Článek
Vývoj modulárního reaktoru zvaného David nastartoval před pěti lety tehdejší hlavní akcionář a zakladatel ostravské skupiny Witkowitz, dnes již zesnulý pražský byznysmen Martin Ulčák.
„Kolem roku 2018 začal dávat dohromady tým lidí schopných na jaderném vývoji pracovat. Jádro vždycky považoval za velkou šanci pro Českou republiku, protože stále máme pro tento obor odborníky i tradici,“ říká Michaela Žvaková, ředitelka Witkowitz.
Ulčák zemřel v dubnu roku 2020, firmu zdědila jeho manželka a dnes ji spolu s ní řídí jeho obchodní partneři. Jaderný projekt však pokračuje i pod současnými majiteli.
Vývoj reaktoru zatím spolykal několik stovek milionů korun. „Jsme pořád na začátku, ve fázi dokončování koncepční studie. Pokud půjde malým reaktorům vstříc legislativa a budou se k nim vstřícně stavět jak český stát, tak Evropská unie, mohli bychom se k výrobě vlastních reaktorů dostat za deset, možná 15 let,“ říká ředitelka Žvaková.
Na posun projektu do fáze prototypu by Witkowitz potřebovala další stovky milionů korun.
„V této fázi bychom přivítali finanční pomoc zvenčí, naše vlastní prostředky přestávají stačit. I vzhledem k energetické krizi a situaci na trhu s energiemi máme rezervy už zčásti vyčerpané. A je těžké financovat vývoj zařízení, u kterého nevíte, jak bude vypadat legislativa pro uvedení do provozu, a nemáte jistotu, jestli ho vůbec bude někdo chtít,“ vysvětluje Žvaková.
Výdaje, které na vývoj svých malých jaderných reaktorů dali globální tahouni v tomto oboru, firmy jako NuScale či Rolls-Royce, se podle ní blíží dvěma miliardám dolarů.
Vývoj reaktoru David zastřešuje specializovaná dceřiná firma Witkowitz Atomica, která kooperuje s několika dalšími partnery. Na projektu pracují necelé dvě desítky konstruktérů a vývojářů.
Dalším postupným cílem je dopracování takzvaného basic designu, tedy detailního návrhu, na jehož základě se může spustit schvalovací proces. To by se podle Žvakové mělo zvládnout do tří let, kolem roku 2025 by tak mohly začít práce na prototypu reaktoru.
Hodně podle ní bude záležet na přístupu českých i evropských politiků a dalších schvalovatelů k jádru. „V Evropě v posledních letech jaderná energetika moc velkou podporu neměla. A kdo odmítá velké reaktory, u toho se nedá čekat velké nadšení pro malé modulární,“ říká.
Bankéři proti jádru
Dalším problémem, na který jaderná energetika naráží, je přístup bank. Evropské finanční domy odmítají jaderné aktivity financovat.
„Jádro bylo donedávna sprosté slovo, a i když se to trochu mění, zatím jsem se nesetkala s bankéřem ochotným do jaderných projektů investovat. I když jich řada chápe, že se energetika bez jádra v budoucnu neobejde, jejich pravidla financování jádra neumožňují. Proto se jaderné projekty dnes financují hlavně z veřejných peněz. Případně s přispěním investorů typu Billa Gatese,“ vysvětluje Žvaková. Multimiliardář Gates se podílel na vývoji projektu malého reaktoru americké společnosti TerraPower.
Podle Žvakové je podmínkou dalšího jaderného rozvoje změna myšlení jak politiků, tak lidí z kapitálového trhu.
Ještě loni se zdálo, že by vývoj Davida mohla posunout spolupráce s ukrajinskými partnery. „Navázali jsme spolupráci s ukrajinskou výzkumnou sférou a měli jsme slíbeno, že nám ukrajinští kolegové pomohou s navázáním kontaktů s ukrajinskými výrobními firmami i s vytipováním lokality, kde by první David mohl stát. Snahu zpomalila válka, ale spolupráce pokračuje dál,“ líčí Michaela Žvaková.
Její firma kromě toho vnímá jako možného partnera skupinu ČEZ.
ČEZ sází na cizinu
Projekt David nese jméno biblického Davida, který, jak říká ředitelka Žvaková, dokázal, že i malý bojovník může zvítězit nad obrem.
S výkonem 50 megawattů elektrického výkonu je David na hranici mezi takzvanými mikroreaktory a malými reaktory. „Jeho hlavní výhodou by byla modularita, tedy schopnost spojovat 50megawattové jednotky do větších celků až po 400 megawattů celkového výkonu,“ vysvětluje ředitelka. Využití by podle ní mohl David najít v české energetice a teplárenství.
Právě na malé reaktory sází Moravskoslezský kraj, jehož energetika dnes stojí především na černém uhlí, z menší části na plynu. Podle hejtmana Ivo Vondráka (ANO) by koncem 30. let mohly v regionu fungovat až čtyři malé reaktory vyrábějící jednak teplo pro místní centrální zásobování, jednak elektřinu.
S malými reaktory do budoucna počítá i domácí energetická jednička ČEZ. Ta už uzavřela partnerství s několika světovými firmami, které mají v pokročilé fázi vývoj modulárních jaderných jednotek, vesměs o větším výkonu, než jaký má mít David.
První lokalitou, kde má u nás malý reaktor stát, je areál jaderné elektrárny v jihočeském Temelíně, kde chce ČEZ první minielektrárnu spustit do roku 2035. Tedy až o tři roky dříve, než plánuje rozjet pátý klasický jaderný blok v Dukovanech na Třebíčsku.
Ulčák a později jeho nástupci doufali, že by se mezi prvními malými reaktory v Česku uplatnil právě vítkovický David. Podle Michaely Žvakové je dobře, že se skupině Witkowitz podařilo globální nástup malých reaktorů s vlastním modelem zachytit. A ujišťuje, že majitelé na pokračování vývoje zajistí dostatečné rezervy.
„Myslím, že cesta k ČEZ pro náš reaktor David stále uzavřena není, budeme se snažit ke spolupráci dostat výhledově. Věřím, že nezůstane u jednoho domácího malého reaktoru v Temelíně. Jsem přesvědčená, že jich může být po Česku několik a že si jako stát vytvoříme energetickou základnu s vlastním přičiněním,“ uvedla.
Šéfka Witkowitz stále doufá, že se podaří pro projekt sehnat státní podporu. Pokud by to nevyšlo, chystá se firma obrátit na soukromé hráče ochotné investovat rizikový kapitál.
Jaderná aktivita
Nehledě na vývoj vlastního reaktoru David se Witkowitz snaží už několik let resuscitovat jaderné strojírenství, které má v Ostravě tradici od začátku 80. let. Za socialismu se tehdy státní Vítkovice podílely na dodávkách pro jaderky v Dukovanech i Temelíně.
Základem dnešní skupiny Witkowitz jsou součásti holdingu Vítkovice, o něž v půli minulé dekády přicházel tehdejší vítkovický majitel Jan Světlík. Ulčák ze zadluženého vítkovického impéria postupně přebíral klíčové firmy – Hutní montáže, Energetické strojírensví, Gearworks nebo Envi.
Právě firma Vítkovice Energetické strojírenství je dnes podle Michaely Žvakové hlavním adeptem možné budoucí výroby reaktoru David, Hutní montáže by pak mohly zajišťovat jeho instalace.
Skupina Witkowitz se však snaží už dnes zapojit i do dodávek pro fungující jaderné bloky. Na jaře dokončila reaktorovou nádobu pro nový školní reaktor pražské ČVUT. V dubnu jí skupina ČEZ udělila certifikát pro dodávky na svých elektrárnách Dukovany a Temelín. Witkowitz už se zapojuje do prvního výběrového řízení na komponenty pro dukovanské bloky, je také certifikovaným dodavatelem společností Westinghouse či EnergoAtom.
„Zatím usilujeme o malé zakázky za jednotky milionů korun. Pokud ale uspějeme, může se to stát spouštěčem pro větší dodávky. Přesně tak, jak v to doufal Martin Ulčák,“ uzavírá Michaela Žvaková.
