Uhelná renesance oddaluje smrt „odepsaného“ kolosu

Ještě před rokem to vypadalo, že produkce černého uhlí v Česku letos definitivně skončí. Politici, těžaři i ekonomové byli přesvědčeni, že dobývání české verze „černého zlata“ se u nás už nevyplatí. Jenomže všechno je jinak.

Podle původních plánů měla poslední domácí černouhelná firma OKD, kterou po bankrotu v roce 2016 převzal stát, zavřít svou poslední šachtu už začátkem letošního roku. Termín útlumu však Fialova vláda posunula zprvu na letošní druhé čtvrtletí. A těsně před Vánocemi jej nakonec odložila až do konce roku 2025. OKD tak má vytěžit celkem 3,6 milionu tun uhlí, jež by jinak zůstalo pod zemí.

Důvodem je naprostý obrat v těžařské ekonomice. Ještě v roce 2020 byla společnost OKD ztrátová, za loňský rok už čeká hrubý provozní zisk (EBITDA) přes šest miliard korun. Způsobily to ceny uhlí, doslova utržené ze řetězu.

Výraznější růst cen uhlí začal už v půli roku 2021. Zlom na trhu s energetickým uhlím přišel v květnu, o měsíc později začalo výrazně zdražovat koksovatelné uhlí pro ocelářský průmysl.

„Rok 2020 byl poznamenán covidovou krizí a následně docházelo k oživování průmyslové výroby. V roce 2022 se pak navíc projevil vliv války na Ukrajině a následné energetické krize v Evropě. Ta byla do značné míry vyvolána embargem na ruské uhlí v kombinaci se zastavením exportu uhlí z Polska, jež bylo nuceno ponechat si veškerou těžbu pro vlastní potřebu. Tyto okolnosti vedly k dosažení historicky nejvyšších prodejních cen OKD,“ říká předseda představenstva OKD Roman Sikora.

Do roku 2020 prodělávala firma OKD miliardy korun ročně, předloni jí však EBITDA, tedy zisk před započtením úroků, odpisů a daní, vyskočila na dvě miliardy a hospodaření skončilo 217milionovým ziskem. To však ještě nikdo nečekal, kam se trhy vyšvihnou po vypuknutí války na Ukrajině.

Zatímco do léta 2021 se v severozápadních evropských přístavech prodávala tuna černého uhlí pod sto dolarů a ještě loni v lednu za zhruba 130 dolarů, po začátku ukrajinského konfliktu se ocitla nad 400 dolary. A i když o té doby postupně klesá, pořád je výš než v předcovidových letech.

Energetická krize v Evropě dříve zatracované „černé zlato“ rehabilitovala. Ukázalo se totiž, že se bez něj místní elektrárny neobejdou, i když musí nakupovat drahé emisní povolenky.

Podíl uhlí na výrobě elektřiny tak v posledních dvou letech stoupá. Například v Německu se i přes jeho obrovské dekarbonizační ambice loni meziročně zvedl zhruba o 15 procent. Mimo jiné i proto, že země ve stejném období o víc než 32 procent snížila svou výrobu elektřiny z jádra. A že prudce zdražil zemní plyn.

„Válka na Ukrajině změnila pohled na uhlí a uvažování energetických firem. I dřívější odpůrci ho alespoň dočasně vnímají jako důležité palivo zajišťující bezpečnost dodávek elektřiny,“ vysvětluje Roman Sikora.

Trh podle Sikory nejvýrazněji ovlivnilo evropské embargo na ruské uhlí. „Embargo změnilo i situaci na trhu s koksovatelným uhlím, které využívají hutě. V souvislosti s ním omezilo vývoz uhlí i Polsko. To bylo dříve stěžejním exportérem uhlí do Česka, nyní si ale své uhlí nechává pro vlastní potřeby,“ popisuje Sikora další důvody, které z uhlí dělají vzácnost.

Po odstřižení dodávek ruského uhlí na evropský kontinent podle něj došlo k významnému narušení dlouhodobých přepravních tras. „Hledání nových, alternativních tras často vedlo k jejich naprostému zneprůchodnění. To bylo patrné zejména v Polsku, kde dodávky uhlí pro místní energetiku prakticky znemožnily mít k dispozici uhlí pro ostatní zákazníky. Ti tak byli odkázáni na dovoz uhlí ze vzdálených přístavů, což jen vedlo k dalšímu navyšování nákladů na dodávky,“ vysvětluje šéf OKD. I to zvedá atraktivitu uhlí z Česka.

Produkce OKD se však z většiny spotřebuje přímo v domovském regionu. Největšími kupci jsou Elektrárna Dětmarovice ze skupiny ČEZ, teplárenská Veolie Energie a místní hutě.

„Podíl našeho exportu byl loni nízký, prioritně společnost OKD zajišťovala potřeby tuzemských zákazníků,“ říká Sikora. V zahraničí směřovalo uhlí z Karvinska do slovenských U.S. Steel Košice, polského ArcelorMittalu a obchodní firmy DBK – Donau Brennstoffkontor sídlící ve Vídni.

Pokračování těžby hraje podle Sikory důležitou roli v řešení energetické krize. „Cena tepla se sice zvýšila, ale pro více než sto tisíc domácností v Moravskoslezském kraji mnohem méně, než kdyby uhlí z OKD k dispozici nebylo,“ tvrdí.

„Pokud by ceny na trhu klesly a nám se nepodařilo proti poklesu zajistit dlouhodobými kontrakty, nemělo by prodloužení těžby smysl. Rychlý pokles cen by znamenal okamžitou ztrátu, protože fixní náklady jsou u nás skutečně vysoké,“ dodává. Jenomže na tento scénář to teď nevypadá.

Kromě cen se mění i struktura odbytu. Zatímco v předchozích letech šly až dvě třetiny domácího černého uhlí na výrobu koksu pro ocelárny a jen menší část se spalovala v elektrárnách, dnes většina míří naopak do energetiky.

„Pro další směřování prodeje bude určující vývoj cen energií, zejména elektřiny. V případě pokračování vysokých cen bude velká část naší produkce využita na výrobu elektřiny. Pokud dojde k oživení ocelářství, jsme připraveni nabídnout hutím i zajímavé objemy koksovatelného uhlí,“ říká šéf OKD.

Těžba jde ovšem ve srovnání s předchozími lety i přes uhelnou renesanci dolů. Zatímco dřív se v OKD těžilo kolem 1,7 milionu tun uhlí ročně, letos firma plánuje jen 1,1 milionu. Podle Sikory má ovšem vyprodanou už téměř veškerou letošní produkci i podstatnou část na příští rok.

Útlum v OKD běží už řadu let. Po převzetí státem v roce 2016 firma postupně poslala do útlumu šachty ČSA, Dukla, Darkov, Lazy, Staříč i důl Frenštát v Beskydech, vyhloubený na sklonku socialismu, v němž se nikdy komerčně těžit nezačalo.

V souvislosti s útlumem firma OKD propustila v posledních dvou letech 2,5 tisíce zaměstnanců. Necelou třetinu z nich zaměstnal další státní podnik Diamo, který spravuje odstavené doly a potřebuje pracovní sílu na likvidační, sanační a rekultivační práce.

Ostatním propouštěným museli vyplatit státem garantované odstupné, tedy čtyři až 11 průměrných výdělků podle délky zaměstnání. Celkově se za tuto dobu sociální náklady útlumu vyšplhaly na 750 milionů korun.

Podle Sikory by současný počet zaměstnanců OKD, jichž je teď asi 3300, měl do konce roku 2025 stačit. „Budeme hledat pouze náhradu za přirozené odchody v řádu desítek lidí,“ řekl.

I když OKD definitivně skončí těžbu v roce 2025, zůstanou v hornoslezské pánvi na českém území pod zemí stovky milionů tun uhlí. Může se stát, že příští politické reprezentace rozhodnou o dalším prodloužení těžby, která měla podle nedávných plánů dávno skončit?

Sikora s tím podle vlastních slov moc nepočítá. „Objem uhlí pod zemí je ze současného pohledu reálných možností vydobytí ryze teoretické číslo. Ekonomicky vytěžitelných zásob je výrazně méně a my máme v plánu je vydobýt do konce roku 2025,“ říká.

Zároveň však připomíná, že politická rozhodnutí o útlumu či pokračování těžby uhlí byla vždy ovlivněna okamžitou situací v energetice. „Globální odklon od uhlí měl vždy podporovatele i odpůrce, celkově ale má svou logiku,“ říká těžařský manažer.

Náklady na další případnou těžbu by rostly s tím, jak se zhoršuje dostupnost dalších zásob. Spalování uhlí v elektrárnách a teplárnách budou navíc čím dál víc prodražovat povinné emisní povolenky. Také hutní průmysl má podle evropských plánů přecházet na bezuhlíkové technologie – byť je to ještě komplikovanější a dražší než dekarbonizace energetiky.

Pokud Evropa své závazky z dohody Green Deal bude schopna splnit, poptávka po uhlí bude klesat. Pokud sázka na nové čisté technologie nevyjde – třeba kvůli jejich přílišné investiční náročnosti a technickým či zdrojovým limitům – může se ekonomika další těžby i v budoucnu změnit.

„Momentálně ale neexistuje rychlé řešení energetické krize substitutem, který by dokázal v řádu jednotek let uhlí spolehlivě nahradit. Takže dnes logicky pokračujeme v těžbě, dokud nebude energetická krize zažehnána. Respektive dokud nevybudujeme dostatečné zdroje zelené energie,“ uzavírá Sikora.