Článek
V roce 2023 se eroze, tedy případy, kdy hlavně prudké deště nenávratně odplaví půdu z pole, vyskytly na méně než šesti tisících hektarech půdy. To je o několik set hektarů méně než v roce 2022.
Například v nejpostiženější kategorii mírně ohrožených půd byly v roce 2022 hlášeny erozní události na více než 4700 hektarech, v minulém roce na přibližně 4400 hektarech. Vyplývá to ze Zprávy o erozi za rok 2023, kterou na základě pravidelného monitoringu sestavuje Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy (VÚMOP) a Státní pozemkový úřad.
V čem se v roce 2025 zpřísní pravidla?
Právě na základě dlouhodobých výsledků monitoringu se nastavují pravidla pro hospodaření v zemědělství. Šest z deseti erozních případů se loni v důsledku intenzivních dešťů stalo v srpnu a v září.
VÚMOP loňský rok hodnotí jako průměrný. Neznamená to však, že je vyhráno a problém s degradací půdy se sám vyřeší. „Letošní průběh erozních událostí vyzdvihuje potřebu uvažování o zavádění obecných účinných půdoochranných technologií bez ohledu na typ plodiny,“ uvádí zpráva.
Kromě těžko ovlivnitelných faktorů, jako je intenzita dešťů, totiž erozím napomáhá jedno české specifikum. Půdní bloky jsou největší v Evropě a v minulosti se kvůli průmyslovému zemědělství úmyslně ničily krajinné prvky, jako jsou meze, zatravněné údolnice, tedy křivky spojující místa největšího vyhloubení příčného řezu údolím, polní cesty apod., které účinně bránily vodní erozi.
Roli však hraje i počasí. Ministerstvo zemědělství očekává, že se počet případů erozí do roku 2030 kvůli klimatickým změnám zdvojnásobí.
Se zmíněným zaváděním půdoochranných technologií, jako je setí do posklizňových zbytků, změny osevního postupu nebo setí metodou strip-till (obdělávají se pouze řádky, kde roste plodina, pozn. red.), se počítá v rámci nových pravidel pro boj s erozemi. Resort však jejich platnost odsunul o jeden rok na 1. července 2025.
Odklad si prosadili zemědělci, kteří tvrdí, že nové podmínky jsou složité a vyžádají si investice například do nákupu techniky pro zpracování půdy a čas na zaškolení lidí. Výměra půdy, kde bude nutné používat stanovené postupy, se zvětší z 25 procent na cca 50 procent veškeré orné půdy v Česku. Hříšníci, kteří nedodrží dané postupy, by nově mohli přijít o dotace.
Nejrizikovějšími jsou obecně širokořádkové plodiny pěstované na svažitých pozemcích – kukuřice, cukrová řepa, brambory, čirok a sója. Tyto plodiny se nesmějí vůbec pěstovat v lokalitách silně ohrožených erozí, které se v příštím roce rozšíří jen nepatrně. Dvakrát větší výměra orné půdy než dosud ovšem bude spadat do kategorie mírně ohrožených půd, kde si farmář vybere z desítek preventivních opatření, jak s půdou správně zacházet.
Praxe ukazuje, že právě na polích, kde se teď tato opatření neuplatňují, je největší problém s erozí. „Ve většině případů došlo k erozní události na půdních blocích bez aplikovaných půdoochranných technologií nebo technologií, které nejsou během terénního šetření identifikovatelné. Toto zjištění tak poukazuje na nutnost zvýšení podpory agrotechnických opatření.“
Erozní půdy méně vynášejí
V Česku je vodní erozí ohrožena více než polovina orné půdy. Během jedné erozní události se spláchne až několik centimetrů půdy, čímž dochází k její nenávratné ztrátě. Jeden centimetr ornice se totiž tvoří stovky let.
Má to několik důsledků. Tím méně závažným jsou škody na majetku obcí a soukromníků. Postižené obce platí desítky až stovky tisíc korun za opětovné zprovoznění komunikací zanesených odplavenou půdou. Likvidace sedimentů ve vodní nádrži podle VÚMOP přijde až na stovky tisíc korun. Zanášejí se také potoky, řeky, rybníky a další vodní prvky. Eroze v důsledku zhoršuje kvalitu povrchových vod a snižuje také cenu pozemků.
Dopad to má i na samotné zemědělce. Úbytek ornice totiž celkově zhoršuje fyzikálně-chemické vlastnosti půd, zvyšuje štěrkovitost, snižuje obsah živin a humusu a celkově zhoršuje kvalitu půd. Je navíc dokázáno, že zemědělci jsou sami proti sobě, když nebojují proti erozi, protože na slabě erodovaných půdách se hektarové výnosy snižují o 15 až 20 procent, na středně erodovaných půdách o 40 až 50 procent a na silně erodovaných půdách až o 75 procent.
Nejvyšší počet erozních událostí se loni stal na Vysočině, v jižních Čechách a v Moravskoslezském kraji. V posledních letech je vyšší výskyt erozí také na obilninách a řepce, které je možno na mírně ohrožených plochách pěstovat bez půdoochranných technologií. To nově nebude možné.
Současná pravidla umožňují, aby se ročně z jednoho hektaru odplavilo devět tun půdy. Do budoucna se nepočítá se snížením této hodnoty, kterou někteří kritici stále považují za příliš přísnou.
