Základní podmínka pro restart Česka: cesta vede přes Babiše

Český byznys žádá vládu, aby rozjela masivní investice do nových bytů, elektráren, energetických, dopravních a datových sítí. Aby velkoryse subvencovala projekty z perspektivních oborů, jež mají posunout českou ekonomiku do 21. století. A také aby provedla řadu reforem, které investiční boom odblokují.

Program, který razí Svaz průmyslu a dopravy a Hospodářská komora, vzal za svůj i premiér Petr Fiala, který začátkem září v projevu na konferenci Česko na křižovatce vytyčil šest strategických investičních priorit své vlády.

Investiční strategie, k níž se premiér přihlásil, si žádá několik bilionů korun. Jen ministr dopravy Martin Kupka vyčíslil svůj desetiletý plán na dostavbu dálnic a rozjezd výstavby vysokorychlostních železnic na 1,5 až dva biliony korun. Šéfové ČEZ odhadují nutné výdaje na výstavbu nových elektráren a posilování sítí na tři až čtyři biliony.

Podle jednoho z iniciátorů kampaně za restart Česka, šéfa Hospodářské komory Zdeňka Zajíčka, se do investičního programu státu musí zapojit soukromý kapitál včetně bank a investičních fondů. Dalším zdrojem mají být půjčky.

Podmínkou však je oddělení investičního rozpočtu státu od provozního rozpočtu, jak vysvětluje Zajíček v druhé části rozhovoru pro SZ Byznys. Podívat se na něj můžete ve videu nad tímto článkem.

Velmi drahé ale budou i vládní pobídky na perspektivní investice. Normou se ve světě stávají subvence pro žádané byznysové projekty. A ty se pohybují v úplně jiných částkách, než na jaké jsme byli zvyklí. Ukazuje to boj o výrobu čipů v Rožnově pod Radhoštěm.

Tam působí americký elektrotechnický obr Onsemi. Celkem má v Česku tři firmy na design integrovaných obvodů, výrobu křemíkových desek a čipů. Zaměstnává u nás přes dva tisíce lidí a nyní vybírá lokalitu pro rozšíření výroby pokročilých nízkoenergetických čipů na bázi karbidu křemíku. Ty dokáží například zajistit delší dojezd elektromobilů.

Investor volí mezi USA, Jižní Koreou a českým Rožnovem. A netají, že rozhodující jsou pro něj subvence. „Pro rozšíření výroby v Česku je pro nás klíčová vládní podpora. Umožní nám dostat náklady na takovou úroveň, aby byla výroba konkurenceschopná,“ řekl pro HN generální ředitel Onsemi Hassane El-Khoury.

Projekt může mít význam pro celou zemi. „Podobné investice mohou nakopnout český průmysl, posunout nás k budoucnosti,“ tvrdí šéf Svazu průmyslu a dopravy Jan Rafaj. Aby však Česko uspělo, má poskytnout firmě Onsemi pobídku ve výši 20 miliard korun.

Průmyslníci jsou pro. „Je to o odvaze vlády,“ říká Zdeněk Zajíček, podle něhož se obří výdaj státu vrátí v daních jak od samotného investora, tak z navazujícího podhoubí, které by se kolem české filiálky Onsemi vytvářelo.

Průmyslníci chápou, že Česko musí šetřit. „Snahu vlády o konsolidaci veřejných financí podporujeme. Je správné neprojídat rozpočet. Ale pokud se podíváme na energetiku, dopravu, datovou infrastrukturu, tam všude jsme silně podkapitalizovaní. Je to dlouhodobá bolest. Pojďme hledat nové modely, jak to řešit,“ říkají.

Prvním krokem je podle průmyslníků oddělení strategického investičního rozpočtu od běžného rozpočtu na provoz státu.

„Při plánování strategických investic musíme uvažovat o desetiletém či delším horizontu. Pokud o nich budeme uvažovat z roku na rok, může se stát, že budeme stavby zahajovat, zastavovat, zahajovat a znovu zastavovat,“ varuje Zajíček.

Přesně to Česko zažilo v roce 2010, kdy tehdejší ministr dopravy Vít Bárta z Věcí veřejných zastavil kvůli škrtům ve svém rezortu všechny rozpracované a plánované železniční stavby a řadu silničních projektů. Zanedbaná příprava pak ochromila budování dopravní infrastruktury v Česku téměř na celou následující dekádu.

Zajíček připomíná odlišný postup Polska, které ve stejné době investovalo do dopravních staveb „skoro všechny evropské peníze, národní zdroje a zároveň umožnilo zapojení soukromého sektoru“.

To u nás se rozjel první PPP projekt, tedy zapojení soukromého kapitálu do státního projektu, až v roce 2021 při stavbě dálnice v jižních Čechách. A teprve letos vláda rozhodla o dalších stavbách, které se mají tímto způsobem financovat.

Dalším zdrojem pro strategické projekty se mohou stát fondy Evropské unie, která počítá jmenovitě s podporou pro čipový nebo bateriový průmysl a pro zajištění klíčových surovin. ČEZ v rámci těchto plánů už zažádal o více než miliardovou dotaci na rozjezd těžby a zpracování lithia u Cínovce z Fondu spravedlivé transformace.

U stavby silnic Česko nejlepší dobu pro financování z evropských peněz propáslo. Pořád je však bude možné ve velkém použít pro železniční stavby, například vysokorychlostní tratě.

„I tak si stát bude muset na strategické investice půjčovat,“ připouští Zajíček. „Dluh, který takto vznikne, je na dobrou věc, která nakopne hospodářský růst. A z hospodářského růstu bude možné splácet a zároveň možná i financovat další aktivity. Nesmíme ale ty peníze utratit za malichernosti nebo je rozpustit do tisíce jednotlivostí,“ řekl.

Průmyslníci varují, že pokud Česko nezačne s budováním infrastruktury, výrazně se tu zhorší podnikatelské prostředí a firmy začnou odcházet do zahraničí. „Už dnes se u nás prakticky zastavily investice. Zahraniční centrály nadnárodních firem, když vybírají, kam investovat, hodnotí Česko špatně,“ varoval nedávno šéf Svazu průmyslu a dopravy Jan Rafaj.

O investiční aktivitě v Česku se rozhoduje v cizině, protože v české ekonomice je vysoký podíl filiálek nadnárodních koncernů, zatímco podniků s českým kapitálem je relativně málo. Podle Svazu průmyslu a dopravy a Hospodářské komory je to jedno z rizik české ekonomiky.

Hendikep se přitom prohlubuje, protože mnoho úspěšných českých firem se při generační obměně vlastníků prodává do rukou zahraničních investorů. A naše legislativa nemotivuje k reinvesticím zisků tvořených v Česku do českých podniků.

Podle průmyslnických asociací je v Česku jedním z hlavním rizik do budoucna růst cen energií.

Při očekávaném vývoji cen emisních povolenek a elektřiny se už kolem roku 2027 přestane vyplácet výroba elektřiny z uhlí, která dnes pokrývá dvě pětiny naší spotřeby. Pokud se nepodaří v Bruselu vyjednat souhlas s podporou pro uhelné elektrárny, začnou je soukromí provozovatelé zavírat, a země tak bude závislá na dovozu.

Bez masivních investic do sítí nedokážeme do Česka přivést dostatek levné obnovitelné elektřiny ze zahraničí ani v době, kdy jí bude nadbytek díky produkci větrných farem na severu kontinentu a solárních parků na jihu. Podle Pavla Cyraniho, strategického šéfa ČEZ, proto hrozí, že v Česku bude v těchto obdobích elektřina dražší než například v Německu.

Zato v době, kdy kvůli počasí nebudou obnovitelné zdroje v Evropě vyrábět, hrozí, že bude elektřiny v regionu nedostatek. Výrobu budou zajišťovat záložní zdroje dotované národními vládami. Nárazově bude elektřina drahá v celé střední Evropě a hrozba deficitu v Česku požene cenu dál nahoru.

Země proto potřebuje velmi rychle nastartovat budování velkých obnovitelných zdrojů, které jí zajistí levnou energii za dobrých klimatických podmínek, a k tomu stavbu záložních plynových elektráren a tepláren. Musí posilovat sítě, hlavně kapacitu přeshraničních propojení. A připravovat stavbu jaderných bloků, což je běh na delší trať.

K uskutečnění tohoto plánu nestačí najít peníze, ale také zajistit vyřízení povolovacích procesů, počínaje územním plánováním přes stavební řízení po souhlasy regulátorů. To si žádá podle průmyslníků radikální legislativní změny, bez nichž se obnova energetiky nestihne včas.

K dalším rizikům pro budoucnost Česka byznysmeni řadí zamrzlý trh práce, bariéry pro přísun zahraničních pracovníků či nevyhovující vzdělávací systém. Země podle nich potřebuje radikální reformy v řadě oblastí, jinak se nepovede investiční plán uvést do života.

V Česku však podle části politiků není po reformách legislativy a veřejné správy poptávka.

„Jestli někdo čekal od této vlády zásadní reformy, neví, co se v zemi děje,“ řekl nedávno v podcastu Insider Marek Benda, předseda poslaneckého klubu ODS, podle něhož voliči dali současné vládní koalici jako hlavní úkol „odstranit duo Andrej Babiš a Miloš Zeman“ a víc od ní vlastně nečekají.

„Pokud by tu někdo chtěl udělat zásadní reformy, dostane ve volbách tak šest, sedm procent a rozhodně vládnout nebude. Ve společnosti o reformy nikdo nestojí,“ prohlásil Benda, který je jedním z nejzkušenějších politických matadorů v zemi.

Zajíček, sám dlouholetý člen ODS, proto volá po politické odvaze. „Tento stát má neuvěřitelný potenciál v chytrých lidech, v dobrých projektech. Jak ale vyplývá z průzkumu, který jsme udělali, dnes stojí řada firem před rozhodnutím, zda zůstat v České republice, nebo jít do zahraničí. Pokud odejdou, přestanou tu odvádět daně, a pak nebudeme růst. Musíme něco udělat,“ prohlásil.

Podmínkou pro uskutečnění reforem je podle Zajíčka i Rafaje široká politická shoda.

„Pracujeme s výhledem na 10 až 20 let. To není úkol pro jednu vládu. Bez široké politické shody se reformy prosadit nedají. Můžeme mít na dílčí věci a řešení rozdílný názor. Ale kdo chce problém Česka bagatelizovat, zahrává si s budoucností. Vlaky kolem nás jedou velmi rychle, ten náš skoro stojí a bohužel je nasměrován do zdi. Narazíme do ní, pokud něco neuděláme,“ varuje Zdeněk Zajíček.

Jenže právě hledání kompromisu „napříč politickým spektrem“ se v Česku nedaří. Asi nejzřetelněji to ukázala důchodová reforma tehdejší vlády Petra Nečase (ODS) zavádějící od roku 2013 druhý pilíř důchodového systému. Vydržel tři roky, vláda pod vedením Bohuslava Sobotky (ČSSD) ho k Novému roku 2016 pohřbila. Podobný osud měla zdravotnická reforma Tomáše Julínka. A naopak – dnešní pětikoaliční vláda zase obratem zrušila pozastavenou elektronickou evidenci tržeb, kterou tlačil v roli ministra financí Andrej Babiš.

Cesta k restartu Česka tak podle šéfa Hospodářské komory Zajíčka vede přes dohodu na základní vizi a nutných reformách s opozicí. Tedy především s hnutím ANO a Andrejem Babišem.