Článek
Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Po letech dohadů a pochybností má vláda hotový manuál, jak snižovat uhlíkovou stopu a přecházet na čistší zdroje. Hodně sází na jádro, ale velké změny plánuje dlouho předtím, než budou nové reaktory stát.
Už před rokem 2030 se počítá s výrazně menší spotřebou uhlí, koncem vývozu elektřiny a rozsáhlými úsporami na straně spotřeby. Urychlit se má výstavba solárních a větrných elektráren. Na ně z Unie přiteče podpora v řádu stovek miliard korun, zároveň však porostou pokuty za pálení fosilních zdrojů, což zvedne jejich cenu.
Nesplníte sliby? Přijdou sankce
Dokument navazuje na dřívější závazky, ke kterým se přihlásila už Babišova vláda a současný kabinet je spolu s dalšími státy EU rozvedl, mimo jiné také v rámci českého předsednictví.
Jde jednak o takzvanou klimatickou neutralitu, tedy vizi odbourat emise skleníkových plynů v součtu za celou Unii na nulu do roku 2050. A pak o kontrolu v mezičase – konkrétně v roce 2030, kdy má dojít ke snížení exhalací o 55 procent oproti roku 1990.
Ač se v Česku tyto cíle často považují za nereálný sen, jde v obou případech o závazky, které jsou už odhlasované všemi unijními orgány a zanesené do platných zákonů. Národní klimatické plány schvalují i další vlády. Slouží k tomu, aby každá země řekla, jak se na společných cílech zvládne podílet. Jinými slovy, teď se dohaduje, jak provést to, co se dříve kolektivně dohodlo.
Kdo svoje sliby nesplní, vystaví se v budoucnu riziku pokut za porušování dříve odkývané legislativy. To vše samozřejmě za předpokladu, že celý projekt Zelené Evropy vydrží zatěžkávací zkoušku, až se klimatické vize začnou naplno převádět do praxe.
Preferovaná varianta klimatického plánu po schválení vládou.
Smyslem celé akce – takzvaného Green Dealu – je zvrátit nebo aspoň zbrzdit probíhající změny klimatu. EU těžko zachrání planetu sama, vize je ale taková, že jedině vlastní aktivitou a příkladem lze strhnout zbytek světa k podobnému úsilí. Půjde o nákladný podnik, nedělat nic ale znamená riskovat, že klima na Zemi se bude vypouštěním skleníkových plynů dál destabilizovat a že škody nakonec vyjdou ještě dráž.
Proměna celé české ekonomiky
Česko má výhodu v tom, že úsilí se měří k roku 1990. Ekonomika tu prošla v 90. letech komplexní proměnou, díky tomu má už Česko splněno 35 procent poklesu emisí. Pokud by se dotáhlo do praxe všechno to, co se v EU už v rámci Green Dealu schválilo nebo se ještě chystá, má Česko šanci stáhnout svoje emise do roku 2030 o 60 procent a unijní cíl s mírnou rezervou splnit.
Aspoň tak to z čerstvě schváleného dokumentu plyne. Podmínkou je však proměna de facto celé zdejší energetiky, což je věc, která se nestane sama od sebe. Praktické obtíže lze najít skoro všude, například:
- Soláry a větrníky. U obnovitelných zdrojů se počítá s nárůstem jejich role do roku 2030 z dnešních 17 na 30 procent. Součástí toho jsou masivní investice do domácích solárních panelů, kde je už teď poptávka velká, ale také výstavba 300 až 400 nových větrných turbín. Ty nemají v Česku mnoho zastánců. Vládní vize proto počítají s tím, že pro větrníky vzniknou „akcelerační zóny“, kde bude snazší povolovací řízení. Zatím jde ale jen o myšlenku, která není do detailů rozpracovaná. Její prosazení potrvá a bude obnášet změny zákonů a osekání některých práv pro vstupování do stavebního řízení tak, aby šlo hůř blokovat.
- Politicky ošemetné snižování spotřeby. Spotřeba energie napříč všemi oblastmi lidské činnosti – od výroby elektřiny přes topení až po dopravu – by měla do roku 2030 klesnout o 15 procent. Cesta k tomu má vést přes zateplování budov a nástup šetrnějších technologií, jako jsou třeba tepelná čerpadla nebo účinnější postupy v průmyslu. Co přesně bude po majitelích starých nezateplených domů vyžadováno, není zatím jasné, zjevně ale půjde o politicky ošemetnou věc.
- Uhlí se přestane vyplácet za několik let. Speciální kategorií je výroba elektřiny z uhlí. To by mělo být v celé Evropě vytlačováno z trhu čím dál dražší emisní povolenkou. Vlastníci elektráren včetně polostátního podniku ČEZ však v souvislosti s tím varují, že pálení uhlí se tím pádem přestane vyplácet už v nejbližších letech. A po státu požadují nový podpůrný režim, jak udržet uhelné elektrárny v chodu, pokud by bez nich nešlo pokrýt domácí spotřebu a nestačil by ani proud z dovozu. Do přebudování uhelných zdrojů na plyn se nikdo nehrne, dokud není jasno, jak se státní politika v energetice dál vyvine.
Maximální zapojení jádra
Rok 2030 je zajímavé sledovat kvůli tomu, že nejde o tak vzdálenou budoucnost. V dokumentu si tedy nelze příliš vymýšlet. V dalším období směrem k roku 2050 už lze prognózovat s větší fantazií. Česko v tomto ohledu staví na maximálním možném zapojení jádra. Tak znělo už zadání od vlády, nešlo o výsledek výpočtů a modelací, že se takový postup skutečně vyplatí, což někteří kritici dokumentu vyčítají.
Vedle jednoho nového bloku, na který nyní běží tendr, mají vyrůst dva další v Temelíně. Současně se počítá s dotažením dnešních zatím spíš jen teoretických plánů s menšími jadernými reaktory.
Vládní dokument nyní dostane Evropská komise, která bude vyhodnocovat koncepce ze všech zemí. Zhruba do roka má být jasno, jestli navržené kroky k naplnění společných cílů stačí. Pokud ne, komise může od málo ambiciózních zemí požadovat víc. Výsledkem by měla být dohoda každé země s Komisí a závazný plán, na jehož dodržování bude Komise průběžně dohlížet. A který vzhledem k blízkosti cíle roku 2030 bude už třeba rychle začít realizovat.
Teoreticky se ale také může stát, že po volbách do Evropského parlamentu příští rok a po následné výměně komisařů vzroste poptávka po tom, aby se některé zelené vize ještě dodatečně revidovaly. To by ovšem vyžadovalo otevřít již hotovou legislativu, což lze jen po dohodě napříč celou Unií.
