Zelený, ale drahý. Biometan po letech nezájmu proniká i do Česka

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Česko neoplývá energetickými zdroji. Až v energetice skončí uhlí, budeme závislí na dovozu paliv ze zahraničí. Část dováženého zemního plynu by však mohl nahradit doma vyráběný biometan.

Biometan je nízkoemisní plyn. Jeho využití v průmyslu, energetice či dopravě není a ani v budoucnu nebude zatíženo emisními povolenkami. Je ovšem výrazně dražší než fosilní alternativa a u nás je jeho výroba teprve v plenkách. Zatímco ve Francii, Německu, Itálii či Velké Británii mají stovky biometanových výroben, u nás jich je v provozu jen deset. Tu nejnovější spustila začátkem července v jihomoravském Vyškově skupina Energy financial group (EFG).

Biometan má stejné využití jako běžný zemní plyn. Získává se čištěním bioplynu pocházejícího z bioplynových stanic. Klasických bioplynek, které plyn vznikající fermentací biomasy využívají k výrobě tepla a elektřiny, je u nás kolem 600. Biometan však české provozovatele bioplynek donedávna vůbec nelákal.

„Sektor se u nás začal masivněji rozvíjet až kolem roku 2023,“ říká výkonný ředitel EFG Tomáš Voltr v rozhovoru pro SZ Byznys. „V Evropě bylo ke konci předloňského roku více než 1300 výroben biometanu, u nás je toto číslo pořád velmi nízké. Z mého pohledu proto, že tu dlouho byla absence provozní podpory na biometanové projekty,“ dodává.

Až loni Evropská komise České republice schválila provozní podporu pro biometanové stanice v celkové výši 2,4 miliardy eur (60 mld. Kč). Výrobci mohou po 20 let čerpat takzvaný zelený bonus, tedy příplatek k ceně, za kterou biometan prodávají. Jeho výši každoročně určuje Energetický regulační úřad, letos je stanoven na 973 Kč na megawatthodinu.

„Spousta investorů čekala na možnost podpory, takže až v roce 2023 se uváděly nové výrobny do provozu,“ vysvětluje Voltr.

Počátkem letošního roku vypsal Státní fond životního prostředí také dotační výzvu na energetické zpracování odpadu, kterou lze využít i na podporu investic do biometanu. Příjem žádostí na rozdělení až půl miliardy korun se uzavíral koncem dubna. Podle mluvčí SFŽP Marie Šůchové byl zájem velký, nabízenou částku překročil více než dvojnásobně.

„Podáno bylo devět žádostí s požadovanou výší dotace 1,1 miliard korun, z toho sedm žádostí vede k výrobě biometanu,“ uvedla Šůchová. Žádosti fond ještě vyhodnocuje. Na příští rok se připravuje další dotační program na výrobu obnovitelných paliv z Modernizačního fondu. I odtud bude možné biometan dotovat.

Největším producentem biometanu u nás je zmiňovaná skupina EFG. V roce 2019 spustila první tuzemskou výrobnu v Rapotíně na Šumpersku. Průkopnická nebyla jen dodávka biometanu do plynovodní sítě, ale také využití zbytků z gastroprovozů, obchodů a domácností pro jeho výrobu. EFG vytvořila v regionu sběrný a svozový systém, který postupně rozšiřuje do dalších lokalit. Odpad, za jehož likvidaci či skládkování se jinak platí, se tak mění na užitečnou energii.

Rapotín byl dlouho jedinou biometanovou stanicí u nás. Letos EFG spustila další výrobnu poté, co za čtvrt miliardy korun přestavěla svou klasickou bioplynku ve Vyškově. Nová stanice pokryje roční spotřebu plynu pro téměř dva tisíce domácností ročně, případně pro více než 2,2 tisíce aut na CNG s ročním nájezdem přes 45 milionů kilometrů.

„V tuto chvíli máme v EFG kapacitu na zpracování 60 tisíc tun odpadu ročně. Letos ji budeme ještě navyšovat, na konci roku by naše celková produkční kapacita měla odpovídat zhruba 70 gigawatthodinám (GWh) energie ročně,“ říká Voltr.

EFG chce do roku 2026 provozovat pět biometanových stanic. Už příští rok plánuje zvednout zpracovatelskou kapacitu na 100 tisíc tun odpadu a výrobní potenciál na 100 GWh ročně. Kromě dodávky plynu vidí šanci i v dodávce elektřiny pro stabilizaci přenosové sítě.

Dodávka takzvané flexibility, v energetické hantýrce „služeb výkonové rovnováhy“ správci přenosové soustavy ČEPS je stále žádanější. Soustava potřebuje vyvažovat rostoucí podíl nepravidelně vyrábějících solárů a větrníků spolehlivými řiditelnými zdroji.

Bioplynky mohou částečně zaskočit za uhelné elektrárny a teplárny, jež budou v příštích letech končit kvůli rostoucí ztrátovosti. V hodinách, kdy poptávka po elektřině převyšuje nabídku, umí zvýšit dodávku do sítě. Když poptávka klesá, snižují elektrický výkon a energii přeměňují na teplo, pro něž však ne vždy mají využití. Pokud je zařízení doplněné jednotkou na biometan, lze přebytky energie využít na výrobu plynu, který se posílá do plynovodů.

Přesně tímto směrem jde i EFG, která má v portfoliu kromě bioplynek navíc také biomasovou elektrárnu Mostek energo na Trutnovsku. Flexibilitu tak může skládat – takzvaně agregovat - z více zdrojů, vlastních i externích.

„Služby výkonové rovnováhy jsou náš další strategický pilíř. Loni jsme se stali agregátorem flexibility, dnes máme rozběhlé další tři projekty. Cílíme na zhruba 35 až 40 flexibilních megawattů, kterými bychom měli disponovat ke konci příštího roku,“ říká Voltr. Podobně budou uvažovat i další investoři. Bioplynové či biometanové stanice tak mohou nahradit část končícího uhlí a snižovat naši závislost na dovozu zemního plynu.

S biometanem počítá i Evropská komise. Legislativní balíček REPower EU, který předloni vznikl v reakci na konflikt na Ukrajině a následnou energetickou krizi, stanoví cíl vyrábět do roku 2030 ročně až 350 terawatthodin biometanu, což má nahradit pětinu evropského plynového importu.

Český Národní klimaticko-energetický plán počítá s tím, že by země měla do roku 2030 vyrábět 500 milionů kubíků biometanu ročně a pokrývat tak 7,4 procenta tuzemské spotřeby plynu. Zapojit by se však musela asi polovina z dnešního počtu „obyčejných“ českých bioplynek, což představuje obrovské investiční náklady. Podle Voltra má také jen asi 200 dnešních bioplynek v dosahu plynovody, kam by mohly biometan posílat.

Distribuční společnost GasNet zatím odebírá biometan od sedmi výroben. „Aktuálně máme podepsáno dalších 20 smluv o připojení a evidujeme přes 50 dalších zájemců, kteří mají projekty v různé fázi přípravy,“ řekl při zprovoznění vyškovské biometanky mluvčí GasNetu Tomáš Pernis.

Biometan má dnes největší využití v dopravě. Používá se stejně jako stlačený zemní plyn CNG, mohou na něj jezdit autobusy či auta. Podle Tomáše Voltra je ovšem zelený biometan v dopravě v porovnání s fosilní variantou „nejméně jednou tak drahý“. Někteří spotřebitelé ale i tak s ohledem na společenskou odpovědnost či ve snaze zvýšit své ESG ratingy žádají bezemisní palivo, byť za vyšší cenu.

Vozidla na stlačený zemní plyn CNG mají levnější provoz než vozy na benzin a naftu. A podle Voltra vychází i drahý biometan v dopravě levněji než klasické pohonné hmoty. Rozdíl ve prospěch biometanu se ještě zvýší, pokud budou v příštích letech diesel a benzin v dopravě zatíženy emisními povolenkami, jak s tím počítá evropská legislativa.

Zatím ale o český biometan na domácím trhu zájem není. „My prodáváme veškerou produkci do zahraničí,“ říká Tomáš Voltr.

Výrobci biometanu zákazníkům nedodávají přímo konkrétní molekuly svého produktu, ten se v plynovodech míchá s běžným zemním plynem a nelze jej při odběru rozlišit. Firmy jako EFG tak prodávají plynovou komoditu se zárukou nízkoemisního původu.

„Naším typickým zákazníkem jsou zahraniční dopravní firmy, mohou to ale být i dodavatelé pohonných hmot nebo automobilový průmysl,“ říká Voltr, podle něhož se v poslední době začíná zvedat zájem o biometan i v Česku.

Rozvoj biometanu zatím táhnou dotace a emisní regulace, je tak podmíněn osudem evropského Green Dealu. Po nedávných volbách do Evropského parlamentu se všeobecně čeká, že unijní tempo dekarbonizace zpomalí, protože je pro občany v některých státech příliš nákladné. Podle Tomáše Voltra se to ale biometanu nejspíš nedotkne a jeho podpora bude pokračovat. Hlavně proto, že kromě dekarbonizace přináší i další benefit – ⁠⁠⁠⁠⁠⁠zvýšení energetické soběstačnosti.