Ruská hnojiva se valí i do Česka. Část zemědělců to neřeší, rozhoduje cena

Válka na Ukrajině v roce 2022 vyvolala hlad po minerálních hnojivech ze zemí mimo EU. V roce, kdy ceny elektřiny a plynu vystoupaly na desetinásobek, vyhlásila prázdniny velká část fabrik a na podzim byly v provozu jen čtyři z 18 velkých evropských výrobců. Hnojiva kvůli nedostatku prudce zdražila.

Situace nahrála do karet Rusku, protože minerální hnojiva vyráběná z přebytků ruského zemního plynu, se neocitla na sankčním seznamu. Ze statistik je jasně vidět, že část zemědělců neváhá koupit zboží z Ruska. A pro překupníky je to příležitost k navýšení marží.

Obchodníci z Ruska si za dva roky v Evropě upevnili své sítě a navýšili exporty syntetických hnojiv výrazně nad předválečná čísla.

Do Německa se v období hnojení 2022 až 2023 exportovalo z Ruska přibližně o 920 procent více hnojiv než před válkou. Část německých fabrik se teď bouří a volá po zavedení sankcí na ruská hnojiva. V jejich čele je chemička SKW Piesteritz ve Wittenbergu vlastněná českým koncernem Agrofert.

Jak nyní zjistily SZ Byznys ze statistik, peníze do Ruska, které pomáhají s financováním války na Ukrajině, odtékají také z Česka. V roce 2023 export minerálních hnojiv z Ruska vzrostl ze 45 tisíc tun na více než 70 tisíc tun, tedy o 56 procent. Oproti roku 2021 vidíme nárůst téměř o 500 procent.

Část zemědělců původ zboží nezajímá, zatímco pro jiné je nepřijatelné, aby mělo ruský rodný list.

„Pro část zemědělců je rozhodující nízká cena, jiní ale zemi původu hnojiv řeší. Třeba včera jsem pro jednoho člena družstva nakupovala hnojivo NPK (vícesložkové hnojivo, které obsahuje dusík, fosfor a draslík, pozn. red.) a měl jasnou podmínku, že nesmí být z Ruska ani Běloruska,“ řekla ředitelka Odbytového a hospodářského družstva Kolín Radka Nováková.

Zcela pragmaticky se na to dívá Jan Bursík, hlava Statku Domašín se šesti sty hektary v okolí Vlašimi. „Zajímám se o původ hnojiv, ale je mi úplně jedno, odkud jsou. Loni byla situace taková, že ledek vápenatý vyrostl na nesmyslnou cenu. Musel jsem koupit levnější z Ruska,“ vysvětluje. Rozdíl v ceně byl prý enormní, ruský ledek stál 7200 Kč za tunu, ledek od evropského výrobce byl za 16,5 tisíce korun.

„Když vyrábíte za sto a prodáváte za sedmdesát, nemůžete si vybírat. Neřeknu ‚to je z Ruska, takže to nechci‘. Musím se chovat jako správný hospodář. Loni jsme téměř všechno vyráběli se ztrátou,“ dodal.

Někteří farmáři a obchodníci s hnojivy tvrdí, že se dá původ hnojiv jen těžko zjistit. „Vyhnout se ruským hnojivům se úplně nedá. Poptáváte zboží všude možně, ale kolikrát je to papírově předělané ruské zboží z Kazachstánu a dalších zemí,“ uvedla vedoucí úseku hnojiv společnosti MJM Agro Petra Adamcová.

Spolu s Agrofertem nebo společností Agro 2000 je MJM Agro známým prodejcem hnojiv. Českým zemědělcům přeprodává hnojiva od českých i zahraničních výrobců a patří do skupiny Reticulum Holding podnikatele Zdeňka Šoustala, který spoluvlastní významného developera průmyslových parků Accolade.

„Dnes se vytvářejí certifikáty o shodě, a je těžko dohledatelné, odkud zboží je. Spousta ruských společností si navíc zřídila své pobočky se sídlem v Rakousku, v Německu a v dalších zemích. Těžko se dá ruskému zboží vyhnout,“ dodala Adamcová.

Třeba ruský ledek se v minulosti v podstatě do Evropy nedovážel, dnes se tu objevuje běžně. Do Česka míří přes Německo, protože tamní přístavy jsou ochotnější vykládat ruské zboží než přístavy v Polsku. Podle Adamcové už nicméně evropské fabriky opět vyrábějí a není nedostatek hnojiv na trhu jako před dvěma lety.

Podobný problém s nejasným původem nastal u pšenice. Ruská pšenice se totiž dostává do Evropy i nepřímo přes Turecko nebo země bývalého sovětského bloku.

Že není snadné ověřit původ nakupovaných hnojiv, a že se k nám ruská hnojiva dostávají, potvrzuje i Agrární komora. „Vzhledem k celkovému objemu spotřebovaných průmyslových hnojiv představuje dovoz z Ruska jen malou část. Zemědělci nakupují průmyslová hnojiva přes různé distributorské organizace a o zemi původu zboží se leckdy ani nedozví,“ uvedla mluvčí Barbora Pánková.

Podle jiných to však zjistit jde, protože obchodník většinou původ zná. „Ve většině případů víme, odkud hnojiva pocházejí. Když se chcete ruskému zboží vyhnout, můžete nakupovat třeba přes firmu Yara ze Skandinávie,“ říká zemědělec Jan Staněk. Ruská hnojiva jsou podle něj o 15 až 20 procent levnější.

Zemědělský svaz ČR levnější dovozy vítá kvůli vysokým nákladům, které dopadají na české zemědělce. Výrazně jim v posledních dvou letech vzrostly platby za hnojiva, osiva, ekologičtější přípravky na ochranu rostlin, mzdy i daň z nemovitosti.

„Nevím o tom, že by se na úrovni EU jednalo o zavedení sankcí. Nedávalo by to ani smysl, protože pro ruská hnojiva s fosfáty není moc náhrada,“ říká šéf svazu Martin Pýcha k volání některých hráčů na trhu včetně výše zmíněné německé chemičky SKW Piesteritz ze skupiny Agrofert.