Rusko a sucho. Dva faktory, které mohou vyvolat hlad ve světě

Ceny pšenice jsou zásadně poznamenány nejdůležitější událostí současnosti, válkou Ruska s Ukrajinou. Obě země totiž patří k největším vývozcům této komodity.

Po svém původním vrcholu na přelomu března a dubna ceny klesly, ale stále se drží na výrazně vyšší úrovni než před válkou na Ukrajině. Týká se to ovšem právě hlavně pšenice, především ozimé pšenice (tedy té, která se seje na podzim a zůstává přes zimu v zemi).

Byť ceny jiných klíčových potravin (rýže, sóji) zatím nezdražovaly, pro řadu obyvatel Země jde o vážný problém. Například v Egyptě se pšenice podílí na spotřebě kalorií více než třetinou a polovina této pšenice pochází z Ruska a Ukrajiny. Libanon dováží přibližně 90 procent své pšenice a většinu právě z Ruska a Ukrajiny. Tyto země si dost pravděpodobně budou muset v letošním roce najít nové dodavatele.

Jde o relativně chudé země, kde především spotřebitelé s nízkými příjmy výrazně pocítí i malé zvýšení cen potravinářských komodit. Zejména když ceny pšenice byly relativně vysoké již před invazí.

Bohužel, předpovídání je ošemetné, zvláště pokud jde o předpovídání budoucnosti, říká známý bonmot připisovaný fyziku Nielsi Bohrovi. V případě ceny obilí, tedy především pšenice například pro Egypt nebo i Česko, je ve hře stále řada neznámých.

Cenotvorba na trhu je v principu jednoduchá: pokud se některá komodita stane vzácnější, ceny se zvýší, aby motivovaly spotřebitele k omezení a výrobce k větší nabídce. U skladovatelných komodit, jako je pšenice, se ceny zvyšují předem ve chvíli, kdy trh očekává narušení na straně nabídky.

Pokud jako obchodník máte obilí na skladě a předpokládáte, že produkce v příštím roce bude nízká, budete ho držet. A očekávat, že v budoucnosti ho prodáte výhodněji. Takto logicky reagoval trh i na současnou krizi. To znamená, že současné ceny odrážejí nejen dnešní nedostatek komodity, ale také očekávaný nedostatek v nadcházejících měsících a letech.

Odhady budoucích cen často nepředvídají přesně, co se stane, i když je určují do značné míry lidé s největšími zkušenostmi v daném oboru a s nejlepšími dostupnými informacemi.

Zásadní je další vývoj ruské invaze. Informace z ruského velení naznačily, že Rusko chce získat kontrolu nad jižní Ukrajinou (tedy oblastí kolem Chersonu a Mariupolu) také proto, aby se dostalo do pozice, kdy může ovlivňovat provoz ve velkých ukrajinských přístavech na jihu země. Přes ty směřuje do světa (především arabského) drtivá většina exportovaného ukrajinského obilí. Pokud by skutečně Rusko provoz v těchto přístavech blokovalo i během následujících měsíců, nabízí se několik scénářů.

Prvním je, že velká část ukrajinského obilí se na trh vůbec nedostane. Ukrajině totiž chybí jiné možnosti, jak ho ke spotřebitelům dostat. Nemá ani dost kamionů, ani vagónů pro přepravu obilí. A nejbližší možné přístavy v Rumunsku či Polsku takové objemy zboží v předchozích letech neodbavovaly, objevují se tedy obavy, jak by si s návalem ukrajinského obilí poradily.

Problém by snad mohl jít vyřešit. Například Slovensko již slíbilo s dopravou obilí z Ukrajiny pomoci, podrobnosti o podobě případné pomoci ovšem zatím k dispozici nejsou. Pokud má být účinná, v každém případě bude muset být mnohem širší. Jediný vnitrozemský stát situaci rozhodně nezachrání.

Pokud nebude doprava ukrajinské pšenice nějakým způsobem dotována, byla by nepochybně výrazně dražší než v posledních letech. Levná doprava po moři hrála velkou úlohu v tom, že ruské a ukrajinské obilí si našlo odbytiště právě v severní Africe a na Středním východě.

V této souvislosti dodejme, že černým scénářem z hlediska potravinové bezpečnosti by byla taková eskalace konfliktu, která by uzavřela Černé moře. Rusko je větší vývozce potravin než Ukrajina: na obě země připadá zhruba 23 procent celosvětového vývozu této komodity, 18 z toho ale na Rusko. Pokud by mořské cesty zůstaly kvůli válce uzavřeny i pro ruskou pšenici, otřes by byl větší, než s jakým trhy počítají.

To samozřejmě neznamená, že Rusko a Ukrajina dohromady produkují téměř čtvrtinu světové pšenice. Obě země dohromady sklidí zhruba 7,3 procenta z celkového množství světové úrody této plodiny. Ovšem většina obilí se spotřebuje vnitrostátně, podíl na exportním trhu se všemi typy pšenice mají oba státy již zmíněných 23 procent.

Ceny obilí samozřejmě ovlivňují i vysoké ceny vstupů: tedy ropy či hnojiv. I v tomto ohledu je situace již teď nepříznivá, mohla by být ale i horší. Například ceny hnojiv se pohybují na historických maximech (podobně vysoké ceny byly v roce 2008).

Svou roli v tom hrají nepochybně drahé energie, protože právě výroba hnojiv je energeticky náročná. Ale jde také o výsledek rozhodnutí Moskvy z první poloviny března omezit vývoz zemědělských hnojiv do západních zemí. Situace se v tuto chvíli spíše zhoršuje a ceny hnojiv po krátké stagnaci během března znovu začaly v posledních týdnech růst. Rusko sice v posledních dnech zvýšilo exportní kvóty pro hnojiva například do Indie, ale další vývoj zůstává v rukou Kremlu.

Obchodníci s pšenicí a kukuřicí vysoké ceny hnojiv zohledňují při svých obchodních rozhodnutích a zatím se nezdá, že by měli z dalšího zdražování hnojiv veliké obavy. Pokud se ale bude situace nadále zhoršovat, zareagují samozřejmě i ceny obilí a potravin obecně.

Protože „jíst se musí“ poptávka po zemědělských komoditách je poměrně neelastická. To tedy znamená, že i malý pokles na straně nabídky způsobuje disproporční nárůst cen.

Neznamená to, že by se poptávka neměnila vůbec. Lidé mohou vyměnit jednu potravinu za jinou: místo chleba si dají třeba k večeři rýži. V extrémním případě mohou být záměny ještě razantnější: v Rusku několik pamětníků transformace 90. let v rozhovorech s autorem tohoto textu vzpomínalo, jak byly banány v obchodě levnější než brambory. A tak se podávala netradiční příloha…

Důležité je tedy sledovat i to, zda nedostatek jedné potraviny nenahradí přebytek jiné –⁠ čili sledovat celkové množství kalorií na trhu. V případě letošního roku se ovšem zatím nezdá, že by se výpadek produkce dal snadno nahradit (i když třeba indická vláda tvrdí něco jiného), rozhodně alespoň co se týče právě nejoblíbenější obilniny. Většinu pěstované pšenice například tvoří ozimy, které zemědělci na severní polokouli zaseli do země několik měsíců před začátkem ruské invaze.

Nějaké kalorie tedy proti loňskému roku letos zřejmě chybět budou. A jak to může ovlivnit ceny? Například jedna vědecká práce z minulé dekády dospěla k názoru, že v případě čtyř hlavních světových plodin (pšenice, rýže, sóji a kukuřice) je cenový poměr zhruba 1:7. Když tedy ubude jedno procento dostupných kalorií z těchto plodin, jejich ceny se zvýší zhruba o sedm procent.

Na ukrajinskou krizi zatím reagovaly hlavně ceny kukuřice a pšenice. Podle dat orgánů EU (v PDF zde) se v Evropě zvýšily jen mezi únorem a březnem ceny obou komodit o zhruba 40 procent. Ceny rýže a sóji na světových trzích zatím silně nereagovaly. V USA vzrostla kombinovaná cena budoucích kontraktů (na červenec 2022) u těchto čtyř plodin od začátku únoru zhruba o 17 procent.

Na první pohled to naznačuje, že obchodníci počítají s výpadkem velké části ukrajinské i ruské produkce. Růst cen o 20 procent by totiž měl odpovídat poklesu dostupnosti kalorií z hlavních plodin o tři procenta. A to v podstatě odpovídá celé úrodě Ukrajiny i Ruska. (Přepočítáno námi na základě odhadu, že tyto čtyři plodiny zajišťují zhruba 60 procent celkového kalorického příjmu lidstva, Rusko a Ukrajina přitom pěstují cca 7,3 procenta světové pšenice.)

To samo o sobě není bezprecedentní situace. V roce 2010 například světová produkce pšenice poklesla o 6,3 procenta, shodou okolností do značné míry díky Rusku. Zemi totiž tehdy postihla velká sucha, která výrazně snížila sklizeň. V roce 2010 zase podobné množství kalorií (nejen v pšenici) z trhu „odstranilo“ sucho v USA.

Na první pohled se může zdát, že pesimismus trhu je neopodstatněný: že by Ukrajina a Rusko nevyvezly vůbec žádné obilí, je velmi nepravděpodobné. Ukrajina počítá s tím, že oseje zhruba dvě třetiny běžných ploch a nic zatím nenasvědčuje tomu, že by ruský export byl ve větší míře dotčen. Ovšem ve hře jsou i jiné faktory.

Například v případě pšenice situaci zhoršuje počasí v USA. Více než 70 procent ploch, na kterých se v USA pěstuje tvrdá ozimní pšenice, se nachází v oblastech postižených suchem. A jak jsme viděli na historických příkladech, nepřízeň počasí může způsobit opravdu výrazné výkyvy v množství zemědělských komodit na trhu.

Zatím tedy není jasné, zda rok 2022 bude rokem nebývalé potravinové drahoty, vždyť i v době nedávno minulé jsme zažili poměrně velké výkyvy cen. Vzhledem k tomu, kolik rizik se najednou sešlo, od opravdového „annus miserabilis“ nás ovšem zřejmě nedělí mnoho.