Vítězové a poražení roku 2022

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V byznysových redakcích se pravidelně koncem prosince připravuje analýza, v níž hledáme vítěze a poražené končícího roku. Vždycky to bylo jednoduché: vítězili ti, kdo dokázali nejvíc expandovat, vytvořit největší zisky, udělat rekordní obchody, nejlépe prodat své nápady.

Letos mám trochu problém. Svět je rozkmitaný a míra nejistoty do budoucna obrovská. Kdo ví, jestli se letošní expanze nezmění během pár příštích měsíců v past, jako se to letos stalo investorům do Ruska? Kdo ví, koho letošní boom zatáhne do neuvážených investic?

A naopak – nejsou ti, kdo si dokázali letos přiznat porážku, ve skutečnosti budoucími vítězi? Nevyčerpávají se marným bojem, odhodili zátěž tradičních zvyklostí, osvobozeni a s otevřenou myslí mohou vyrážet na zcela nové neprobádané cesty.

Nenabízím proto tradiční žebříček vítězů a poražených roku 2022. Připomínám jen pár příběhů, které charakterizují turbulentních 12 měsíců. Popisuji úspěchy i pády několika byznysmenů tak, jak vypadají dnes. S vědomím, že za rok může být všechno úplně jinak.

Elon Musk vs. Bernard Arnault

Jsou měřítkem byznysové výhry peníze? Pokud ano, je vítězem roku 2022 na globální scéně král luxusu Bernard Arnault. Podle agentury Bloomberg i magazínu Forbes letošní nejbohatší muž planety.

Arnault vládne luxusnímu impériu LVMH (Louis Vuitton Moët Hennessy). Podle Bloombergu letos v lednu hodnota jeho jmění překročila 180 miliard dolarů, pak sice kolísala, týden před Vánocemi však pořád činila přes 170 miliard dolarů.

Forbes používá jinou metodiku, Arnaultův majetek má podle něj nyní hodnotu přes 180 miliard dolarů, i tady si ale drží prvenství. Na obou žebříčcích Francouz vytlačil z první pozice Elona Muska, jehož jmění k 19. prosinci dosahovalo podle Bloombergu 156 miliard dolarů, podle Forbesu 163 miliard.

Muska lze ale těžko označit za losera, byť má za sebou turbulentní rok plný kotrmelců. Stále je to on, kdo posouvá svět mnohem výrazněji než francouzský král luxusu.

Během roku, který byl pro kapitálový trh celkově mizerný, se hodnota systematicky léta budované Arnaultovy skupiny propadla o milosrdných šest procent. Pro srovnání: americký akciový index S&P 500 ztratil od začátku ledna 20 procent, německý DAX 13,5 a index pražské burzy PX 17,2 procenta.

To Musk má za sebou větší sešup: akcie Tesly oslabily od ledna do předvánočního týdne skoro o dvě třetiny, zakladatel navíc musel část svého podílu prodat kvůli nákupu Twitteru. Ten ho stál 44 miliard dolarů a spoustu energie.

Svou vládu nad vlivnou, leč ztrátovou sociální sítí zahájil Musk masivním propouštěním a nákladovými škrty. Pokračoval řadou kotrmelců v řízení sítě. Čelí odlivu známých uživatelů i důležitých inzerentů, hledá pro Twitter další investory. Týden před Vánocemi v jím osobně vyhlášené anketě uživatelé twitteru odhlasovali jeho odchod z postu ředitele.

Koncem prosince 2022 vypadá Elon Musk jako jasný loser roku. Ale nemylme se. Muskova Tesla stále udává trend automobilovému průmyslu. Rozjíždějící se berlínská fabrika má potenciál otřást celým evropským autoprůmyslem. Musk, i když zmizí z postu ředitele Twitteru, stále povládne prestižní sociální síti přes její šéfy. Dál se podílí na americkém kosmickém programu, jeho satelity Starlink udržují v chodu internet válčící Ukrajiny a jeho firma SpaceX je respektovaným partnerem Pentagonu.

Muž, kterému na twitterovou anketu odpoví přes 17 milionů hlasujících, prostě hraje mnohem vyšší hru než francouzský prodejce módy a luxusního pití.

Nemáme tušení, jak tahle hra skončí. Elon Musk má pořád šanci zapsat se do historie jako byznysmen, který prosadil kus své vize nového světa. Taky může skončit jako výstřední chaotik, který promrhal svůj finanční, sociální i intelektuální kapitál. Bude vítězem, nebo prohraje? Nevíme. Ale bude napínavé to dál sledovat.

Michal Strnad, Martin Drda, René Holeček

Válka na Ukrajině a rostoucí napětí ve světě vede ke zbrojařskému boomu. „Český zbrojní export v posledních letech dosahoval v průměru 15 miliard korun ročně, letos by mohl stoupnout až na 30 miliard,“ říká šéf Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu Jiří Hynek.

Největšími exportními podíly se pyšní vývozci tanků, bojových vozidel či nákladních aut. Tedy majitel skupiny Czechoslovak Group (CSG) Michal Strnad a klíčový podílník STV Group Martin Drda. Skupinu CSG čeká dvojnásobný, STV dokonce trojnásobný nárůst tržeb. Zisky porostou o miliardy.

Strnad navíc expanduje také teritoriálně, koupil výrobce malorážové munice Fiocchi s fabrikami v Itálii, Británii a USA.

Na vlně se veze i Česká zbrojovka Reného Holečka. Ten postupnou expanzí vybudoval z uherskobrodské fabriky nadnárodní skupinu, již letos na jaře přejmenoval na Colt Group podle své globálně nejznámější značky. Palné zbraně prodává hlavně v Americe a také nebývale roste. Za první tři kvartály skupina meziročně zvedla výnosy o víc než třetinu, zisk skoro o polovinu.

Otázka je, co zbrojaře čeká dál. Držet dál dosavadní tempo růstu je těžké. „Poptávka po zbrojním materiálu určitě bude, je ale otázka, jak ji budou české firmy schopné plnit,“ říká Hynek.

Podstatnou část letošního exportu tvořilo zboží z vyprazdňovaných skladů, zásoby ale došly a nahradit je novou produkcí bude těžké. Firmy narážejí na běžné problémy českého průmyslu: nedostatek lidí a váznoucí zásobování.

Daniel Křetínský, Pavel Tykač, Pavel Tomek

Těžaři energetického uhlí a majitelé uhelných elektráren mají zlaté časy. Uhelné elektrárny v Evropě jedou naplno, protože jejich produkce je i s náklady na emisní povolenky pořád levnější než výroba elektřiny z plynu.

EPH Daniela Křetínského, Sev.en Energy Pavla Tykače i Sokolovská uhelná, kterou letos převzal Pavel Tomek, správce majetku akcionářské rodiny Štěpánkových, utěšeně zvedají tržby i zisky.

Bez donedávna odepisovaného uhlí se evropská energetika neobejde. A tak třeba Křetínský v Německu spustil se souhlasem vlády i elektrárny dříve určené k uzavření.

Radost fosilních magnátů kalí jen mimořádné odvody, které jim jak v Česku, tak v dalších evropských zemích ořežou příjmy z prodeje elektřiny částečně už za letošní rok.

Uhelně-elektrárenské firmy (stejně jako státem vlastněný ČEZ), musí mít na paměti, že jejich prosperita není věčná. Jistě, v příštích letech bude uhlí pro výrobu elektřiny potřeba, přestože s tím řada vlád už nepočítala.

Evropa ale dál trvá na energetické revoluci. Pouští se do riskantní sázky na technologie, které zatím nemáme k dispozici. Ale do jejich vývoje jdou obrovské peníze. Pokud sázka na rychlou dekarbonizaci pomocí inovací vyjde, budou se tomu energetici muset přizpůsobit. A to se nepodaří, pokud se na to nebudou připravovat už dnes.

Zatím fosilní králové tvrdí, že si toho jsou vědomi a plánují velké „zelené“ investice. Jak celý příběh evropské energetiky dopadne, není vůbec jasné. „U nás se o vítězích či poražených v energetice rozhodne příští rok,“ prorokuje Křetínského strategický manažer Jiří Feist.

Zdeněk Sobotka

Po 12 letech váhání a odmítání v Česku letos prorazily solární technologie. Panely na střeše by dnes chtěl mít každý majitel nemovitosti. Připravují se ale i velké pozemní parky, panely se osazují parkoviště i dříve nemyslitelné volné plochy.

Solární boom táhnou dotace a vysoké ceny ostatních energií. Panely sice nezachrání českou energetiku, investorům i dodavatelům ale momentálně pomáhají k růstu i ziskům.

Tváří českého solárního boomu 2.0 je majitel firmy Solek Zdeněk Sobotka. Před lety, když Česko solárům nepřálo, přesunul své aktivity do Jižní Ameriky. Elektrárny staví hlavně v Chile, letos se pouští na Kypr, do Maďarska či Francie.

Ještě před rokem Sobotka vysvětloval, že návrat do Česka neplánuje, protože střední Evropa není pro fotovoltaiku perspektivní. Letos v létě vzhledem k solárnímu boomu ohlásil kromě svých dalších plánů i návrat domů.

Solek dosud dokončil solární parky o celkovém výkonu 212 megawattů, Sobotka chce do tří let své instalace zvednout na dva tisíce megawattů ve 14 zemích.

Otázka je, jak firmy jako Solek obrovský dotační fotovoltaický boom zvládnou uřídit. A zda jim nehrozí to, co solární investoři v Česku zažili už před deseti lety: dodatečné zdanění byznysu, který prudce rostl hlavně díky veřejné podpoře.

Sam Bankman-Fried

Končící rok je černým rokem pro kryptoměny. Pád zažily během roku i kapitálové trhy, kryptosvět má však za sebou skutečný masakr.

Bitcoin odepsal od začátku roku do předvánočního týdne 65 procent, ripple 60 procent, ethereum přes 70 procent… Seznam brutálně oslabených kryptoměn by byl dlouhý. Nevyhnutelně následovaly krachy firem, jejichž byznys byl na kryptoměnách založený.

Masakr vyvolala globální nejistota, způsobená rozkolísanými trhy, covidovými turbulencemi, válkou, energetickou krizí a inflací. V bouřlivých dobách investoři utíkají k co nejjistějším aktivům, rizika se bojí. A kryptoměny rizikem jsou.

Tváří otřesů v kryptosvětě je americký byznysmen Samuel Bankman-Fried, zakladatel burzy FTX. Jedna z největších kryptoměnových platforem v listopadu vyhlásila bankrot. Bankman-Fried byl před několika dny zadržen na Bahamách pro obvinění z podvodu, praní špinavých peněz a porušení zákonů o financování volebních kampaní. Hrozí mu trest až 115 let vězení.

Událost otřásá celým sektorem.

Ke slovu se s koncem roku vrací otázka, zda má bitcoin, symbol kryptoměn, budoucnost. Část investorů mu stále věří, část ho odepisuje. Ale třeba má pravdu odborník na kryptoměny Alex Pilař, když píše, že možná je celé krypto „jen jeden velký podvod vezoucí se na vlně bitcoinu“.

Podle Pilaře většina kryptoměn zanikne, protože nic nepřinášejí. Bitcoin přežije, protože je skutečnou inovací. „Nejodolnější, nejrobustnější a nejbezpečnější síť bude dál stavět základy globálního decentralizovaného finančního světa. Krok za krokem, blok za blokem. Bez kompromisů. Energie, kterou nelze zastavit,“ předpovídá Pilař.

Uvidíme. Třeba se z losera roku 2022 stane vítěz 21. století. Svět se mění, svět je v pohybu.

Příběh spoluzakladatele firmy Xixoio je domácí variantou problémů s  kryptoaktivy. Před pěti lety Xixoio slibovalo vytvořit sofistikovaný systém pro digitální investice, který by byl alternativou pro klasický finanční trh. Dnes nabízí investorům tokeny – jakousi digitální obdobu dluhopisů či akcií.

Firma vybrala od investorů díky masivním marketingovým kampaním kolem půl miliardy korun, ale za pět let nesplnila deklarované cíle. Prostě si nevydobyla na trhu dostatečnou důvěru.

V listopadu policie načas zadržela jak Watzka, tak šéfa představenstva Xixoia Henryho Ertnera, provedla razii v prostorách firmy a začala vyšetřovat, zda v Xixoiu nedocházelo k podvodům a praní špinavých peněz. Ať už se podezření potvrdí, nebo ne, je policejní akce pro Xixoio nejspíš poslední ranou.

Jiří Šmejc

Největší tuzemské rodinné impérium, jehož vedení převzal na jaře Jiří Šmejc, sčítá válečné ztráty, dokončuje úklid v Rusku i v Asii. Bolí to. Za první pololetí letošního roku vykázala PPF ztrátu 318 milionů eur (skoro osm miliard korun). Což je 1,7krát víc, než kolik činil za totéž období předloni její zisk.

Vysoká ztráta je podle Šmejce daní za stažení aktiv z Ruska. „V tomto kontextu pro mě představuje spíš vyjádření dobrých mravů než neúspěch,“ prohlásil šéf PPF.

Letos na podzim se PPF zbavila také filiálek Home Creditu v Indonésii a na Filipínách, za něž inkasuje 615 milionů eur. Ústup z Asie by Šmejc zjevně rád urychlil. Na největším trhu v Číně se Home Credit už jen trápí, pobočky ve Vietnamu a Indii se skupina marně pokoušela udat spolu s Indonésií a Filipínami.

PPF je příliš velká a široce rozkročená na to, aby ji daň za Rusko a trable v Asii ochromily. Pokračuje v rozvoji nových byznysů v Evropě, sází na telekomunikace, průmysl či biotechnologie, nevzdává se finančního podnikání. V Německu se jako partner Daniela Křetínského v energetické společnosti LEAG podílí na výnosech z boomu fosilní energetiky.

Zatím však v PPF pokračuje úklidová fáze a adaptace na nové uspořádání světa i globálního byznysu. Letošní rok je zřejmě nejtěžší, který zažívá. Zda se PPF v příštích letech povede vrátit k někdejší slávě, to se teprve uvidí. I u ní záleží na tom, jak se adaptuje na probíhající změnu.