Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Většinou k daňovým podvodům a úlevám slouží malé ostrovní státy, nicméně jeden takový ostrůvek daňového ráje fungoval i v srdci Říma kvůli netransparentní Vatikánské bance. Detaily o jejím fungování začaly vyplouvat na povrch v osmdesátých letech.
Kvůli jejímu vztahu s údajným členem mafie se instituce zapletla do kolapsu Franklin National Bank v roce 1974. Ani ne deset let poté zbankrotovala milánská banka Banco Ambrosiano, kterou většinově vlastnila právě Vatikánská banka. S tímto případem souvisí dodnes nevyřešená vražda tehdejšího předsedy Banco Ambrosiano Roberta Calvi, kterého našli oběšeného pod londýnským mostem Blackfriars Bridge. Pachatel nikdy dopaden nebyl, vyšetřování v devadesátých letech došlo k závěru, že za tím stála sicilská mafie.
Příjmy a skandály papežského státu
Ekonomika nejmenšího státu na světě závisí především na turismu. Významnou složkou jeho rozpočtu jsou výnosy z prodaných vstupů do muzeí, prodejů poštovních známek a mincí nebo knih. Dále je pro Vatikán a Svatý stolec velmi důležitý příjem formou darů od věřících, známých jako Svatopetrský haléř. Jedná se o historickou tradici z osmého století, která dodnes funguje. V neposlední řadě ale také Svatý stolec investuje do realit – a to nejen v Itálii, v posledních letech expandoval i do světa, přičemž jde většinou o pozemky spojené s církví – půda a kostely.
Na přelomu období papežů Benedikta a Františka došlo k několika kauzám, kdy byly církevními hodnostáři peníze zpronevěřeny. Například jeden z podnětů reformovat Vatikánskou banku pro papeže Františka bylo zadržení Monsignora Nunzia Scarana. Italský kněz se snažil propašovat 20 milionů eur v hotovosti z Itálie do Švýcarska.
Špatné reputaci se nevyhnul ani australský kardinál George Pell, který jako první vedl Sekretariát pro ekonomiku. Jeho kancelář utrácela peníze za letenky v první třídě, drahý nábytek nebo vyplácela tučné odměny finančním expertům.
Mezi nejčerstvější kauzy patří ta, ve které figuroval kardinál Giovanni Angelo Becciu. V roce 2022 byl obviněn ze zpronevěry peněz, když pod jeho dozorem došlo k nákladné rekonstrukci jedné luxusní budovy v Londýně za zhruba 350 milionů eur, aby pak Vatikán budovu nevýhodně prodal se ztrátou asi 140 milionů eur. Podle agentury Reuters šly peníze na ztrátu právě ze Svatopetrského haléře.
„Nejtajnější banka na světě“
Oficiálním názvem Vatikánské banky je Institut pro náboženská díla, který založil během druhé světové války papež Pius XII. za účelem správy církevní a charitativní činnosti. Jde o soukromou instituci sídlící v srdci Říma, v městském státě Vatikánu. Zajímavé je, že tato banka neslouží k půjčování peněz.
Značným problémem Vatikánské banky byla netransparentnost a uzavřenost instituce. Chyběly pravidelné audity a reporty hospodaření a instituce byla omezena pouze na zaměstnance z církve, což se podařilo papežovi Františkovi napravit. Reformy v církvi přišly již v šedesátých letech minulého století během druhého vatikánského koncilu. Nicméně ty se samotného fungovaní Svatého stolce dotkly minimálně.
František přitom nebyl první, který se tématu věnoval. Ještě ke konci svého působení papež Benedikt XVI. zavedl několik změn, aby transparentnost banky zlepšil – založil Autoritu finančního dohledu a informovanosti, která má za úkol dohlížet na finanční správu, regulaci a zavádění pravidel proti praní špinavých peněz a financování terorismu. Benedikt také zavedl první finanční vatikánský zákon a přizval orgán Rady Evropy Moneyval, aby vyhodnotil praktiky Svatého stolce.
František a reformy
K těm nejvýraznějším změnám ale došlo až po nástupu papeže Františka v roce 2013, o kterých psal například deník Bloomberg. V roce 2014, zhruba rok po nástupu Františka do funkce, upozornil deník The Financial Times na skutečnost, že se takzvaná Vatikánská banka využívala jako tajný daňový ráj. Ve Vatikánu se totiž neplatí daně a zároveň banka fungovala neprůhledně. Podle OCCRP (Organised Crime and Corruption Reporting Project) zde prali peníze lidé z vyšší italské třídy, mafie nebo zednáři.
František přišel se zásadní reformou: kompletně obměnil členy orgánu Autority finančního dohledu a informovanosti. V roce 2014 došlo k zavedení Ekonomického sekretariátu – obdoba ministerstva financí – a také 15členné Ekonomické rady, v jejímž čele stojí kardinál. Sedm členů z 15 je ale neklerikálních s hlasovacím právem, což do té doby nebylo běžné a takoví lidé měli nanejvýš pouze funkci poradců. Zbylých osm členů pochází z řad kardinálů a biskupů. Zavedly se také pravidelné audity, které jsou důležité k transparentnímu fungování.
