Zelený dokument, který v létě vyděsil vládu, je zpět

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Poslední jednání vlády v tomto roce slibuje víc než poklidnou vánoční rozlučku. Na program je zařazen choulostivý dokument, který slíbily sepsat všechny státy EU jako souhrn svých příspěvků k dotažení domluvených klimatických cílů.

Pětisetstránkový materiál s názvem „Vnitrostátní plán České republiky v oblasti energetiky a klimatu“ se chystal více než dva roky. Fialova vláda ho už projednávala v červenci a jednání přerušila kvůli tomu, že z textu vyplývaly až moc radikální zásahy do běžného života. Teď se vrací v upravené verzi.

Další dva související materiály, Státní energetická koncepce (SEK) a Politika ochrany klimatu (POK), spadnou nakonec kvůli volbám úplně pod stůl. „Pro tuto fázi se ruší úkoly na jejich zpracování,“ potvrdil pro SZ Byznys vládní zdroj obeznámený s podobou posledních politických dohod.

U SEK a POK dosud existovaly termíny, do kdy měly být dokumenty hotové. V obou případech do konce minulého roku. Nyní do vlády putuje spolu s klimatickým plánem usnesení, které termíny maže. Úkoly pro autory na příslušných ministerstvech tím skončí.

U klimatického plánu, i když jako jediný projde, zase není jasné, jestli život v Česku vůbec nějak ovlivní. Podle dohod v EU jde o povinný materiál, ve kterém dá každý stát ostatním vědět, čím chce ke Green Dealu přispět. Je však otázkou, kdo jaké sliby dodrží.

Některá opatření, jako jsou emisní povolenky nebo normy pro elektrárny a auta, už na unijní úrovni dávno fungují a v platné legislativě je i jejich další rozšiřování. Platí také cíl snížit do roku 2030 společně emise skleníkových plynů o 55 procent oproti výchozí úrovni z roku 1990 a do roku 2050 emise odbourat úplně.

Český příběh však ukazuje, že vládní dokument spíš jen vytyčí možnou cestu, aniž by to nutně znamenalo, že se vše uskuteční. Současná vláda už kromě dotažení smlouvy na nové Dukovany mnoho nového prosadit nestihne ani nechce. A opozice naopak slibuje Green Deal zredukovat, což se potkává s poptávkou velké části veřejnosti.

Klimatický plán v staré i nové verzi počítá s tím, že jádro bude pro Česko hlavní spásou, ale až po roce 2040. V nejbližších letech se bude energetika měnit pod tlakem emisních povolenek.

Uhelné elektrárny, které mají nejvíc zplodin, by měly kvůli poplatkům za emise samy končit a uvolňovat prostor čistším zdrojům. V Česku má většina zavřít do roku 2030, vývoz elektřiny se pak překlopí do dovozu. Významným zdrojem mají být teplárny, které z povolenek dostávají miliardové příspěvky, aby co nejrychleji přešly na plyn a fungovaly zároveň jako elektrárenské zálohy pro vykrývání špiček a kolísavých obnovitelných zdrojů.

Z těch se má do roku 2030 vyrábět až 30 procent elektřiny, tedy dvakrát víc než dnes. Jednak s pomocí programů typu Nová zelená úsporám, díky nimž malých střešních fotovoltaik hodně přibylo. A pak díky zjednodušení povolovacího řízení a vytyčení akceleračních zón pro větší instalace.

Je ale nejisté, zda se legislativní proces do voleb dá ještě stihnout a zda bude dost investorů, když vidí náhlé úpravy pravidel pro starší solární dotace.

V nezávazné rovině plán počítá také s úsporami v oblastech, jako jsou budovy, průmysl nebo zemědělství. V případě budov, včetně rodinných a obytných domů, se očekává zrychlení renovací, aby šly vytápět výrazně levněji než dnes. Konkrétní kroky, jak toho dosáhnout, ale dokument nerozebírá.

Obecnější je i text o dopravě. Největší změna v nové verzi klimatického plánu se týká vypuštěných pasáží o možném zdražení benzinu, kterého se v létě politici nejvíc lekli. Konkrétně šlo o známý problém s dvěma korunami za litr pohonných hmot, dojde-li k plánovanému rozšíření emisních povolenek z velkých zdrojů na malospotřebu.

Původně se čekalo, že jde už o hotovou věc. Členské státy EU i Evropský parlament se loni závazně shodly na tom, že povolenky se budou od roku 2027 vztahovat na veškerou spotřebu fosilních paliv. Na to během svého předsednictví EU kývla i Fialova vláda, letos při přebírání směrnice ale emisní přirážku do zákona nedala s odůvodněním, že je ještě dva roky čas.

Proto zmínky o rozšíření povolenek vypadly z nové verze klimatického plánu. Druhou hlavní změnou jsou menší ambice ohledně celkového snižování emisí v nejbližších letech. Zatímco původní letní verze podle odborných modelů, co všechno Česko zvládne, slibovala do roku 2030 konkrétní číslo, teď už obsahuje jen vágní formulaci.

Konkrétně jde o to, že původně mělo dojít k snížení emisí skleníkových plynů „nejméně o 59 procent oproti roku 1990“, tedy víc než o unijních 55 procent. A to proto, že Česko má díky radikální transformaci ekonomiky v 90. letech v útlumu emisí náskok.

Nová opatrnější verze ale formuluje ústřední cíl celého dokumentu jen „v souladu se závazky vyplývajícími z balíčku Fit for 55“. To ale nic konkrétního neříká, protože 55 procent je kolektivní cíl dohodnutý za celou EU a ne pro jednotlivé země.

Teoretické ekonomické modely, co by Česko mohlo zvládnout, jinak v klimatickém plánu zůstaly beze změny. Počítají s dalšími úsporami energií a nástupem čistších zdrojů (viz grafy), a to už v nejbližších letech.

Součástí klimatického plánu zůstaly také ty pasáže, které ukazují, kolik má transformace stát a jaký to může mít přínos. Nový odhad investic činí astronomických 2,8 bilionu korun. Závislost země na dovozu energií by tím klesla z 42 na 26 procent. A protože investice znamenají vedle nákladů i modernizaci, ekonomický růst země se má zrychlit o jeden až dva procentní body.