.
„Uhlí odejde lapidárně řečeno samo od sebe, až bude čas. Není důležité, jestli to bude o pět let dříve nebo později, nechme to ekonomice,“ radí Michal Macenauer z poradenské firmy EGÚ. Jinými slovy – chtělo by to méně regulací, méně přerozdělování, větší důvěru v trh i v soukromé investice. A hlavně méně frází a halasných proklamací. Ale to bychom po politicích asi chtěli moc…
Zajímají vás úspěchy českých startupů, ceny hypoték nebo investice do technologií? Přihlaste se k odběru Cash Only a kompletní newsletter budete každý pátek dostávat do své schránky.
