Vodíkový trpaslík vyrazil z Česka do světa. Proti Goliášům si vede dobře

Firma Leancat, vodíkový startup majitele Jablotronu Dalibora Dědka, vstoupila před časem na zahraniční trhy nabídkou testovacích stanic pro palivové články. Před rokem rozšířila export o vlastní elektrolyzéry na výrobu zeleného vodíku. Poptávka po nich roste, zakladatel Lenacatu Vladimír Matolín však chystá další nový projekt: chce stavět vodíkovou distribuční síť.

Leancat vznikl v roce 2016, když profesor Matolín z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy získal Dědka jako investora, který pomůže uvést na trh výsledky akademického výzkumu.

Hlavním cílem bylo zpeněžení Matolínova patentu úsporného katalyzátoru pro palivové články. To se zatím nepovedlo, zato firma rozjela výrobu testovacích systémů, k nimž loni přidala elektrolyzéry. Díky tomu roste, byť zatím ohromující zisky nepřináší.

„V posledních letech Leancat hospodaří s kladnou nulou, většinu prostředků investujeme do dalšího vývoje,“ dodává Matolín. Leancat od loňska zdvojnásobil zaměstnanecký stav na 30 lidí, vesměs vysoce kvalifikovaných procesních inženýrů, programátorů a vývojářů.

Kromě původních prostor v Jablotron Office Parku v pražských Holešovicích část aktivit přesunul do areálu někdejšího podniku Bižuterie, který Jablotron vlastní v Jablonci nad Nisou.

Výrobu vodíkových zařízení pro Leancat zajišťuje továrna Interkov v Benešově nad Ploučnicí na Děčínsku. „Nemáme ambici stavět vlastní fabriku, je lepší svěřit výrobu lidem, kteří s tím mají zkušenosti,“ říká šéf Leancatu, který loni opustil univerzitu a věnuje se naplno podnikání.

„Vývoji testovacích stanic jsme věnovali řadu let, dnes patříme mezi výrobce nejsofistikovanějších systémů. Na trhu patříme k nejdražším, přesto nám obrat exportu roste a prodáváme významným zákazníkům. Testovací systém si u nás objednal například britský National Metrology Institut nebo univerzita v německém Chemnitz. Teď máme například zákazníka z USA, který chce integrovat naše stanice do své robotické linky na výrobu palivových článků,“ popisuje Matolín.

Leancat se specializuje na systémy pro testování menších článků o výkonu do 50 kilowattů. „Zatím nepokrýváme segment velkých článků do vlaků, autobusů nebo náklaďáků. Vývoj stanice pro testování třeba 150kilowattového článku přijde na obrovské peníze. Rádi bychom se vydali i touto cestou, ale chce to ještě čas,“ dodává Matolín.

Zprvu se testovací jednotky z Leancatu prodávaly na výzkumná pracoviště a pro univerzity. Teď se začíná zvedat zájem ze strany rodícího se vodíkového průmyslu. Výrobní firmy dnes odebírají asi čtyři pětiny z prodaných testovacích stanic Leancatu, vesměs pro svá výzkumná a vývojová oddělení.

Letos se Leancat dostane v prodeji testovacích stanic na tržby 50 až 60 milionů korun, v příštím roce čeká další růst.

„Ve výběrových řízeních se nám daří porážet i největšího světového dodavatele Greenlight. Nemůžeme o nich mluvit jako o konkurentech, oni jsou Goliáš, my proti nim trpaslík. Ale v přímých střetech často vítězíme,“ pochvaluje si Matolín. Kanadský Greenlight nabízí systémy pro testování baterií, energetických úložišť nebo palivových článků od počátku 90. let a je globálním lídrem v tomto specifickém oboru.

Se startujícím vodíkovým průmyslem začíná stoupat také poptávka po elektrolyzérech. První komerční výrobnu vodíku u nás nedávno spustila u své solární elektrárny v Napajedlích firma Solar Global, další projekty se chystají.

„Z říjnového dotazníkového šetření k plánovaným projektům elektrolytické výroby vodíku vyšlo, že více než šest firem je již za fází finálního investičního rozhodnutí. Největší projekt má velikost 30 megawattů, většina projektů míří na velikosti o stovkách kilowattů případně jednotek megawattů,“ říká analytik České vodíkové technologické platformy Jan Sochor.

V Česku je Leancat jediným, kdo elektrolyzéry vyrábí. Podobně jako u testovacích stanic se zatím soustředí na menší zařízení o výkonu do pěti kW, která se ale dají škálovat do větších celků. „V modulárních systémech pokrýváme rozsah zhruba do 50 kW, ale cílíme na 500 kW až jeden megawatt,“ říká Matolín. Modulární elektrolyzéry Leancatu mají asi 67procentní účinnost.

Leancat začal své elektrolyzéry prodávat koncem loňského roku, zatím jich dodal zákazníkům kolem pěti desítek. Letošní tržby z jejich prodeje budou zhruba desetimilionové. Podle Matolína však roste odbyt exponenciální řadou, firma má rozjednané obchody na desítky až stovky dalších kusů a její šéf čeká poměrně rychle nárůst tržeb ke stovce milionů ročně. Nejvíc elektrolyzérů Leancat zatím prodal do USA, Nizozemska, Kanady a Německa, několik kusů také do Číny.

Mezinárodní agentura pro energii (IEA) odhaduje, že do konce letošního roku budou po světě nainstalovány elektrolyzéry o souhrnném výkonu asi tří gigawattů, zhruba čtyřikrát víc než loni. „Dobrou zprávou je, že Evropa je v současnosti zodpovědná za přibližně 30 procent celosvětových výrobních kapacit,“ říká Jan Sochor.

Mezi přední výrobce elektrolyzérů patří velcí průmysloví hráči: americké firmy Cummins a Plug Power, německé společnosti Bosch, thyssenkrupp nucera a Siemens Energy, belgický John Cockerill či norský NEL Hydrogen.

„Evropští výrobci už dnes varují, že evropský trh mohou zavalit levnější elektrolyzéry, zejména ty alkalické, z Číny. A to navzdory jejich výrazně horším vlastnostem zejména co do účinnosti a výdrže. Evropa se snaží, aby nedopadla s elektrolyzéry podobně jako s bateriemi či fotovoltaickými panely, tedy aby se většina celosvětových výrobních kapacit nepřesunula do Číny,“ dodává Sochor.

Trendem je podle něj zvětšování výkonu elektrolyzérů, prodávaná zařízení jsou až řádově stomegawattová. „Dnes je relativně složité sehnat menší deseti- či stokilowattové elektrolyzéry. Prodávají se většinou v jednotkách megawatt, dodávka menších elektrolyzérů není pro etablované mezinárodní firmy zajímavá. Přitom si chce řada společností po světě nejprve chce vodík osahat a až pak přistoupit případně k jeho průmyslové výrobě. Taktika Leancatu je zajímavá právě proto, že zaplňuje prostor, kam větší výrobci už nechtějí dodávat,“ vysvětluje Sochor.

Na trhu jsou i dnes také malé elektrolyzéry o jednotkách kilowattů, například od německé firmy Enapter. „Ta ale nabízí technologii AEM (Anion Exchange Membrane), zatímco Leancat se dle našich informací specializuje na trošku odlišnou technologii PEM, která je sice dražší, ale etablovanější a měla by mít delší výdrž,“ dodává expert na vodíkové technologie.

Profesor Matolín má ještě jeden byznysový plán. S koncem roku chce v čele Leancatu skončit, vedení firmy převezme jeho syn a menšinový společník Jakub. Matolín starší se jednak chce víc než jednání s klienty věnovat v Leancatu vývoji, jednak zakládá novou firmu HDISYS zaměřenou na distribuci vodíku.

Podle Jana Sochora je právě distribuce jednou z největších překážek rozvíjejícího se trhu se zeleným vodíkem. „Funkční plynovodní přepravní systém se očekává až okolo roku 2030. A přestavba části dnešní distribuční soustavy na čistý vodík spíše až v průběhu příští dekády,“ řekl.

Vodík se tak dnes přepravuje speciálními dopravníky na ocelové tlakové lahve na plyn, takzvanými trailery. To se ale podle Sochora vyplatí nejvýš do vzdálenosti 200 kilometrů. Dopravit vodík v relativně malých objemech budou potřebovat hlavně provozovatelé plánovaných stanic na tankování vodíku do vozidel. Právě na tuto službu cílí HDISYS.

Matolín chce vodík u výrobců ukládat do kontejnerů s kompozitními lahvemi, které jsou lehčí než ocelové a snesou větší tlak. „K elektrolyzéru například u solární elektrárny by se pak nemuselo stavět speciální vodíkové úložiště. Vodík by se čerpal rovnou do kontejnerů, v kterých se převeze k zákazníkovi a s nimiž je snadnější manipulace. Vodíkové kontejnery bychom mohli sami vyrábět a buď sami zajišťovat jejich přepravu nebo je zákazníkům prodávat a pronajímat,“ říká Matolín.

Zrod vodíkového průmyslu i energetiky zatím táhnou dotace, bez nich jsou projekty na výrobu zeleného vodíku i průmyslové aplikace zatím nemyslitelné. Leancat veřejnou podporu na výrobu nečerpá, stojí na ní ovšem obvykle projekty jeho odběratelů. Až teď Matolín nevylučuje zájem o dotační podporu na rozjíždějící se projekt HDISYS.