Z podřadné role konkurentem. Česká ekonomika se chce „odtrhnout“ od Německa

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Firmy v Česku vnímají, že závislost na německé ekonomice není zdravá, musí najít nové trhy a prodávat sofistikovanější výrobky, pokud chtějí přežít. Německo je navíc kromě svých vlastních problémů pod tlakem amerických cel a mohlo by zažít třetí rok hospodářského poklesu. České firmy se proto poohlížejí v Asii, Jižní Americe či Spojených státech.

Nedávným příkladem je rodinná firma Eprin z Brna, která zkouší udat své roboty napřímo v USA. „Potenciál je pro nás obrovský. Většina firem, které jsme viděli, fungovala na úrovni přibližně 30 procent toho, na co jsme v Evropě zvyklí – stále spoléhají převážně na manuální práci,“ uvedl pro SZ Byznys David Sedlák, finanční ředitel firmy, která vyrábí roboty automatizující výrobu. Eprin má zhruba 50 zaměstnanců a obrat 160 milionů korun a díky tomu, že pochází z Česka, je pro Američany pořád cenově výhodnější než německé firmy.

Brněnští byznysmeni přitom nejsou sami. Do Ameriky míří s novou továrnou například Pavel Juříček z Brano Group, který zároveň těsněji spolupracuje s asijskými zákazníky. Továrnu v USA dle informací SZ Byznys zvažuje i průmyslník Petr Otava z Metalimexu nebo strojírenská firma Gevorkyan obchodovaná na pražské burze, která chce posílit své pozice na amerických trzích. Designérská firma mmcité zase uvažuje, že navýší výrobu v Brazílii.

Prodej zákazníkovi napřímo znamená výrazně vyšší marže než subdodávka do Německa. Firmy v posledních několika letech jednoznačně mění své myšlení a nebojí se vzdálenějších destinací.

„Dřív to bylo tak, že když se Německu nedařilo, jednalo se jen o cyklickou záležitost, která byla pryč během roku, maximálně půldruhého roku. Bouře se přehnala a jelo se v pohodě dál. Nicméně Německo je na tom v současnosti špatně už tak dlouho, že knihy objednávek se českým podnikům ze strany Německa prostě neplní,“ říká pro SZ Byznys hlavní ekonom ING David Havrlant, který předtím působil například v Evropské centrální bance a jako první upozornil na odtrhování české ekonomiky.

Dle něj lze odpojení od Německa vidět na několika věcech, především průmyslové produkci. Zatímco dřív průmyslová výroba Česka i Německa rostla současně, zhruba v roce 2018 přišel zlom a Německo začalo sestupný trend, který nabírá na síle. Důvody jsou hlavně v růstu Číny, která se naučila vyrábět i sofistikovanější výrobky. Česká průmyslová produkce přitom v posledních letech i přes vysoké ceny energií alespoň stagnuje.

„V tom je vidět jasný rozdíl. I když ani jedna z těch ekonomik není v nejlepší průmyslové kondici – a obě mají trápení zejména strukturální povahy – provázanost je daleko menší než dřív,“ dodává Havrlant.

Ještě před dvaceti lety tvořil podíl exportu do Německa na celkových exportech České republiky zhruba 40 procent, dnes je to 28,7 procenta, přičemž samotná hodnota českého vývozu do Německa setrvale roste.

Česko nekopíruje Německo už ani v růstu HDP. Největší evropská ekonomika je poslední dva roky v recesi, česká pak víceméně stagnovala a v současnosti už je znovu v růstové fázi. Německé ekonomice přitom v minulých letech pomáhaly spotřeba a služby, které byly mimo jiné hnány i vysokými výdaji na zvládnutí migrace. Kdybychom odečetli tento faktor, tak růstový rozdíl je ještě výraznější.

Ještě markantnější je rozdíl v investicích do nových výrobních továren, strojů či infrastruktury. Fixní investice v Německu zase jsou na sestupném trendu od roku 2018 a nyní jsou na hladině roku 2016. Takže průmysl Německo spíš opouští. „Na druhé straně v České republice ty fixní investice rostly a jsou, řekněme, konstantní, stagnují až posledního 2,5 roku, což je problematické, ale nejsou to dezinvestice jako v případě Německa,“ domnívá se Havrlant.

Podle únorového průzkumu agentury CzechTrade, do něhož se zapojilo 132 šéfů českých firem, hledají tuzemští exportéři aktivně nové trhy mimo Evropu. Největší zájem mají o USA, země východní a jižní Asie, Blízký východ a Latinskou Ameriku. Růst exportu do těchto regionů potvrzuje nejen trend, ale i nutnost diverzifikace.

Výpady na nové exportní trhy přitom podnikají hlavně strojírenské firmy, které vyrábějí například průmyslové investiční celky či technologie, dále potravinářské či zemědělské a také modernější firmy z automotive, které se věnují autonomnímu řízení.

Český export samozřejmě i nadále zůstává silně orientovaný na evropské trhy, nicméně podíl exportu mimo EU roste. Například export do Severní Ameriky uskutečňuje 35 procent firem, do Asie 32 procent, na Blízký východ 30 procent, do Latinské Ameriky 26 procent a do Afriky 22 procent firem.

„Sledujeme, že dochází k postupné změně trendu – český export roste i mimo Evropskou unii, čímž se přibližuje k diverzifikovanějším exportním modelům ostatních zemí. To, že firmy nespoléhají jen na evropské trhy, zvyšuje odolnost české ekonomiky,“ říká Radomil Doležal, generální ředitel CzechTrade.

Německo sice po nástupu nového kancléře Friedricha Merze ohlásilo obrovské investice do infrastruktury, nicméně pokud současně neprovede zásadní změny v byrokracii, imigrační politice a nepodpoří digitální průmysl, nepřinese to Česku žádné velké výhody. „Pokud Němci jen hodí do ekonomiky spoustu peněz, ale neprovedou reformy, bude jejich stagnace pokračovat. Obě naše ekonomiky jsou ve strukturální přeměně. Pokud Německo bude investovat do tradičních oborů, moc se tím nevyřeší,“ uvádí Havrlant.

Platí to samozřejmě i pro Česko, které kromě tradičních sofistikovaných výrobků musí začít nabízet i služby, které jsou na průmysl navázány. Teprve tak bude možné, aby se Česko znovu stalo středoevropským premiantem, který bude dotahovat na vyspělejší státy.