Krabička, nebo restaurace. Data ukazují, o kolik si Češi připlatí za oběd

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Zatímco cena zboží v obchodech roste jen pomalu, statistici naměřili rovná dvě procenta inflace, zdražování ve službách je mnohem rychlejší. Ceny stravovacích služeb meziročně rostly o 7,4 procenta a ceny ubytování dokonce o 8,1 procenta.

„Poslední ohnisko inflace zvolna dohořívá v cenách služeb. Restaurace minulý měsíc zdražily o 0,5 procenta, meziroční inflace zde dosahuje 7,4 procenta. Větší vliv lze v tomto případě patrně připsat setrvačnosti než poptávkovým inflačním tlakům,“ komentoval data hlavní ekonom Deloitte David Marek.

V podstatě plošné a dost výrazné přepisování cen na jídelních lístcích všech typů restaurací potvrzují data z pokladního systému Dotykačka. Zdražovaly restaurace, bistra i jídelny. Polední menu, ale také večeře.

Cena obědů za rok v průměru narostla ze 146 Kč na 158 Kč. Dotykačka také zmapovala vývoj cen u pěti oblíbených jídel z obědových menu napříč Českou republikou. Hlad kolem poledne Češi často zahánějí řízkem, gulášem, pizzou, burgerem a salátem Caesar. Všechny z těchto obědových stálic zdražily za rok o víc než deset korun.

Nejvíce si letos hosté připlácejí za pizzu – kulatý symbol Itálie meziročně zdražil ze 162 na 177 korun, tedy o devět procent. Řízek vyjde tento rok o 14 korun dráž, stojí už 175 Kč. Nejvíce peněz z pětice populárních pokrmů vytáhne z peněženek lidí burger, který jako jediný prolomil psychologickou bariéru dvou set korun. Za rok se cenovka burgeru posunula ze 191 Kč na 202 korun.

Dá se na to dívat i z jiného úhlu – žádné ze zmíněných jídel nestojí v průměru méně než 170 Kč. Tolik dnes stojí nejdostupnější z těchto pokrmů – guláš. Ten ještě před covidem v roce 2019 stál v českých hospodách v průměru 111 korun. Guláš a také řízek se zároveň řadí k jídlům, která zdražila nejrychleji, a sice o více než padesát procent.

„My se ceny snažíme držet, extrémně jsme nezdražovali. Obědové menu s polévkou máme do 160 korun. Hodně jsme ale museli zdražit pivo kvůli DPH,“ říká restauratér ze Zlína Zdeněk Babulík, který se stará o tři podniky. Jeho hosté zaplatí za „plzeň“ už 68 korun, desítku prodává za 46 Kč.

Výrazný posun v cenách chmelového moku potvrzují data z restauračních pokladen. Ceny piva v průměru letos meziročně vzrostly o šest Kč na 53 korun za půllitr. Nárůst ovlivnil přesun čepovaného piva ze snížené daňové sazby ve výši 10 % do základní sazby 21 %.

„Hlavním důvodem růstu cen jsou stále drahé energie, které tvoří kolem třiceti procent nákladů a také vysoké náklady na personál. Situace trvá už několik let, v pohostinství nejsou lidé, takže musíte hodně přeplácet,“ vysvětlil inflaci u jídel Babulík. Ceny potravin už naopak ve většině případů přestaly růst.

Plyn a elektřina jsou stále oproti období před začátkem plnohodnotné ruské invaze na Ukrajině cca o polovinu dražší. V dobách největší energetické krize po vypuknutí války byly ceny až na desetinásobku. Stát v té době částečně náklady kompenzoval.

Červnová inflace za celou Českou republiku dosáhla podle Dotykačky 7,8 procent. Praha zdražuje pomaleji než zbytek ČR, dodává k tomu šéf skupiny Hospodska.cz Luboš Kastner.

„V turistických regionech zahájily provoz sezónní provozovny, které Praha nemá. V červnu otevřely kempy, stánky na cyklostezkách a další podniky, které nasadily podstatně vyšší ceny než loni. Smažený sýr prodávají klidně o 15–20 procent dráž,“ říká Kastner. Toto zdražení se podle něj týká turisticky vytížených lokalit, jako jsou Krkonoše, Lipno, Šumava a další.

Podstatnou nákladovou položku v rozpočtu stravovacích zařízení hrají mzdy. „Proto, abych vůbec sehnal kuchaře, jsem musel zvýšit mzdu o třicet procent,“ svěřil se anonymně jeden z oslovených restauratérů. O významném vlivu mezd mluví i Luboš Kastner.

Na oficiálních datech to však není moc vidět. Podle Českého statistického úřadu průměrné mzdy v prvních třech měsících roku vzrostly o sedm procent na 43 941 Kč (o 2884 Kč). Stravování však na první pohled dlouhodobě patří k nejhůře placeným oborům. Spolu s ubytováním a pohostinstvím jsou zde zaměstnanci placeni nejhůř ze všech v celé ekonomice. Měsíční hrubý výdělek byl 26 012 Kč. Je to jediný obor, který nedosahuje na 30 tisíc Kč měsíčně.

Ukazuje to bohužel na přetrvávající zvyk oboru částečně fungovat v šedé zóně mimo oficiální ekonomiku. Pracovníci v sektoru v mnoha případech mají nízký mzdový základ, často dorovnávaný spropitným nebo mzdou „na ruku“. Fungování restauratérů v šedé zóně pomohlo podle NKÚ zrušení elektronické evidence tržeb.

Přestože je obtížné sehnat kuchaře, číšníky a další sílu do restaurací a hospod, ze statistik není vidět, že by se tento stav výrazně otáčel ve prospěch zaměstnanců. Mzdy ve stravování rostly na začátku roku o 8,9 procenta (2129 Kč), ale v celé řadě jiných oborů, ať už je to doprava, energetika či zdravotnictví, se přidávalo výraznějším tempem.

Ale zpět k jídlům. Česká klasika si v posledních pěti letech drží stabilní pozici v menu. Je vidět, že řízek, guláš, smažený sýr i svíčková mají neotřesitelnou pozici. Část zákazníků přesto tlačí restauratéry do změn.

„Velké posuny jsou naopak vidět u ‚západnějších jídel‘, jako je salát Caesar nebo burger, kde se nabídka za uplynulých pět let v případě salátu víc než zdvojnásobila. Nyní tento pokrm nabízí víc než dvojnásobné množství restaurací, než tomu bylo v roce 2019,“ uvádí mluvčí Dotykačky Věra Kubátová.

Největší boom zažívá východní kuchyně. Vzestup vděčí z velké části ukrajinské kuchyni, případně gruzínské kuchyni. Počty objednávek těchto jídel letos meziročně rostou, uvádí rozvážková společnost Foodora (dříve Dáme jídlo). Tento boom je přičítán její oblibě jen v některých regionech, zpravidla velkých městech. Obrovsky roste v Praze a v Jihomoravském kraji v čele s moravskou metropolí.

Meziročně narostla také obliba řecké, mexické, indické a asijské kuchyně. Naopak silně upadá zájem o jídla z restaurací rychlého občerstvení.