Ruský byznys v Česku je na ústupu. Pád začal už po anexi Krymu

Ještě před pár lety u nás hrály české firmy napojené na Kreml výraznou roli a měly značnou lobbistickou sílu. Když byl v roce 2009 vyhlášen tendr na dostavbu Temelína, od počátku byl jasným favoritem ruský Rosatom. Málokdo se pozastavoval nad tím, že se Rusové dostali vedle amerického Westinghousu do finále a jejich vítězství se všeobecně čekalo.

Politici a ČEZ ale soutěž odpískali na jaře 2014, krátce po anexi Krymu. Primárním důvodem tehdy ještě nebyl strach z ruských dodávek nebo zahraniční politika, ale nevyřešené financování. Pak ale pokračovalo ochlazování rusko-českých vazeb a podmínky obchodní spolupráce se už jen zhoršovaly. „Zlomem se stala ruská anexe Krymu v roce 2014,“ říká vládní zmocněnec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška.

Loni odhalily tajné služby indicie o pravděpodobné účasti ruských agentů na výbuchu muničních skladů ve Vrběticích. Od té doby je ruská účast na strategických projektech v Česku nemyslitelná. Ohrožuje to ale i významný segment ruského byznysu v Česku – energetickou strojařinu napojenou na ruské státní giganty.

Na poklesu ruského byznysového vlivu u nás se ale podílely i další faktory: manažerské chyby, bankroty a spory, od předloňska i covidová krize. A po vyloučení Rosatomu z jaderné zakázky v Dukovanech přišel ruský lobbing o velkou motivaci k prosazování svých obchodních zájmů.

Teď čelí zbytky ruského podnikání v srdci Evropy další ráně. Přicházejí nové sankce, hrozí problémy s financováním a roste česko-ruská averze. „Čeští partneři začínají vypovídat našim firmám dodávky na výraz protestu proti ukrajinské válce,“ tvrdí zdroj z pražské ruské komunity.

Po vstupu Česka do Evropské unie si Rusové u nás začali budovat zázemí pro expanzi v energetickém průmyslu. Už počátkem tisíciletí koupila strojírenská skupina OMZ z impéria Gazprombanky kovárny a hutě Škody Plzeň. Fabrika dostala jméno Pilsen Steel a OMZ k ní později přikoupila v Plzni i jaderné strojírenství Škoda JS. Šlo o firmy s miliardovými obraty.

Jenomže Pilsen Steel po pár letech převzal ruský byznysmen Igor Šamis, pod jehož vládou se firma opakovaně dostala do úpadku. Šest let ji nad vodou držela ruská státní Vněšekonombank. Pokusy o resuscitaci selhávaly, před třemi lety Pilsen Steel definitivně zbankrotovala a dnes ji vlastní Němci.

Škoda JS, která vyrábí komponenty jaderných elektráren a zajišťuje pro ně servis, je pod křídly OMZ úspěšnější. Dvorním klientem je pro ni ČEZ, dodávala i do Finska, Francie či na Slovensko, vydělává kolem 150 milionů ročně. Po Krymu byla ale zařazena na americký seznam protiruských sankcí, což jí brání v rozletu.

K ruskému energetickému zázemí navázanému na Gazprom nebo Rosatom patří i výrobci armatur Arako a MSA z Opavska nebo čerpadlářská Sigma Group. Tu sice oficiálně vlastní bývalý čelný lidovecký politik a exministr dopravy Milan Šimonovský, Sigma je ale léta přinejmenším obchodně provázaná se strojařskou divizí Rosatomu, Atomenergomašem.

Zatím se z této skupiny žádné poplašné zprávy nešíří. „Sledujeme vývoj, pokračujeme v plnění projektů pro ukrajinské jaderné elektrárny,“ říká mluvčí Škoda JS Ján Stolár. Firma nevyužívá k financování ruské banky, má prý zásobu kontraktů a nové sankce se jí zatím netýkají. „Vyrábíme ve standartním režimu, bez jakýchkoliv omezení, jsme schopni dostát všech finančních závazků,“ zaznívá i od výkonné ředitelky Araka Julije Dolguševy.

Budoucnost se ale začíná zatemňovat. „Sledujeme omezující opatření proti Rusku, pokračujeme v hodnocení jejich dopadu,“ připouští riziko šéfka Araka.

České energetické strojaře navázané na Rusko ohrožuje už vyřazení Rosatomu ze zakázky na Dukovany. Končí jim dodávky na prakticky dokončenou slovenskou jaderku v Mochovcích. Teď klesají i šance na chystané jaderné projekty Hanhikivi ve Finsku a Paks v Maďarsku, které má stavět Rosatom. Přinejmenším Finové účast ruských firem přehodnocují. Tradiční dodávky do Ruska, Běloruska a na Ukrajinu mohou komplikovat nové sankce, válka a její následky.

Největší společnosti s ruskými vlastníky

Zdroj: CRIF, SZ Byznys

Řada ruských firem v Česku doplatí na přílišnou závislost na ruském trhu. Platí to třeba i pro leteckou továrnu Aircraft Industries v Kunovicích, jež od roku 2013 patří holdingu UGMK uralského oligarchy Iskandera Machmutova.

I na něj se mimochodem vztahují americké sankce, přijaté po napadení Krymu. Na černé listině jsou i další byznysmeni s českými aktivy, třeba majitel Safiny Viktor Vekselberg. Ale zpět k Aircraftu.

Továrna pod vládou ruského těžařského magnáta sice dokázala obnovit výrobu letounů L-410, jednoho z historicky nejúspěšnějších českých průmyslových produktů. Prodává je ale prakticky jen v Rusku. Teď jsou další prodeje ohroženy.

Příznačný pro vzestup a pád ruského byznysu v Česku je příběh firmy Vemex. Počátkem tisíciletí ji jako vnukovskou firmu Gazpromexportu rozjížděl v Praze usazený ruský právník Vladimir Jermakov.

Šlo o jednoho z prvních nezávislých hráčů na liberalizujícím se českém trhu. Vemex získal velkou firemní i komunální klientelu a Jermakov vyrostl ve vlivného zastánce ruských zájmů. Založil Rusko-českou smíšenou obchodní komoru, jejímiž členy je dodnes řada významných firem v čele s ČEZem. Stýkal se s vrcholovými politiky, lobbisty i byznysmeny, pořídil si honosné sídlo v Lánech.

Pak se ale Vemex zapletl do obchodů podezřelých z napojení na daňové úniky. Finanční správa mu zadržela 430 milionů korun, Vemex přišel o kontrakty. Zbytky jeho byznysu převzala česká filiálka německého holdingu Wingas, který rovněž patří Gazpromu.

Loni po pádu Bohemia Energy se Vemex pokusil o resuscitaci. „Začínal nabírat nové klienty, sliboval dobré ceny. Ale od počátku roku zvyšuje zálohy a zákazníci mu utíkají,“ říká odborník na plynárenství Vladimír Štěpán. „Vemex i Wingas jsou dnes minoritní firmy, které na českém trhu moc neznamenají,“ dodává.

Jermakov musel z Vemexu odejít. Soustředil se na vlastní byznys, výrobu umělých safírů. Jeho firma Aled Praha ale zbankrotovala a zakladatel Vemexu loni zemřel.

Fakticky mrtvá je dnes i jeho obchodní komora.

Podle Václava Bartušky se na neúspěších Vemexu, Aledu či Pilsen Steel podílel „ruský“ způsob řízení. „Ruské státní kolosy do zdejších firem posílaly různé prominenty a chráněnce, taky se tu z jejich majetku dost kradlo,“ prohlásil.

Rusům v Česku nevyšel kromě plynového ani olejářský byznys. Ruská ropná dvojka – Lukoil oligarchy Vagita Alekperova – tu vybudovala pobočku a několik let provozovala síť čerpacích stanic. Krátce po anexi Krymu se ale z Česka stáhla a zdejší aktiva prodala maďarskému MOLu.

Jen částečný úspěch zaznamenal ruský finanční sektor. Evropsko-ruská banka podnikatele Romana Popova zkrachovala v roce 2017. Poskytovala sice vybranému okruhu klientů výhodné úvěry, nezvládala ale řízení rizika a když úřady zjistily, že porušuje předpisy, přišla o licenci. Fond pojištění vkladů za ni musel vyplácet přes tři miliardy korun a i tak za sebou nechala obrovský dluh.

Filiálka největší ruské státní banky Sberbank se sice na trhu usadila a fungovala dobře, tento týden ale skončila po „runu“, který na ni po vypuknutí války udělali klienti. Část z nich od Sberbank odcházela na protest proti ruskému napadení Ukrajiny. Celá Sberbank nyní z Evropy odchází.

V Česku se ovšem odehrává i řada úspěšných ruských byznysových příběhů, příkladem je výrobce pracovních oděvů Cerva: Roku 2006 jej od českého zakladatele Lubora Cervy koupil ruský holding Vostok Servis a firma od té doby expandovala do několika zemí, rozšířila výrobní sortiment a zvedla obrat téměř ke třem miliardám korun. Dnes se ke svému ruskému vlastníkovi oficiálně nehlásí, majitelem je formálně skupina Global Infinity z Kypru.

Podobně ostravský ocelářský podnik Vítkovice Steel po anexi Krymu vypustil z názvu jméno svého dosavadního ruského vlastníka Evraz a převzala jej vlastnicky neprůhledná pětice kyperských firem.

V Česku nyní žije přes 44 tisíc Rusů, víc než polovina z toho trvale. Řada jich podniká, vedle průmyslu také na realitním trhu, v IT či telekomunikacích. Rusové léta rádi ukládali do českých nemovitostí svůj investiční kapitál.

Společnosti s ruskými vlastníky

Zdroj: CRIF

Většina českých Rusů se usadila v Praze nebo v Brně. Významným ruským centrem bývaly do vypuknutí pandemie covidu Karlovy Vary. Se zamrzlým turistickým ruchem ale zmizela ruská lázeňská klientela a zdejší podnikatelé ve službách přišli o obživu. Část ruských majitelů své karlovarské nemovitosti prodala a z města odešla.

Pro většinu místních Rusů je ukrajinská válka krajně stresující. „Chápu Putinovu logiku, ale nesu to strašně těžce,“ říká ruská šéfka malé firmy, která poskytuje servis ruským klientům v Praze od půli 90. let. Z osobních důvodů nechce situaci komentovat pod svým jménem. Ve tváři má zřetelně vepsané vyčerpání, zoufalství i nervozitu.

„Vždycky jsem žila v přesvědčení, že Ukrajinci jsou bratrský národ. Ničí mne utrpení, jaké tam lidi dnes prožívají. Těžce jsem nesla už události v Oděse (nepokoje z roku 2014, kdy při požáru ve štábu proruských sil zahynuly čtyři desítky lidí – pozn. red.), ukrajinské vlády se podle mne špatně chovaly k lidem na východě země. Ale co se děje teď, je šílené, tohle nechci. Mám v Kyjevě spoustu kamarádů, vím, jak válkou trpí Rusové i Ukrajinci,“ říká.

Názor na Putina a válku ruskou komunitu v Česku ostře dělí. Někteří Rusové útok schvalují, protože jsou přesvědčeni, že Ukrajina utiskovala ruskou menšinu a sympatizovali se separatisty v Luhansku a Doněcku. Jiní brutální útok odmítají. Často běží dělící čára samotnými rodinami, znepřáteluje příbuzné.

Rusové navíc cítí stupňující se nevraživost českých sousedů a kolegů, která nezřídka míří i na jejich děti. A část z nich začíná řešit praktické problémy. Ti, kterým končí lhůta pro trvalý pobyt, netuší, zda jim teď české úřady víza obnoví. Bojí se rozdělení rodin, bojí se o školy pro své děti, o práci.

Někteří ruští byznysmeni se snaží dát světu najevo, že anexi odmítají. „Jsem hluboce znepokojen vyhrocováním situace ze strany Ruska. Každý nezávislý stát má právo demokratickým způsobem rozhodovat o své budoucnosti. Je nepřijatelné, aby mu v tomto bylo bráněno jakýmkoli nátlakem, ba co víc, vojenskou agresí. Chci všechny ujistit, že podporuji myšlenky demokracie, založené na pravdě, spravedlnosti, vzájemné úctě a zodpovědnosti,“ píše se v emotivním prohlášení, které na web své holýšovské firmy Kabelovna Kabex umístil ruský majitel Dmitrij Vasečko.

Vasečkův podnik vyrábí speciální kabely, mimo jiné i pro jaderné elektrárny. Obchoduje s Evropskou unií, kde má dodavatele i dvě třetiny odbytu. Tři procenta jeho exportu jdou do Ruska, pětina na Ukrajinu. Vasečko vylučuje, že by Kabex mohly jakkoliv postihnout protiruské sankce. Zdůrazňuje, že jde o „českou společnost“, kde vedle Čechů pracují jak Rusové, tak Ukrajinci. Jeho prohlášení se ale zdaleka neomezuje na věcný vzkaz obchodním partnerům.

„Nikdy jsem nebyl politicky aktivní, nejsem a nikdy jsem nebyl politicky exponovanou osobou ani žádným oligarchou s jakoukoli vazbou na vysoce postavené činitele v Rusku. Vždy jsem se pohyboval toliko v oblasti byznysu. Sám mám část rodiny, která žije v Rusku, a část na Ukrajině, odkud pochází můj otec,“ píše Vasečko na firemním webu.

Kolegům zasaženým válkou, vyjadřuje „hlubokou účast“ a slibuje podporu. „Stále doufám v zázrak a brzké vyřešení současné situace bez nesmyslného krveprolití,“ uzavírá ruský byznysmen svůj osobní vzkaz.