Článek
Dává smysl vozit produkty denní potřeby, trička a ponožky přes půl planety? Mnoho zákazníků si tuto otázku pokládá. Ukazuje to průzkum poradenské společnosti Bain, která oslovila na 23 000 lidí na celém světě. 64 procent respondentů uvedlo, že jim „velmi nebo extrémně“ záleží na životním prostředí udržitelnosti produkce toho, co kupují.
Z průzkumu také vyplynulo, že udržitelnost je důležitější pro spotřebitele z rozvojových nebo rozvíjejících se zemí než pro jejich protějšky ze zemí vyspělých. Zatímco z vyspělých zemí překonala výše zmíněný globální průměr pouze Itálie se 72 procenty, z těch rozvíjejících jej přeskočili obyvatelé Číny, Indonésie, Brazílie a Indie, kde zaznamenali 73 až 85 procent.
„Společnosti, které prodávají udržitelnost, si potřebují uvědomit a nějak reagovat na roztříštěnou spotřebitelskou základnu. Například by neměly předpokládat, že mladším zákazníkům nebo těm z vyspělých zemí více záleží na životním prostředí,“ uvádí průzkum.
Pokud jde o věk, průzkum zjistil, že se starostí o životní prostředí si mladší generace neláme hlavu o tolik více než jejich rodiče a prarodiče. Zatímco v „generaci Z“ (lidé narozeni mezi lety 1996 a 2010) vyjádřilo velkou až extrémní starost 72 procent lidí, mezi těmi narozenými v dekádách těsně po druhé světové válce (boomers) to bylo 68 procent.
Rozdělení odpovědí podle toho, k jakému politickému názoru se daný člověk hlásí, také přineslo jedno možné překvapení, byť dílčí. Zatímco mezi těmi, kdo se označili za liberály, vyjádřilo vysokou míru starosti o životní prostředí 85 procent lidí, mezi konzervativně laděnými respondenty to bylo 39 procent. Když ale přišlo na specifické otázky, jako je kvalita vody, ztráta biodiverzity nebo znečištění ovzduší, ukázalo se, že tato témata leží na srdci více právě konzervativcům.
Co je vlastně udržitelnost?
Průzkum odhalil jeden podstatný rozpor mezi tím, co udržitelností rozumí spotřebitelé a jak si ji definují firmy, které jim dodávají zboží.
„Protože spotřebitelé definují udržitelnost jinak, znamená to, že neexistuje žádná univerzální odpověď na otázku, jak má konkrétní značka komunikovat svůj přínos pro společnost nebo životní prostředí,“ uvedl jeden z hlavních autorů průzkumu John Blasberg pro agenturu Reuters.
Ukázalo se, že zhruba každý druhý oslovený v úvahách o udržitelnosti pracuje s tím, jak se koupené zboží využije, tedy jestli se dá použít opakovaně, jak dlouho vydrží a jak minimalizovat následný odpad, který z jeho užívání vznikne.
Většina firem oproti tomu pod pojem udržitelnosti řadí to, jak se daný produkt vyrobil, z jakých složek, nebo v případě potravin, jakými technikami se postupovalo.
Tento rozpor se pak projevuje například tím, že zhruba polovina spotřebitelů ve vyspělých zemích si myslí, že vést udržitelný způsob života je nákladné. Oproti tomu v rozvíjejících se zemích takový názor vyslovilo jenom 35 procent respondentů.
Aby se firmy s postoji spotřebitelů lépe sladily, navrhli jim autoři průzkumu několik doporučení: Soustředit se kromě dlouhodobějších plánů také na pružnější reakci na proměnlivé nálady mezi spotřebiteli, neuvažovat o „průměrném zákazníkovi“, protože spotřebitelé netvoří monolit, a konečně nečekat na regulace, kterých bude v oblasti životního prostředí rozhodně přibývat, ale spíše se snažit je předjímat.
