V Česku se vyrobilo nejméně elektřiny od spuštění Temelína. Důvodů je několik

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Výroba elektřiny v Česku loni opět klesla, je nejnižší od spuštění Temelína v roce 2000. Lze to brát jako dobrou, ale i jako špatnou zprávu, záleží na úhlu pohledu. Jedním z důvodů nižší produkce je vlna úspor ve firmách i domácnostech a tlak na útlum emisních zdrojů. Druhým je slabá kondice průmyslu, která místy vede i k odpojování velkých odběratelů.

Oproti roku 2023 výroba klesla o čtyři procenta. Oproti rekordnímu roku 2018 o 16 procent. To je pro představu podobný propad, jako kdyby ČEZ dnes vypnul všechny své uhelné zdroje. Čísla vyplývají z čtvrtletní zprávy o provozu elektrárenské soustavy, kterou vydal Energetický regulační úřad a která obsahuje i souhrnná celoroční data za výrobu, spotřebu a vývoz.

Úřad zároveň zveřejnil data o spotřebě plynu, která navzdory prvotním odhadům loni nepatrně vzrostla – z 6,76 na 6,77 miliardy kubických metrů, a to v důsledku ochlazení ke konci roku. Pořád zůstala skoro na minimu za všechny roky od listopadu 1989.

Souhrnná čísla o menší výrobě elektřiny odpovídají tomu, jaké zprávy přicházejí z reálné ekonomiky. A to jak ze strany elektráren, tak od velkých spotřebitelů. Uhelné firmy mluví hromadně o tom, že po ekonomicky příznivém období energetické krize pro ně nyní přichází pravý opak, protože prodejní ceny se vrací dolů a z druhé strany fosilní výrobu zatěžují drahé povolenky.

„Útlumu těžby se nedá zabránit a je nereálné vrátit se zpět k původnímu objemu těžby a stejnému fungování firmy jako v minulosti. Musíme se přizpůsobit,“ uvedl začátkem února Jiří Pöpperl, předseda představenstva Sokolovské uhelné, při první prezentaci loňských výsledků.

Těžba uhlí na Sokolovsku meziročně klesla o třetinu z 3,4 na 2,2 milionu tun. V Severočeských dolech, spadajících pod ČEZ, klesla těžba za první tři čtvrtletí o 12 procent. Poslední z trojice těžařů – mostecká skupina Sev.en – už od loňského jara upozorňuje na to, že kvůli nízké ziskovosti vyhlíží úplné zavření svých dvou elektráren. Ve Chvaleticích na začátku roku oznámila konec dodávek tepla z uhlí.

Klesá ale i poptávka odběratelů. Buď z titulu úspor a větších investic do samovýroby, nebo kvůli ekonomickým obtížím. „Faktor snížení lokální spotřeby několika velkých podniků, které v průběhu roku přerušily provoz,“ zmiňuje jako důvod loňského poklesu na trhu s elektřinou i Energetický regulační úřad.

Omezení výroby loni vyhlásil třeba brněnský Zetor, úplný odchod ze závodu v Břeclavi oznámil americký výrobce výtahů Otis. Letos začátkem roku k snížení výroby přikročila velká chemička Spolana v Neratovicích nebo pražský výrobce pneumatik Mitas.

Speciálním případem jsou padlé ostravské železárny Liberty, často uváděné jako největší zdejší oběť nepříznivé hospodářské situace, byť insolvenční řízení naznačuje, že velkou roli na jejich finanční kondici mohly mít i kroky bývalého majitele. Dříve odběr Liberty tvořil pětinu z celé průmyslové spotřeby v kraji. Jde tedy o dost velký bankrot na to, aby zamával i s celostátní energetickou bilancí.

Útlum uhlí a jeho klesající role v celkové výrobě elektřiny vedla loni poprvé k tomu, že jádro se posunulo v pořadí zdrojů na první příčku. V hrubé výrobě proudu sice pořád ještě mírně vedlo uhlí, ale v čisté výrobě – tedy v reálných dodávkách do sítě, bez energie spálené na pohon samotných elektráren – se už karta obrátila.

Čistá výroba z jádra byla loni o půl terawatthodiny vyšší než výroba z uhlí. Ta klesla na 27,55 terawatthodiny, přitom do roku 2018 běžně překračovala 40 TWh. Výkyvy u uhlí souvisí s tím, že se spaluje jen v době vrcholné poptávky, zatímco jádro běží stabilně a vykazuje stále podobná čísla i v celoroční bilanci.

O tři procenta se snížil vývoz elektřiny, byť jeho význam je stále velký. Z čisté výroby míří za hranice třetina proudu, nejvíc na Slovensko a do Rakouska. Výkyvy ve výrobě vedou k tomu, že ze stejných zemí se někdy dováží a jindy vyváží. Rozhoduje počasí a podmínky pro zelené zdroje.

V těch Česko zaspalo, což je jeden z důvodů, proč vedle snížení vývozu naopak loni vyrostl dovoz. Nejvíc se dováželo z Německa, kde zelené zdroje už mají na spotřebě v součtu za celý rok nadpoloviční podíl.