Solární paradox: Nový boom Čechům elektřinu spíš zdraží

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Česko zažívá druhou vlnu solárního boomu. Během té první v letech 2009 a 2010 se díky nadsazené veřejné podpoře zvedl instalovaný výkon solárů téměř z nuly na kapacitu celého jaderného Temelína, tedy dva gigawatty (GW). Pak politici zatáhli za brzdu, následovala dekáda solární stagnace.

Až vláda Petra Fialy se zavázala pokrýt panely 100 tisíc střech a začala fotovoltaiku znovu podporovat. Příliv peněz zesílil po energetické krizi a zájem o soláry prudce stoupl. Podle čerstvé zprávy ERÚ dosáhl instalovaný výkon fotovoltaik v Česku k letošní půli roku 3,6 GW. Současný boom má ale jinou podobu než ten před 14 lety.

Tehdy investoři budovali velké solární parky, zatímco pro dnešek je typická výstavba malých fotovoltaik na rodinných domech. Právě ty představují třetinu z celkové tuzemské solární kapacity. „Nejmenší zdroje do 10 kilowatt v prvním pololetí také vyrobily ze všech kategorií fotovoltaik nejvíce elektřiny, přes 584 gigawatthodin,“ říká předseda Rady ERÚ Stanislav Trávníček.

Novodobý boom stejně jako ten minulý táhnou dotace. Největší balík stát nabízí právě na malé instalace domácnostem přes Státní fond životního prostředí. „Od roku 2021 podpořil SFŽP v programech Nová zelená úsporám celkem 192 632 žádostí na podporu fotovoltaiky za 34,1 miliard,“ říká mluvčí fondu Stanislava Beyerová.

Další peníze na menší soláry pro firmy nabízí Ministerstvo průmyslu z Národního plánu obnovy. To zatím poslalo na 1970 projektů necelých 1,7 miliardy, na dalších 4,5 tisíce projektů je schválen dotační balík převyšující šest miliard. Další dotační studnicí je Modernizační fond, plněný z výnosů z emisních povolenek. Ten nabízí v nedávno uzavřených či běžících výzvách na výstavbu firemních a komunálních fotovoltaik zatím 13 miliard.

Rostoucí podíl solárů už výrazně hýbe energetickým trhem. V době, kdy jim počasí přeje, nabízejí takové objemy levné elektřiny, že spotové ceny padají k nule nebo až do záporu. Hodin, během nichž elektrárna za dodávku do sítě platí, místo aby inkasovala, rychle přibývá.

„Zatímco loni za prvních sedm měsíců bylo hodin s nulovou nebo zápornou cenou 102, letos už to bylo 278. Meziroční růst je zhruba trojnásobný,“ říká Jiří Matoušek, člen představenstva a marketingový ředitel dodavatele Centropol.

Nové soláry v této situaci nemají šanci na prodeji elektřiny vydělávat, pokud nemají s odběratelem sjednaný kontrakt s výhodnou pevnou cenou. Investoři proto hromadně upouštějí od plánů na velké solární parky, které negarantují návratnost ani s tučnou investiční dotací. Nízké ceny elektřiny ale zhoršují i ekonomiku všech ostatních zdrojů a brzdí výstavbu nových elektráren, které Česko nutně potřebuje.

Paradoxně z nízkých cen netěží ani spotřebitel, který proud nakupuje od obchodníků. A bez toho se neobejdou ani sami solárníci.

Rozplývá se iluze, že nárůst solárů přináší levnou energii. Počet hodin, kdy panely chrlí levnou elektřinu, není takový, aby to výrazněji ovlivnilo ceny delších kontraktů, v nichž nakupují obchodníci pro spotřebitele. V momentě, kdy slunce zajde, za soláry tak jako tak musí zaskočit náhradní zdroje. Ty se musí uživit na stále se zmenšujícím prostoru, a tak je jejich produkt čím dál dražší.

Průběh obchodování vysvětluje Jiří Matoušek z Cetropolu: „Na denním trhu je elektřina výrazně dražší od osmi večer, od devíti hodin je cena za megawatthodinu běžně nad 200 eury, někdy až 240 eur. Domácí baterie jsou v tu dobu už prázdné, ale rodiny vaří večeře, ohřívají vodu a spotřeba stoupá.“

Obchodníci se nové situaci mohou přizpůsobit tím, že na léto nakoupí méně elektřiny s předstihem a dokupují ji pak na spotu za aktuální nízké ceny. Pak se ale může stát, že v krizích, jakou jsme zažili před dvěma lety, vyletí spotové ceny do netušených výšin, dodavatelé mohou krachovat a spotřebitelé přicházet o kontrakty, s nimiž počítali.

„Letní nízké ceny na denním trhu mohou průměrnou cenu elektřiny snížit, ale za cenu otevřené pozice, což je riskantní. Velcí obchodníci spíše neriskuji a nakupují elektřinu v plánované spotřební křivce,“ vysvětluje Matoušek. Když obchodník nakupuje s předstihem, má v nákupním portfoliu méně levné letní elektřiny, což zvýší průměrnou roční cenu jemu při nákupu a jeho klientům v cenících.

Problém podobně popisuje i Radek Jirků, analytik energetické skupiny Sev.en Energy a jednatel pěti firem holdingu, jež připravují na Mostecku stavbu fotovoltaických parků o celkovém výkonu asi 80 MW: „Na roční bázi bude elektřina levnější na trzích s velkou penetrací obnovitelných zdrojů, ale spíše větrných než solárních elektráren. Samotné soláry cenu elektřiny v dlouhodobých kontraktech zásadně nesnižují. Zato dělají nepořádek v denních trzích a zvyšují nároky na služby výkonové rovnováhy.“

Podle Jirků jsou všude, kde mají vysoký podíl obnovitelných zdrojů s nedostatečnou kapacitou akumulace, extrémně vysoké ceny podpůrných služeb v určitých hodinách. „Stačí nepřesná předpověď oblačnosti, nad velkými fotovoltaikami se zatáhne a najednou máte cenu elektřiny ve stovkách eur za megawatthodinu,“ říká.

„Fotovoltaiky zároveň neumí poskytovat takzvanou jalovou elektřinu, která je důležitá pro stabilní provoz přenosové soustavy. Takže musíte udržovat roztočené velké generátory, jejichž náklady platí přenosová soustava a následně pak my všichni,“ vysvětluje.

Dokresluje to vývoj v Německu, kde loni přesáhl instalovaný výkon solárů 82 GW. Do sítě dodaly 53,5 TWh, přes 12 % roční spotřeby. „Německo platí ročně čtyři miliardy eur (cca 100 mld. Kč) za tzv. redispečing, tedy za to, že volá do trhu plynové a uhelné zdroje pro stabilizaci sítě v době maximální výroby solárů, za což jim platí. Paradox, že?“ říká Jirků.

Ani podle Michala Macenauera, strategického šéfa poradenské firmy EGÚ Brno, rostoucí počet solárů v Česku ceny elektřiny nesrazí: „Nikoliv, navýší je. Navýší je však především provozovatelům fotovoltaik,“ říká.

Drobný solárník se ani při naddimenzované velikosti své elektrárny a s výkonnou baterií neobejde v zimních měsících bez odběru ze sítě. „Zbytkový diagram dodávky, který odebírá, má mnohem vyšší podíl drahé zimní elektřiny,“ vysvětluje Macenauer. Zatímco pro běžného zákazníka obchodník „míchá“ lacinou letní elektřinu s drahou zimní, dobře vybavený solárník s baterií může na jaře „shodit jistič“ a fungovat jako samozásobitel až do podzimu. Elektřina, kterou pro něj obchodník nakupuje, je ale výhradně ta dražší.

Kromě toho mají obchodníci vyšší náklady na obsluhu odběrných míst s fotovoltaikou, protože kolísající odběr zvyšuje jejich platby za tzv. odchylku. „Rozvoj mikrozdrojů navíc navyšuje nutné investice do elektrických sítí,“ dodává Macenauer. Vyšší náklady do budoucna zřejmě v čím dál větší míře ponesou sami solárníci.

Česká vláda počítá s další masivní výstavbou solárních elektráren. Podle návrhů Státní energetické koncepce a Národního klimaticko-energetického plánu by jejich kapacita měla do roku 2030 dosáhnout osmi GW, zároveň se počítá s posilováním přenosových sítí, což k nám umožní dovážet ve větší míře solární přebytky z Německa.

Nízké ceny elektřiny v dobách příznivých pro soláry, budou dál zužovat prostor pro ostatní zdroje včetně jaderných bloků. Znevýhodňuje to investice do stabilních, ideálně dobře řiditelných elektráren, bez nichž se neobejdeme.

Nákladovou stránku transformující se energetiky nedávno detailně analyzoval think tank Fakta o klimatu. Jejich analytik Jan Krčál pokračující solární výstavbu nezavrhuje, trh se podle něj výkyvům cen přizpůsobí. „Vyplatí se mít energetiku naddimenzovanou a vybudovat tolik solárních zdrojů, aby i v době, kdy svítí o něco méně, byl elektřiny dostatek,“ říká. Podle Fakt o klimatu je ale klíčovým faktorem pro cenovou dostupnost elektřiny výstavba větrných farem, jež mohou soláry dobře doplňovat. Točí se i v noci a v zimě, vyrábějí větší počet hodin v roce.

Příznivý vliv větru potvrzuje i Radek Jirků: „Díky větru reálně dochází ke značnému snížení ceny na dlouhodobých ročních kontraktech. Větrné elektrárny sice stále vyžadují, aby byly k dispozici dostatečné zálohy, ale dokážou snižovat cenu dlouhodobých kontraktů díky vysokému využití. Solární zdroj sice nahrazuje množství spáleného uhlí v uhelných elektrárnách, ale kvůli své nestabilitě neumí uhelnou elektrárnu nahradit. Vítr naproti tomu je schopen po větší část roku nahradit i provoz fosilních elektráren, protože jeho produkce je stabilnější,“ říká.

Vládní cíl pro větrníky je ovšem mnohem skromnější než pro soláry, jen 1,2 GW v roce 2030. Důvod je nejspíš čistě praktický. Povolovací procesy pro větrné elektrárny jsou u nás velmi komplikované.

Hendikep solárů by snížil rychlý rozvoj energetické akumulace. „Právě nedostatečná akumulace je primární důvod, proč má solár na celkovou cenu elektřiny tak malý dopad,“ říká Radek Jirků.

Výstavba baterií má sice u nás zelenou, je jimi vybaveno na 93 % dotovaných domácích fotovoltaických systémů. Investice do velkých úložišť jsou ale zatím spíš výjimečné, trochu by je mohla povzbudit chystaná změna Energetického zákona, která zjednoduší jejich nasazení pro poskytování služeb na stabilizaci sítě.

Hlavní potíž ovšem je, že bateriová technologie je drahá a málo efektivní. Celý solární problém dnešní baterie zřejmě nevyřeší.

Za baterii budoucnosti bývá považován vodík, který by se mohl vyrábět v elektrolyzérech z přebytků solární elektřiny, v případě potřeby by se z něj pak znovu vyráběla elektřina. Zelený vodík ale najde spíš než v energetice uplatnění v dopravě či průmyslu.

„Sázka na vodík pro opětovnou výrobu elektřiny je nejistá kvůli katastrofální účinnosti cyklu elektřina–vodík–elektřina,“ říká Jirků. Energetici se shodují, že v českých podmínkách by nejefektivnější akumulaci zajistily přečerpávací elektrárny. Podmínky pro ně Česko má. Byť mnohem skromnější než třeba sousední Rakousko.

Jenže prosadit v Česku stavbu nových vodních děl je ještě komplikovanější než výstavba větrníků. Ministerstva tak dál počítají hlavně s pokračováním masivních dotací pro soláry a pro baterie, ideálně spojené s fotovoltaikami.

„Do budoucna je ambicí řešit rozvoj akumulace v rovině širšího a flexibilnějšího uplatnění všech využitelných technologií včetně vodíku. Ve smyslu rozvoje akumulačních vodních elektráren probíhá v současné době vytipovávání nových vhodných lokalit,“ řekl mluvčí MPO David Hluštík. Efektivnější cesty k transformaci české energetiky tak zatím zůstávají nevyužity.