Článek
Čtete ukázku z newsletteru Cash Only, ve kterém Martin Jašminský, Zuzana Kubátová, Jiří Zatloukal a Jiří Nádoba každý pátek komentují dění v českém byznysu. Pokud vás Cash Only zaujal, přihlaste se k odběru newsletteru.
Britský ekonom John Muellbauer se narodil v roce 1944 jako Johann Muellbauer v Bavorsku. Matka pocházela z Vídně a otec z Bavorska, ale jeho předci na přelomu 18. a 19. století žili v severních Čechách, v regionu proslaveném sklářským průmyslem.
Muellbauer působící na Oxfordské univerzitě a Institutu nového ekonomického myšlení v Londýně byl jedním ze tří externích recenzentů měnově-politického modelu České národní banky (rozhovor o ČNB s ním budeme publikovat na stránkách Seznam Zpráv příští týden). Jako rodilý Němec se ale živě zajímá i o německou hospodářskou politiku, o které bude tento newsletter.
„Musím přiznat, že jsem trochu pesimistický. Samozřejmě, že velkou část problému představuje německá dluhová brzda, a především to, že v roce 2009 vláda přiměla Ústavní soud, aby toto pravidlo o dluhové brzdě schválil. Podle mě to byla jedna z největších hloupostí, kterou Německo za posledních 50 let udělalo,“ je přesvědčen Muellbauer. Pro vysvětlení – dluhová brzda je specifikum německé ústavy, které omezuje roční strukturální rozpočtový deficit spolkové vlády na 0,35 % hrubého domácího produktu.
Německo udělalo velkou chybu, že v dekádě následující po velké hospodářské recesi z let 2008/2009 nezačalo masivně investovat do infrastruktury a modernizovat svou ekonomiku.
Reálné úrokové sazby se blížily nule a vlády si po většinu tohoto období mohly půjčovat téměř za nulové náklady. Byla ideální doba pro budování infrastruktury, protože v mnoha infrastrukturních projektech, při vzdělávání lékařů, stavbě nemocnic, budování lepších škol či opravách dálnic a železnic návratnost nulu výrazně převyšovala. Výsledkem je, že je německá infrastruktura v čele s železniční sítí nyní v horším stavu než v roce 2009.
„Ta hloupost je prostě ohromující. A samozřejmě Velká Británie udělala úplně to samé, úplně stejnou hloupost,“ říká Muellbauer, a dodejme, že stejnou chybu udělalo i Česko.
Co je dnes hlavním problémem Německa? Německý automobilový průmysl zaspal vlastní modernizaci. Nereflektoval trend elektromobility, až ho předběhly Spojené státy i Čína. Komentátor Wolfgang Münchau to shrnul lapidárně: „Němečtí výrobci automobilů jsou jako výrobci psacích strojů, jejichž trh byl rychle zlikvidován nástupem stolních počítačů a levných tiskáren.“
Německo vsadilo na průmyslový export, nejen automobilů, ale i chemického průmyslu a strojírenství. Vývoz byl vnímán jako znak síly Německa, které těžilo z konjunktury mezinárodního obchodu a exportu do Číny, z uměle stlačených domácích mezd po Hartzových reformách, a také ze slabého kurzu eura po dluhové krizi. Samolibost politiků v největší evropské ekonomice byla obrovská.
Průmyslová výroba v Německu a Česku je úzce propojena.
Závislost na průmyslovém exportu se však nyní stala největší slabinou Německa. Průmyslová výroba od roku 2017 setrvale klesá. Německo promarnilo šanci investovat nejen do fyzické infrastruktury, ale především digitálních technologií, na kterých stojí současná světová ekonomika v čele s AI technologiemi.
Česko jako subdodavatel německého autolandu je na tom z tohoto pohledu ještě hůř. Marže největších německých firem jako Volkswagen, Continental, Basf či Thyssenkrupp byly násobně vyšší než českých dodavatelů, a česká ekonomika nestačila výrazně zbohatnout a připravit se na těžké časy, kdy největší německé firmy propouští či zavírají fabriky.
Výhoda Česka však může být v jeho velikosti (respektive malé velikosti) a možná i pružnosti, protože firmy se mohou snáze přeorientovat na výrobky, které mají v budoucnu potenciál.
Z analýzy pozice Česka ve čtyřech klíčových indikátorech pro zelenou transformaci vychází, že tuzemská ekonomika má v oblasti průmyslu a exportu do budoucna šanci. Dál bude samozřejmě záležet na cenách energií, byrokracii a kvalifikaci lidí.
Potenciál mají například výrobci železniční techniky, dodavatelé kompresorů a turbín, ale také výrobci minerálních izolací pro zateplování domů, přičemž v těchto oborech může Česko dosáhnout na světových trzích významné pozice. Tyto obory budou potřeba při přechodu světové ekonomiky na nové technologie s nižší emisní náročností.
Ale k nastartování trendu je znovu třeba investic, především v Německu a na evropské úrovní, protože česká ekonomika vzhledem k velikosti domácího trhu je a zůstane závislá na zahraničí. Bude záležet na německých politicích po únorových volbách, zda zruší svou dluhovou brzdu, a zda budou souhlasit s nějakou formou společného zadlužení Evropské unie, jehož výtěžek by byl využit na transformaci evropských ekonomik.
O budoucnosti Česka tak rozhodnou spíše zahraniční politici. Neznamená to však, že bychom neměli být připraveni.
Zajímají vás ceny energií, realitní obchody nebo plány diskontních řetězců? Přihlaste se k odběru Cash Only a kompletní newsletter budete každý pátek dostávat do své schránky.
