Důchodce nebo pracující: Tři scénáře, kolik si letos připlatíme za jídlo

Článek si můžete pustit také v audioverzi.

Drahá ropa a rizika plynoucí z války na Ukrajině zásadně promluví do cenotvorby potravin.

Redakce SZ Byznys připravila několik modelových propočtů, jak by mohly vypadat průměrné měsíční útraty za potraviny. Příklady je nutné brát s rezervou, řadu důležitých veličin včetně inflace totiž nejde momentálně předvídat.

Ekonomové, ale i Česká národní banka (ČNB), nemají zatím jasno v tom, kam se cenová hladina může posunout, natož inflace u potravin. Existují pouze hrubé odhady, případně prognózy, které v zrcadle války působí silně neaktuálně. V únoru meziroční růst cen činil 11,1 procenta, což je nejvyšší meziroční inflace od roku 1998. Za celý rok může inflace dosáhnout i vyšší hodnoty.

Nereálně optimisticky působí zatím poslední odhad České národní banky, která predikovala letošní inflaci na 8,5 procenta. Kdybychom připustili možnost, že by se takto zvýšily ceny u potravin, znamenalo by to pro ekonomicky aktivního „průměrného“ Čecha s mediánem mzdy 32 980 korun (data Českého statistického úřadu za 3. čtvrtletí 2021) měsíční zvýšení výdajů za jídlo z 6827 korun na 7407 Kč, tedy o 580 korun. Pochopitelně jen v situaci, kdy by kupoval stejné věci jako loni. Medián mzdy je hodnota, která leží „uprostřed“ mezd, nejde o průměr, ale polovina lidí v populaci pobírá méně než je medián a polovina více.

Češi vydají měsíčně 24 procent svých výdajů na bydlení včetně nájmů a energií. Druhou největší částku, téměř 21 procent, platí podle nejaktuálnějších dat Českého statistického úřadu z roku 2020 za potraviny v obchodech. Útraty v restauracích se do toho nepočítají.

Zmíněný scénář ČNB je však nereálný. Sám guvernér České národní banky Jiří Rusnok nedávno v rozhovoru pro SZ Byznys uvedl, že letos může cenová hladina stoupnout o 13 nebo 14 procent. Odhady analytiků z bank a jiných finančních institucí se pohybují okolo 12 procent.

Nejpesimističtější scénáře už znamenají, že se nákupy prodraží o přibližně tisíc korun nebo i víc měsíčně. Inflace na úrovni 14 procent zvýší v modelovém propočtu výdaje o 955 korun na 7782 korun. A v případě penzisty o 533 korun na 4343 korun.

Problém je, že inflace u potravin může být výrazně vyšší než celková inflace, o které mluví ekonomové. Jídlo prodražuje drahá ropa a plyn, které přímo souvisí s produkcí hnojiv, a také pohonné hmoty. Negativně působí i vysoké ceny pšenice, protože některé země jako Egypt, závislé na dovozech z Ukrajiny, skupují obilí v Evropě.

„Letos by se ceny potravin mohly zvýšit asi o čtvrtinu,“ odhaduje hlavní ekonom Deloitte David Marek. To by při měsíčních útratách za jídlo ve výši 6827 korun znamenalo zaplatit 1707 korun navíc, tedy 20 484 korun za celý rok.

Dá se očekávat, že část spotřebitelů začne v této nepříjemné situaci šetřit. Nezdražuje pouze jídlo. Až o tisícikoruny stouply měsíční výdaje za elektřinu a plyn a další stovky až tisícikoruny navíc budou zřejmě nuceni vytáhnout z kapsy ti, kterým končí období fixace u hypotéky.

Budoucnost bude ve znamení posilování několika trendů: přibude nákupů zboží v akci (to ještě neznamená, že také výhodných nákupů), zvýší se útraty za nízkonákladové privátní značky obchodních řetězců a změní se obsah nákupních košíků.

Hlavní ekonom společností Creditas Petr Dufek předpokládá, že Češi začnou šetřit na výdajích za kulturu a také na osobních službách.

„Můžeme se chvíli utěšovat velkými úsporami z doby covidu, ale ty se opravdu týkají jen malého segmentu české populace,“ říká ekonom. „Významná část spotřebitelů se zaměří na levnější alternativy a akční zboží. Bude víc sledovat nabídky různých prodejců, část se ohlédne i po zahraničních e-shopech,“ dodal.

Pod větším tlakem se mohou ocitnout výrobci potravin a zemědělci, protože obchodníci se budou snažit maximálně tlumit inflační tlaky. Může to nahrávat levnějším importům.

„Důsledkem bude tlak na cenu. U standardní nebo kvalitní výroby to bude výrobně i obchodně komplikované. Určitě bude tlak na diskontní privátní značky (vlastní značky supermarketů, pozn. red.) a obecně ‚low-end‘ (méně kvalitní, pozn. red.) výrobky. A také tlak na slevové akce. Pro výrobce je to špatná zpráva,“ reagoval Miroslav Koberna, ředitel pro strategii Potravinářské komory ČR.

Část spotřebitelů může přehodnotit skladbu jídelníčku, například omezením masa, které je v rámci výdajů na potraviny na prvním místě.