Srovnání, které bolí. Česko se proměnilo v železniční skanzen

Česká republika má nedostatek dobíječek pro elektromobily, menší dostupnost zastávek veřejné dopravy než jiné země a v povědomí lidí převládá špatný dojem o kvalitě silnic. Přesto v Indexu prosperity Česka země boduje. V hodnocení, zaměřeném na infrastrukturu a digitalizaci, se řadí na 12. místo z 27 zemí.

Detailní rozbor, jak se Česku podařilo dosáhnout na 12. místo, najdete na konci článku. Velký podíl však v celkovém hodnocení hrál fakt, že máme nejhustší síť železnic v Evropské unii. Na tisíc čtverečních kilometrů připadá 121,25 kilometru kolejí, zatímco ve druhé Belgii je to přes 118 kilometrů a v Německu 107 kilometrů.

Není však proč jásat. Hustota železnice ještě nevypovídá o její celkové kvalitě, která v mnohých ohledech za Evropou naopak pokulhává.

„Tuzemská železniční síť je hustá, ale z velké části je to muzeum. Jsme sice první, ale je to asi jako kdybychom sčítali počet černobílých televizorů na půdách, protože většinu železniční sítě tvoří lokálky s rychlostí 40–70 kilometrů za hodinu,“ říká Petr Šlegr, expert na železnici z Centra pro efektivní dopravu.

Tratí s rychlostí do 70 km/h je v České republice přes 5 600 kilometrů, což je skoro 60 procent z celé železniční sítě. Jejich délka se dlouhodobě příliš nezmění a investice do lokálek jsou jen minimální. „Železnice může konkurovat jen pokud cestovní doba včetně cesty na nádraží a čekání na vlak bude srovnatelná s dobou jízdy autem nebo kratší,“ vysvětlil Šlegr, který považuje za efektivní investovat zejména do vysokorychlostních železnic a příměstské železniční dopravy.

Další problém české železniční sítě tkví v tom, že je jen minimálně elektrifikovaná. „Také v tomto parametru zaostáváme za zeměmi Evropské unie. Máme asi třicet procent elektrifikovaných tratí. Švýcarsko má takřka sto procent, Belgie přes 80 %, Německo něco přes polovinu, což už není dobré,“ řekl expert.

Podle něj Česko nevyniká i v dalších ohledech. Například v počtu cest lidí vlakem a srovnání jízdní doby mezi městy. Vlak poráží auto jen na několika málo tratích. Patří mezi ně Praha–Pardubice a Praha–Ostrava, ale prohrává například na trase z Prahy do Liberce nebo Brno–Zlín.

Velmi dobré umístění zaujalo Česko i v hodnocení výdajů na dopravu vůči HDP země. Do rozvoje infrastruktury míří 3,6 procenta celoročního výkonu ekonomiky, nejvíce po Maďarsku a Slovensku.

Podle vysokoškolského pedagoga a exministra dopravy Petra Moose má však země velký dluh z minulosti a měla by do výstavby a oprav dávat víc peněz.

„Dálniční infrastruktura je fragmentovaná, jednotlivé dálniční úseky na sebe nenavazují. Česku například chybí propojení s Polskem a Rakouskem, v tom má velké zpoždění,“ uvádí dopravní expert.

Dlouhodobým deficitem v silničních dopravních stavbách je severovýchodní a severozápadní část Pražského okruhu, chybějící dálnice D35, spojující severní a střední oblasti Česka s Ostravou a také například nedokončená dálnice na České Budějovice s napojením na dálnici v Rakousku.

Investice do infrastruktury jsou nezbytné pro fungování ekonomiky a mají dodatečný finanční přínos. „Obecně platí, že každá investovaná miliarda do infrastruktury má pro ekonomiku dodatečný pozitivní efekt ve výši okolo 300 milionů korun. Investice do infrastruktury tak mohou výrazně zvyšovat potenciál české ekonomiky a tím i životní úroveň Čechů,“ vysvětluje hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil.

Nejhůře dopadla Česká republika v hodnocení kvality silnic. Jde přitom o ryze subjektivní pohled, který odráží názory obyvatel země. Češi se zařadili na 23. místo, méně spokojeni se stavem komunikací jsou jen obyvatelé Lotyšska, Bulharska, Malty a Rumunska.

Podle Petra Moose v ČR chybí expertní systém a databáze poruch na jednotlivých silnicích I. třídy a dálnicích, která by hlídala termíny pro opravy. „Když neuděláte včas malou opravu, o to dřív musíte realizovat velké opravy. Když je zpozdíte, musíte sáhnout až ke generální opravě. V západních zemích podobný systém je,“ říká.

Ani v počtu dobíjecích stanic nemá Česko oslnivé výsledky, statistika tranzitní zemi ve střední Evropě řadí až na 19. místo. Na každých sto kilometrů připadá 0,9 dobíjecí stanice. Podle dat Centra dopravního výzkumu je momentálně v Česku 978 dobíjecích stanic, které umožňují v současnosti nabíjet 1 906 automobilů. „Kromě asi 80 z nich jsou všechny nabíječky pomalé,“ dodává expert na elektromobilitu Lukáš Hataš.

„Jednoznačně máme málo dobíjecích stanic na elektromobily,“ souhlasí Petr Moos. Investice do nových zařízení na odpočívadlech a čerpacích stanicích jsou nejen úkolem privátního sektoru, ale také státu, který by měl podle něj například vykupovat pozemky vhodné pro jejich umístění.

„Chybí tady strategie na rozšíření počtu odpočívek určených k instalaci dobíječek. Existují jen politické proklamace,“ uvedl.

Na 18. místě, tedy ve spodní polovině žebříčku, se Česká republika umístila také v dostupnosti MHD ve městech. Posuzovaným hlediskem bylo umístění zastávky do 500 metrů od bydliště.

„Pokud jde o dostupnost veřejné dopravy, v dosahu 500 metrů od bydliště má k dispozici zastávku hromadné dopravy 90,4 % obyvatel měst, což nás řadí na 18. místo v EU. Nicméně unijní průměr činí 92,1 % a odchylky jednotlivých států jsou maximálně v nízkých jednotkách procentních bodů,“ uvedl Milan Mařík z analytického projektu Evropa v datech.

V rámci digitalizace si Češi vedou nadprůměrně, ale body zemi sráží nízké pokrytí vysokorychlostním internetem a nižší úroveň digitalizace státní správy. Vylepšit to do budoucna může bankovní identita.