Sázka ČEZ na Rolls-Royce. Češi čekají, jak slavné jméno zaboduje v Británii

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Koncem října ČEZ uzavřel s Rolls-Royce SMR dohodu o strategickém partnerství, podle níž by do firmy vyvíjející středně velký modulární reaktor mohl nainvestovat několik miliard korun. Česká energetická jednička by tak v Rolls-Royce SMR získala 20procentní podíl.

ČEZ si od toho slibuje nejen dodávku prvního českého modulárního bloku (tzv. SMR) pro Temelín. Pokud se Rolls-Royce se svým reaktorem RR SMR uchytí na trhu, může se český průmysl zapojit do vznikajícího dodavatelského řetězce pro jejich sériovou výrobu. To by skýtalo šance pro expanzi nejen plzeňské továrny Škoda JS, která je součástí ČEZ.

Člen představenstva ČEZ Tomáš Pleskač řekl na nedávné konferenci v ÚJV Řež, že pokud tyto plány vyjdou, mohly by v Česku vyrůst dvě nové továrny na výrobu modulů pro RR SMR, které by zaměstnaly i další domácí subdodavatele. Celkově by tak mohlo vzniknout až osm tisíc pracovních míst během příštích 20 až 30 let.

Česká republika má v jádru velké ambice. Vláda prosazuje stavbu až čtyř velkých bloků, každý o výkonu kolem 1000 MW. ČEZ chce prodloužit životnost Dukovan i Temelína nejméně na 60 let, takže by nejstarší bloky sloužily minimálně do druhé půli 40. let. Kromě toho plánuje flotilu modulárních reaktorů o celkovém výkonu tří GW.

Možnosti výstavby modulárů na dvou svých lokalitách zkoumá i Sokolovská uhelná. O vlastní modulární reaktory usilují také průmyslové firmy, které bez jádra nemají šanci dekarbonizovat výrobu. Například polský PKN Orlen zkoumá tuto možnost na více místech v Polsku i v Česku.

Pokud se jaderný program rozjede s účastí českého průmyslu, může se jednostranně zaměřený český autoland měnit v perspektivní nuclearland.

Několikamiliardová česká investice do Rolls-Royce má však podmínku. Záleží na tom, zda Britové dokážou včas uspět se svým projektem na domácí půdě. Rolls-Royce je jedním ze čtyř finalistů soutěže o dodávku modulárních reaktorů pro Velkou Británii, která chce takto vybudovat až 24 GW instalovaného výkonu, což odpovídá 12 Temelínům.

Státní firma Great Britain Nuclear od loňska soutěží dodavatele. Předpokládá smlouvy s více firmami, z nichž každá by měla postavit flotilu vlastních bloků. Na jaře mají být vybráni adepti pro kontraktační jednání, smlouvy se mají uzavírat v roce 2029 a první modulár chce Británie spustit kolem roku 2035. Podobně jako Česká republika.

Na britském seznamu čtyř finalistů jsou kromě Rolls-Royce ještě Holtec Britain, GE Hitachi a Westinghouse. Favority jsou Rolls-Royce a GE Hitachi.

Úspěch v domácí soutěži je hlavní podmínkou pro českou investici do pětinového podílu v Rolls-Royce SMR. ČEZ nechce, aby se u nás v Temelíně začínalo nevyzkoušeným prototypem.

„Pokud by Rolls-Royce v Británii neuspěl, měnilo by to výrazně strukturu našeho partnerství,“ říká Pleskač. Hledal by ČEZ v takovém případě nového strategického partnera? „Tak se to říct nedá. Záleží na tom, co by bylo důvodem jejich nevybrání. Jsou to hypotetické otázky. Máme pro takový případ mechanismy, ale nepočítáme s jejich uplatněním, počítáme s Rolls-Roycem,“ prohlásil manažer ČEZ.

O úspěch na trhu s modulárními reaktory ve světě se uchází mnoho adeptů. Mezivládní Nuclear Energy Agency (NEA) ke konci loňského roku registrovala 64 aktivních projektů na vývoj SMR. Jen v Severní Americe a Evropě se tím zabývá 25 firem, další působí v Číně i Rusku.

ČEZ začal segment SMR sledovat před pěti lety, začínal monitoringem desítek projektů, postupně se výběr zužoval. „Jsme přesvědčeni, že z té spousty hráčů ve světě zbude mezi třemi až pěti dodavateli. Kdo bude první na trhu, ten ho do značné míry okupuje,“ říká Tomáš Pleskač.

Češi při volbě strategického partnera sledovali dva cíle. Za prvé, vhodnou technologii s šancí na rychlé získání licence. Za druhé, možnosti pro spolupráci.

„Rolls-Royce nabídl nejlepší podmínky pro partnerství. Design jeho reaktoru není ukončen, takže máme možnost participovat na vývoji a uzpůsobovat ho našemu prostředí. Rolls-Royce ještě nemá postavený dodavatelský řetězec, takže je tu větší pravděpodobnost, že se do něj šikovné české firmy budou moci zapojit,“ vysvětluje Pleskač.

Z technologického hlediska má podle něj britský projekt řadu výhod. „Jde o jednu z nejpokročilejších technologií, navíc má Rolls-Royce už za sebou dvě ze tří fází procesu licencování ve Spojeném království. Očekáváme, že licencování doběhne ve druhé polovině roku 2026,“ řekl.

Pleskač předpokládá, že RR SMR bude jedním z prvních modulárů uvedených na světový energetický trh, a to koncem příští dekády. „Může z toho vyplynout do budoucna pro české firmy další byznys na údržbě a provozu reaktorů nebo na tréninku personálu v zahraničí,“ dodává.

Podle bývalého vládního zmocněnce Jaroslava Míla, který rozjížděl tendr na velký blok pro Dukovany, není Rolls-Royce bez šance. Proti hlavnímu favoritovi GE Hitachi má však zpoždění.

„Modulárních reaktorů se ve světě připravuje hodně. Z těch nejvýznamnějších a nejdál dotažených byl projekt NuScale a pak dva další: Rolls-Royce a GE Hitachi,“ říká Míl v rozhovoru pro SZ Byznys.

Americký NuScale jako vůbec první v západním světě dokončil certifikaci SMR o výkonu 77 MW už loni. První elektrárnu složenou z 12 modulárních jednotek měl postavit v Idahu. Společnost UAMPS, jež měla proud vykupovat, však z plánu na poslední chvíli vycouvala kvůli nečekanému nárůstu nákladů. Mimochodem, i tak vycházela cena z modulární jaderné elektrárny v přepočtu asi na 60 eur za MWh, přičemž v Česku se burzovní ceny dlouhodobých kontraktů na elektřinu pohybují letos mezi 80 a 105 eury.

Odložený projekt firmu NuScale přinejmenším na čas diskvalifikoval. Vypadla ze soutěže v Británii a ze svého užšího výběru možných strategických partnerů ji vyřadil i ČEZ.

Dalším relevantním konkurentem Rolls-Royce podle Míla mohl být reaktor francouzské společnosti Nuward SMR (dceřiná firma státní EdF). Ta ale v létě oznámila, že zastavuje vývoj inovativního bloku a vrací se k prověřeným technologiím. Změna projekt zdrží, takže Francouzi také vypadli ze hry o prvenství.

„Vlastní prototyp SMR má Čína, která ho už staví a chce ho zprovoznit v roce 2026. Další prototyp o zhruba 100 MW elektrického výkonu připravují Korejci. Další projekt má Westinghouse, ten je ale úplně na začátku,“ popisuje Míl vůdčí skupinu globálních modulárních dostihů.

ČEZ už dřív vyloučil jadernou spolupráci s Číňany, s Korejci se připravuje smlouva na Dukovany a Westinghouse nebude mezi prvními. Favorité pro strategické spojení s Čechy tak zůstali prakticky dva –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Rolls-Royce a GE Hitachi.

Podle Míla se projekt Rolls-Royce před lety „velmi zajímavě“ rozběhl, pak ho ale zkomplikovala politika. „Po roce 2016 se celá politická reprezentace a polovina národa věnovala brexitu. Všechno ostatní zpomalilo a vývoj reaktoru se dlouho neposouval. Proto je dnes Rolls-Royce za GE Hitachi výrazně pozadu. Odstup odhaduji minimálně na šest let,“ říká Míl.

Zatímco design RR SMR stále prochází technickým hodnocením u britského jaderného regulátora, GE Hitachi je v předaplikačním licenčním finále a chystá první realizaci. U města Darlington v kanadské provincii Ontario v létě začala příprava staveniště pro první ze čtyř jeho plánovaných bloků.

Napřesrok se má reaktor začít stavět, v roce 2029 se počítá se začátkem komerčního provozu. O reaktory od GE Hitachi mají kromě Kanady zájem Estonsko, Švédsko, Finsko a Rumunsko.

„Otázka, kdo bude v Evropě na trhu SMR první, je otevřená,“ říká Vladimír Wagner z Ústavu jaderné fyziky AV ČR. Podle něj ani nemusí být prvenství pro uplatnění v Česku rozhodující: „Je více důvodů, proč ČEZ nevybral jako partnera GE Hitachi. Jedním z nich je rozdílná technologie,“ vysvětluje.

Zatímco GE chystá varný reaktor, RR SMR je lehkovodní blok. „Varné reaktory mají své problémy, jsou mimo jiné méně vhodné, pokud je chceme využívat také jako zdroj tepla,“ říká Wagner. Kromě toho by posouzení varné technologie podle něj víc zatížilo Státní úřad pro jadernou bezpečnost, který by měl ve stejnou dobu schvalovat také velké reaktory pro Dukovany.

To zřejmě bral v úvahu i ČEZ. „Došli jsme k tomu, že by se Česká republika měla věnovat lehkovodní technologii, protože ta tady bude na trhu dříve,“ potvrzuje i Tomáš Pleskač. „Dalším argumentem pro Brity je s největší pravděpodobností fakt, že je Rolls-Royce zřejmě přístupnější přání ČEZ účastnit se vývoje a výroby jejich reaktoru,“ doplnil Wagner.

Podle Míla v tomto bodě ovšem Česko promeškalo šanci. V rozhovoru pro SZ Byznys říká, že spolupráci na budoucích dodávkách SMR pro evropský či africký trh nabízeli před několika lety v Praze i zástupci GE Hitachi, česká strana však neprojevila zájem. „Reakce českého průmyslu byla tehdy mírně řečeno negativní, protože se všichni v té době ještě těšili, jak budou spolupracovat s Rosatomem,“ prohlásil Míl.

Nástup modulárních bloků v půli 30. let v Česku může zkomplikovat ještě řada faktorů, od zádrhelů při schvalování ze strany SÚJB přes průtahy při stavebním řízení až po financování.

První modulární bloky budou mít při nižším výkonu vyšší náklady, srovnatelné s velkými bloky za stovky miliard korun. Teprve časem při větších sériích může jejich cena díky standardizaci výrobních i aplikačních procesů klesat. „Ukazuje se, že bez podpory státu nebude nyní možné SMR realizovat,“ varoval na konferenci v Řeži šéf sekce jádra a nových technologií na Ministerstvu průmyslu a obchodu Tomáš Ehler.

To potvrzuje i Pleskač z ČEZ: „Zastáváme názor, že minimálně na počátku je třeba mít pro SMR stejné podmínky jako pro velké jádro. Počítáme s tím, že na počátku dohodneme obdobnou strukturu financování, jaká se dokončuje pro dukovanské bloky,“ řekl.

Energetici přitom často považují za hlavní výhodu SMR nižší náklady, díky nimž by se do výstavby mohli pouštět soukromí investoři bez státních dotací. To by umožnilo vyhnout se notifikaci finančních modelů u Evropské komise a uplatňovat volnější pravidla pro obchodování s elektřinou z modulárů. Je to však zřejmě iluze.

„Možnost zapojení soukromého kapitálu je považována za jednu z největších výhod SMR,“ potvrzuje Ehler. „Výzvou ale může být slučitelnost dlouhodobých smluv o výkupu mezi soukromými subjekty (tzv. PPA kontraktů), s poskytováním veřejné podpory podle pravidel Evropské unie,“ dodává.

Podle Vladimíra Wagnera bude země ve 30. letech potřebovat jak klasické velké bloky, jaké se mají stavět v Dukovanech, tak modulární reaktory o výkonu 300 až 400 MW, jež mohou být definitivní náhradou uhelných elektráren a tepláren. „A pokud přijdou na trh, potřebovali bychom i malé modulární reaktory kolem 100 MW výkonu jako závodní energetiky pro průmysl,“ dodává akademik.

Pro Česko je důležité, aby nástup očekávané jaderné renesance zachytilo včas. Už koncem této dekády se začnou odstavovat ztrátové uhelné elektrárny, výstavba náhradních plynovek se zatím nerozjela a není jisté, jak rychle bude postupovat. Počátkem 30. let u nás hrozí nedostatek zdrojů a zvýšení riskantní závislosti na dovozu elektřiny ze sousedních států, které ale samy spoléhají na import v době, kdy počasí nepřeje solárům a větrníkům.