Proč nosit prázdné petky do obchodů a co vše se změní, když návrh projde

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Příští týden by poslanci měli poprvé projednat zákon o obalech, který má do České republiky přinést povinné zálohování PET lahví a hliníkových plechovek.

Přinášíme základní otázky a odpovědi k tomu, co se změní, pokud se podaří zákon v současné podobě prosadit.

Nejdůležitějším důvodem zavádění zálohového systému jsou ambiciózní cíle zpětného odběru, které stanovuje právo EU. Proto zaznívá, že zálohování se nevyhneme a jeho start v Česku je jen otázkou času.

Evropská směrnice o jednorázových plastech stanovila pro členské země povinnost do roku 2029 třídit 90 procent PET lahví. Toho žádná země bez zálohování nedosahuje.

Výrobci nápojů tvrdí, že v Česku je nedostatek recyklovaného materiálu. Ten přitom musí být od ledna 2025 v každé lahvi z 25 procent a povinný podíl se bude dál zvyšovat.

Nařízení EU o obalovém odpadu PPWR navíc přímo v zemích EU požaduje už v roce 2026 a 2027 sbírat 80 procent „petek“ a plechovek. Pokud se tak nestane, musí země spustit zálohový systém. Je přitom prakticky jisté, že Česká republika těchto cílů nedosáhne, a to zejména u plechovek, což potvrdila i obalová společnost EKO-KOM.

Současná realita: 75 procent PET lahví v ČR se vytřídí, jen 37 procent recykluje. Ještě horší je bilance u plechovek. Vytřídíme jen 26 procent.

Ministerstvo životního prostředí v novele zákona o obalech mluví o teoretické alternativě zálohování s vysokými náklady a nejistým výsledkem. Pro zefektivnění sběru by v obcích údajně muselo být umístěno dalších 1,7 milionu nových sběrných nádob, v podstatě hned u domů, což by každých 7–10 let vyžadovalo investici cca 3 miliardy korun.

Jenomže otázkou je, nakolik by to zvýšilo motivaci lidí vyhazovat obaly do správných nádob. Nicméně je pravda, že nádob na kovy je málo. Zatímco žluté kontejnery jsou v průměru 89 metrů daleko od domovů, kontejnery na kov 446 metrů.

K ceně nákupu obchodník připočítá cca 4 koruny za každý zálohovaný obal od 0,1 do 3 litrů ve formě PET a hliníkové plechovky. Částku stanoví až prováděcí předpis, ale zatím se počítá s touto částkou. Na účtence musí prodejce uvádět zálohu odděleně od ceny výrobku.

Prodejce má povinnost spotřebitelům vyplácet zálohu bez prokázání úhrady, a to i formou zápočtu na nákup, elektronickým převodem peněz a se souhlasem konečného uživatele také formou poukázky či kreditu. Spotřebitel má však vždy nárok na vrácení peněz v hotovosti.

Prodejce může obal odmítnout v případě, že není zálohovaný, není prázdný, je příliš zdeformovaný nebo má zákazník „množství odpadu nepřiměřené k velikosti skladovacích prostor dané provozovny“.

Skutečnost, že obaly nesmí být zdeformované, ale neznamená, že se vypláchnou a použijí v témže stavu pro naplnění jako pivní skleněné lahve. Obaly se svezou na jednu speciální třídičku, která teprve v ČR vznikne, rozdrtí se a přetaví do nových obalů pro potravinářské využití.

Do systému se budou muset zapojit prodejci s rozlohou nad 50 metrů čtverečních včetně čerpacích stanic. Povinnost se týká i specializovaných prodejen a trafik, pokud v nich nabídka potravin nepředstavuje pouze doplňkové zboží.

Zálohované nebudou obaly nápojů od mléka, jogurtových nápojů, olejů či octa. Naopak zálohované budou lahve na víno, pivo či cidery a nápoje včetně sirupů. A také ostatní nápoje pod 15 procent obsahu alkoholu.

Někteří kritici zálohování tvrdí, že toto hrozí. Podle jiných to je lež. Výrobci nápojů, kteří ze zákona ponesou náklady systému, trvají na tom, že se spotřebitelé nemusejí bát, protože poplatek, který dnes platí EKO-KOMU za likvidaci PET lahví a plechovek, jen přenesou do nového zálohového systému.

Srdcem systému je takzvaný operátor – soukromá společnost, tvořená především výrobci obalů (nápojáři) a obchodníky. Operátora bude kontrolovat Ministerstvo životního prostředí.

Operátor bude řídit hlavní finanční toky i sběr a třídění materiálu a bude garantovat, aby se vysbíraný materiál opět použil k výrobě nových lahví a plechovek.

Financování systému má tři pilíře: příjmy z prodeje materiálu, příjmy z nevyplacených záloh a tzv. manipulační poplatky, hrazené výrobci za každý obal uvedený na trh. S financováním ze státního rozpočtu se nepočítá. Manipulační poplatky mají pokrýt veškeré náklady, které budou mít se zálohováním takzvaná odběrná místa – zejména supermarkety.

Operátor stanoví výši zálohy (v mezích prováděcího předpisu), která se může měnit pouze jednou ročně. Zajišťuje také osvětovou činnost spojenou se zálohováním a spravuje informační systém s přesným tokem obalů.

Výrobci obalů, tedy například nápojářské firmy, mají předkupní právo na 65 procent materiálu, který uvedou na trh.

Hlavním kontrolním orgánem, který dbá na dodržování zákona, je Česká inspekce životního prostředí.

Operátor je limitován tím, že nesmí mít vlastní logistiku ani třídící linku. To je české specifikum, kritizované výrobci nápojů.

V takzvaných odběrných místech. Ze zákona se jimi musí stát prodejny s potravinami nad 50 metrů čtverečních a také stejně velké čerpací stanice. Bude jich asi 11 tisíc.

K nim se připojí některá dobrovolná místa. Mohou to být také menší, běžné, ale i specifické prodejní formáty, jako kiosky, trafiky, bufety, školy nebo sportoviště.

Sběrné místo si mohou zřídit také obce. V obcích nad 300 obyvatel bude muset operátor zajistit místo výkupu, pokud tam žádné není.

Mezi největší kritiky se řadí odpadové společnosti, některé samosprávy (obce a kraje) a část obchodníků, zejména tradičního ražení.

Například šéf Skupiny COOP a předseda Asociace českého tradičního obchodu Pavel Březina se obává vyšších nákladů i kontaminace prostoru prodejen odpadem. „Z podstaty přitom má být prodejna čisté prostředí. Je to komplikace, kterou ne každý vnímá. A jsou to obrovské investice,“ uvedl dříve pro SZ Byznys.

Zálohování nicméně funguje v 16 zemích Evropy a od příštího roku systém zavede také Polsko a Rakousko. Zálohovat tak budou všechny okolní země.

Březina také upozornil na náklady obchodníků, které jedna ze studií vyčíslila na pět miliard korun. Kolem tohoto čísla se však vedou spory.

Další námitkou kritiků je, že zálohování zdraží spotřebitelům nápoje. Iniciativa pro zálohování, složená z výrobců nápojů, s tím nesouhlasí. „Ke zvýšení spotřebitelských cen v souvislosti se zavedením zálohování doposud nedošlo v žádné ze 16 zálohujících evropských zemí. Cenová hladina se nezvedla ani na Slovensku, kde je zkušenost se zavedením systému záloh stále relativně čerstvá,“ uvedla mluvčí Kristýna Havligerová.

Březina se zároveň domnívá, že se začátkem zálohování vypadne příjem EKO-KOMU, tudíž kolektivní správce bude nucen zvýšit poplatky a příspěvky ostatním producentům obalů.

Nicméně finanční příjmy ve většině případů (podle MŽP 82 procent obcí) plynou odpadovým firmám, s nimiž mají města a obce uzavřenou smlouvu. Společnost EKO-KOM uvedla, že obcím bude případné ztráty kompenzovat, případně jim upraví platby.

I legislativní mechanismus počítá s příjmy pro obce se startem zálohování. Jedním pilířem financování jsou totiž příjmy z nevyplacených záloh. Zkušenosti totiž ukazují, že část záloh spotřebitelé nežádají zpětně vyplatit, ale v systému se „ztrácí“. Některé PET lahve či plechovky zmizí v zahraničí, další jsou zdeformované, poztrácené nebo použité jiným způsobem. 85 procent rozpočtu těchto nevrácených záloh půjde operátorovi, 15 procent obcím, a to poměrně podle počtu obyvatel. Ve výsledku si tak podle některých názorů dokonce obce finančně polepší.