Doba uhelná v Česku končí. Nejsme na to připravení

Výroba elektřiny z uhlí v Česku klesá. Dle zprávy o stavu české energetiky, kterou zpracovaly web oEnergetice.cz a srovnávač Ušetřeno, dodaly uhelné elektrárny ještě v roce 2022 do sítě přes 33 terrawatthodin (TWh) elektřiny. Loni to bylo už jen 23,7 TWh. Za poslední rok uhelná produkce klesla o 12 procent, přestože celkově se výroba elektřiny v Česku meziročně snížila jen o čtyři procenta.

Zatím sice nedochází k hromadnému odstavování uhelných bloků, ale o jejich produkci je na trhu stále menší zájem. A to i přesto, že se střední Evropa bez uhlí zatím neobejde.

I přes pokles byly u nás loni uhelné zdroje po jádru druhým největším výrobcem elektřiny s 33procentním podílem. Především v obdobích bez slunce a větru a při minimální produkci solárů a větrníků jedou naplno. Cena elektřiny v takových dnech letí vzhůru.

„Vývoj poslední zimy ukázal, jak ošidné bylo spoléhání Německa na obnovitelné zdroje a vypnutí jaderných elektráren. Neustále se opakující dunkelflaute - období, kdy nesvítí a nefouká - vyhnaly ceny elektřiny na spotovém trhu často do výše stovek eur za megawatthodinu, ceny pod 100 eur jsou spíš výjimkou,“ říká Jan Vondráš z konzultační společnosti Invicta Bohemica.

Dle operátora trhu OTE se například mezi 11. a 18. únorem obchodovala megawatthodina elektřiny na denním trhu v průměru za víc než 3,8 tisíce korun, byť celoroční průměr zahrnující i časy příznivé pro soláry a větrníky činí jen něco přes 2,3 tisíce.

Dle webu elektricitymaps.com pokrývalo letos v lednu v Česku uhlí skoro 42 procent výroby elektřiny. V Německu, které je lídrem obnovitelné energetiky, dokázaly větrníky a soláry zajistit jen asi 36 procent potřebné výroby, takže i tam podíl uhlí na produkci elektřiny překročil 22 procent.

Takzvané dunkelflaute jsou pro uhelný byznys požehnáním. „V závěru loňského roku, kdy Evropu zasáhlo rekordní bezvětří, dosáhly v některých momentech české hnědouhelné zdroje nejvyššího výkonu od krizového roku 2022, a to ve výši 5051 MW, což v tu chvíli tvořilo 57,3 procenta českého zatížení. Naše Elektrárna Chvaletice jela na čtyři bloky téměř naplno,“ říká Luboš Pavlas, šéf skupiny Sev.en Česká energie Pavla Tykače, která je po ČEZ druhým největším výrobcem elektřiny u nás.

Ve své druhé elektrárně Počerady Sev.en díky vyšší poptávce ve druhé půli roku vyrobil o 30 procent víc elektřiny, než původně předpokládal.

„Nejlépe si elektrárna vedla z pohledu výroby v posledním čtvrtletí, rekordní byl zejména listopad. Vyšší výkony ovlivňovalo více faktorů, kromě situace na trhu zejména povětrnostní podmínky. Bylo chladněji než v uplynulých letech a málo větru,“ líčí Pavlas. Cenu elektřiny na trhu táhl v závěru roku nahoru i zdražující plyn, který její cenovou hladinu ovlivňuje.

Jenomže zima a bezvětří ekonomiku uhelných elektráren nezachrání. Uhelné zdroje musejí nakupovat emisní povolenky, takže mají vyšší náklady než soláry, větrníky či jádro. Během roku přibývá hodin, kdy obnovitelné zdroje samy pokryjí většinu poptávky, ostatním elektrárnám se tak stále zužuje prostor pro uplatnění. A tak třeba Počerady loni vyrobily i přes dobrý závěr roku jen 3,86 terawatthodiny elektřiny, nejméně za poslední roky.

„V ekonomice uhelných elektráren se projevuje nepříznivý trend, zavírají se nůžky mezi zlevňující silovou elektřinou a zdražující emisní povolenkou. Přestože nákladově patří Počerady a Chvaletice stále k nejlevnějším v Česku, kvůli nastavení evropského trhu s elektřinou se propadají do čím dál tím větších ztrát,“ podotýká Pavlas.

Podobný problém řeší i další firmy. Sokolovská uhelná, nejmenší ze tří domácích těžařů hnědého uhlí a vlastník elektráren Vřesová a Tisová, čeká za loňský rok miliardovou ztrátu právě kvůli své uhelné energetice. Vydělává jí jen „neuhelná“ část SUAS Group zastřešující firmy zaměřené na služby, stavebnictví nebo strojařinu. Ty loni vytvořily čtvrtmiliardový zisk.

Skupina Sev.en Energy koncem ledna oznámila Energetickému regulačnímu úřadu, že nejpozději do konce letošního roku ukončí dodávky tepla ze své Elektrárny Chvaletice pro město Chvaletice a obec Trnávka. Připravuje si tím půdu na odstavení celého 820megawattového zdroje.

Zatímco dodávky elektřiny může provozovatel ukončit bez povolení úřadů, plánovaný konec výroby tepla musí oznámit s ročním předstihem. Jako dodavatel tepla za Chvaletice zaskočí společnost ČEZ Energo, která už chystá výstavbu nových plynových kotelen.

Sev.en zvažuje i ukončení provozu elektrárny v Počeradech. Ta teplo nedodává, takže plán na odstavení nemusí dopředu hlásit. Jak ale vysvětluje ředitel Pavlas, pevné rozhodnutí o konci Počerad či Chvaletic zatím nepadlo.

„Jsme schopni rychle reagovat na výkyvy trhu s elektřinou i na požadavky provozovatele přenosové soustavy ČEPS na služby výkonové rovnováhy. To nám ale umožňuje prodlužovat provoz elektráren vždy jen o týdny či měsíce. Rozhodně nejde o dlouhodobě udržitelnou strategii, která by nám pomohla pokračovat v provozu řadu dalších let,“ uvedl šéf Sev.en.

Skupina předpokládá, že obě elektrárny zůstanou v provozu ještě začátkem roku 2026, ale šéfové zdůrazňují, že dnešní odhad se na nestabilním trhu může změnit.

Podobně je nejistý je i výhled elektráren Vřesová a Tisová na Sokolovsku. Obě dodávají teplo. Konec dodávek zatím ERÚ nehlásily, takže příští topnou sezonu jsou připravené zvládnout. Dle Petra Pauknera, majitele skupiny Carbounion Bohemia a minoritního akcionáře Sokolovské uhelné, ale další provoz závisí hlavně na přístupu státu.

„Jedná se o možnosti, že by stát finančně podpořil kombinovanou výrobu tepla a elektřiny z uhlí podobně, jako to je možné pro plynové zdroje. Dál záleží na tom, jestli projdou kapacitní mechanismy pro uhelné zdroje,“ říká Paukner. Bez veřejné podpory dle něj nebude možné Vřesovou a Tisovou dlouho držet při životě.

Také ČEZ, který zatím informace o loňském hospodaření nezveřejnil, dlouhodobě mluví o konci svých uhelných elektráren ještě před koncem této dekády. Uhelný útlum v ČEZ už se fakticky rozjel.

Z velkých elektráren skončí jako první letos na jaře černouhelné Dětmarovice, jež patří právě do skupiny ČEZ. Důvodem je blížící se konec těžby v OKD.

Dětmarovice dnes nejsou plně využity. Ze tří bloků, každý s výkonem 200 MW, vyrábějí elektřinu jen dva a jen nárazově. Nahradí je několik menších zdrojů na plyn a biomasu, jejich hlavním úkolem však nebude výroba elektřiny, ale zásobování Bohumína a Orlové teplem. „Jejich elektrický výkon bude zanedbatelný, jen 24 megawattů,“ říká mluvčí ČEZ Martin Schreier. Dodávku elektřiny chce dle něj ČEZ zajišťovat „ekonomičtějšími zdroji“.

V Dětmarovicích jsou už hotové tři kotelny, teplo začnou dodávat příští zimu. S najetím dalších se počítá v roce 2026. Náklady dosáhnou dvou miliard korun, část kryjí dotace.

ČEZ řeší odchod od uhlí i v teplárně Trmice, která vytápí Ústí nad Labem. Tu má v první fázi nahradit pět nových kotelen ve čtvrti Střekov, hotové budou před příští topnou sezonou. Kromě toho ČEZ chystá výstavbu dalších zdrojů na plyn a biomasu v Trmicích a v Ústí.

Podnik se chystá na odstavení elektráren Prunéřov a Tušimice, místo nichž opět plánuje nové teplárenské zdroje na plyn a biomasu. V areálu teplárny v Mělníce počítá s postupnou výstavbou tří kogeneračních paroplynových zdrojů.

„Budou doplněny o výtopenské zdroje na plyn a energetické využití odpadů, počítáme i s dalšími technologiemi, jako je plynová kotelna, elektrokotle, akumulace tepla či bateriový systém. Předpokládané investice jen do lokality Mělník budou do roku 2050 činit desítky miliard korun,“ popisuje Schreier.

Také společnost United Energy ze skupiny EPH Daniela Křetínského chce letos na jaře rozjet stavbu prvního ze dvou chystaných paroplynových zdrojů, jež mají nahradit stávající uhelnou teplárnu v Komořanech na Mostecku. První blok se má rozjet za dva roky.

Dlouhodobě klesá i těžba uhlí. Jen v Severočeských dolech skupiny ČEZ spadla loni za první tři čtvrtletí o 12 procent, provozní zisk EBITDA těžebního segmentu klesl o 28 procent. V útlumu pokračuje Sokolovská uhelná, Sev.en pracuje na definitivním zavření svého lomu ČSA.

Energetické firmy zatím plánují nové zdroje hlavně kvůli dodávkám tepla. Na transformaci teplárenství, přesněji na kombinovanou výrobu elektřina a tepla (tzv. kogeneraci) z plynu, biomasy či odpadů, totiž nabízí stát dotace. Zato investice, jež by směřovaly prioritně do výroby elektřiny, jsou nejisté.

Transformace teplárenství však nenahradí ani polovinu uhelné kapacity pro výrobu elektřiny. Uhelné elektrárny v Česku stále nabízejí téměř sedm gigawattů výkonu, v nových teplárnách však má Česko do roku 2030 získat jen tři gigawatty elektrického výkonu. Zbývající výpadek v produkci elektřiny má pokrýt dovoz a několik nových paroplynových elektráren.

Do jejich výstavby se ale energetici nehrnou. Bez subvencí nemají jistou návratnost investic, protože s přibývajícím podílem obnovitelných elektráren se stále zužuje prostor pro uplatnění ostatních zdrojů. Navíc i plynovky musí nakupovat emisní povolenky, které budou dál zdražovat. Brzy se tak mohou dostat do stejné ekonomické pasti, kvůli níž opouštějí scénu uhelné elektrárny.

„Otázkou výstavby nových zdrojů se zabýváme. Ale v situaci, kdy nejsou definovaná jasná pravidla a jsou nestabilní ceny paliv, zejména plynu, zatím nepadlo žádné rozhodnutí o konkrétní investici,“ potvrzuje šéf Sev.en Pavlas.

Ministerstvo průmyslu ještě za vedení bývalého ministra Jozefa Síkely nechalo v létě posoudit tzv. superkritický scénář, podle něhož by se u nás do konce roku 2027 uzavřely všechny velké uhelné elektrárny. Analýza došla k závěru, že i bez nich Česku nehrozí nedostatek elektřiny a úbytek domácí výroby vykryje import.

Sama státní firma ČEPS, která se na analýze podílela, však ve své poslední zprávě o zdrojové přiměřenosti varuje, že v okolních zemích nemusí být vždy dostatek volné elektřiny pro dovoz do Česka. „Řešení dovozem není bezrizikové především z pohledu cen elektřiny,“ říká energetický expert z pražské ČVUT a poradce prezidenta Petra Pavla Jakub Maščuch.

„Myslím, že nedostatek zdrojů povede k vysoké volatilitě a celkově k vyšší úrovni cen. Když je něčeho nedostatek, je to vzácné a tedy nákladné. Stačí analyzovat dostupnost obnovitelných zdrojů a cenové reakce během probíhající zimy. Elektřina vždy bude, technicky ji systém zajistí, ale otázkou je cena. Nerad bych viděl jako důsledek nečinnosti nebo chybných rozhodnutí časté ceny na hodnotách 800 nebo 1000 eur za megawatthodinu,“ dodal.

Také Síkelův nástupce, ministr průmyslu Lukáš Vlček si riziko uvědomuje. „Sdílím obavu, že pokud nebudeme stavět nové zdroje, budeme muset v dalších letech dovážet elektřinu. Proto jsem přišel s Lex plyn, který urychluje povolovací procesy na nové zdroje nad 100 MW,“ uvedl pro SZ Byznys.

Navrhovaný zákon kromě snadnějšího povolování plynových elektráren zavádí i možnost subvencí pro ztrátové uhelné elektrárny. Poslední novela Energetického zákona zase počítá s provozní podporou pro nové plynové elektrárny.

Nové zákony však zatím neprošly parlamentem a veřejnou podporu bude třeba nechat schválit v Evropské komisi. V Česku se tak hraje o to, zda uhelné elektrárny neodejdou z trhu dřív, než za ně země bude mít náhradu.

„Technicky lze teoreticky systém udržet v chodu, otázkou jsou náklady. Transformace vyžaduje úspěšnou notifikaci podpůrných mechanismů, které ještě nemáme připravené ani na národní úrovni. Než je zavedeme, jsme nejdříve v roce 2027. To už bychom potřebovali mít zdroje v plné výstavbě nebo ideálně v provozu, nikoliv je teprve začít připravovat,“ varuje prezidentův poradce Maščuch.