Putin cupuje Ukrajinu. A s ní i evropské zelené sny

Naděje na rychlé odstavování uhelných elektráren a tepláren po ruském útoku na Ukrajinu klesly k nule. Uhlí bude muset v příštích letech zaskakovat za ruský plyn, jehož se Unie hodlá rychle zbavit.

Původně plánovaný rychlý odchod od uhlí – v sousedním Německu spojený také s dlouhodobě plánovaným odchodem od jádra – stojí na kombinaci obnovitelných zdrojů s nově budovanými plynovými elektrárnami a teplárnami. Právě plyn má sloužit jako hlavní záloha pro nestabilně vyrábějící soláry a větrníky.

Masivní plynofikaci má nastartovat i nedávno zveřejněný návrh takzvané taxonomie, která do roku 2035 řadí plynové elektrárny a teplárny mezi ekologicky udržitelné. Jejich budování je spojeno s rostoucí spotřebou plynu mimo jiné i z Ruska. Právě proto postavil ruský Gazprom novou větev podmořského plynovodu Nord Stream 2, o jehož licenci Rusové jednali s německými úřady.

S Nord Streamem 2 je však konec, alespoň prozatím. Už ve středu německá vláda licenční řízení na nový plynovod zmrazila. Podle šéfky Evropské komise Ursuly von der Leyenové je Evropská unie připravena na omezení dodávek ruského plynu.

„Musíme být schopni se obejít bez ruského plynu, i když si kvůli tomu budeme muset utáhnout opasky, i když to pro Evropany znamená zásadní mentální posun,“ prohlašuje i český europoslanec Alexandr Vondra (ODS), který je v Evropském parlamentu členem výboru pro životní prostředí.

Odstřižení od ruských dodávek nebude snadné. Unie pokrývá plynem od ruského Gazpromu dvě pětiny své potřeby. I když podle Leyenové jedná s řadou států o alternativních dodávkách, není schopna ruský výpadek vykrýt dříve než za několik let. Jediná možná náhrada je v masivním růstu dovozu zkapalněného plynu LNG ze zámořských ložisek.

„Evropa bude muset diverzifikovat dodávky plynu a snížit závislost na Rusku. To se ale nepodaří dříve, než vybuduje nové terminály na LNG, což je otázka minimálně tří let. Je pravděpodobné, že to bude mít dopad na pomalejší konec uhlí,“ vysvětluje Jiří Feist, strategický šéf nadnárodní skupiny EP Power Europe z impéria miliardáře Daniela Křetínského.

Podle Michala Macenauera z poradenské společnosti EGÚ Brno ukrajinská válka výrazně ovlivní směr evropské dekarbonizační politiky.

„Evropa může využít této příležitosti, aby bez ztráty tváře uznala, že načasování Green Dealu bylo příliš ambiciózní. Při nedostatku plynu se můžeme dočkat zprovozňování již odstavených uhelných elektráren, vyššího využití těch, které zatím odstavené nejsou, nebo posouvání termínů odstávky. Zajímavé bude, jak zareaguje Německo s odstavením svých tří stále fungujících jaderných bloků. Jednoznačně přijde renesance jaderné energetiky a zřejmě i pragmatičtější přístup k obnovitelným zdrojům,“ řekl Macenauer.

„Situace může vést k dočasné rehabilitaci uhlí,“ připouští i šéf Teplárenského sdružení a bývalý český premiér Mirek Topolánek. „V krátkodobém horizontu bude rehabilitován jakýkoliv zdroj, který přinese elektřinu a teplo,“ přidává vládní zmocněnec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška.

Zpomalení odchodu od uhlí připouštějí i skalní zastánci evropského Green Dealu, mezi něž patří europoslanec za TOP 09 Luděk Niedermayer. „Obrat v energetickém mixu půjde postupně, je to spíš evoluce než revoluce. Tažen má být hlavně tržními principy, politická rovina urychlení odchodu uhlí je nadhodnocená,“ prohlásil. Niedermayer je přesvědčen, že výroba energie z uhlí se prostě přestane vyplácet.

Posilování energetické soběstačnosti Evropy podle Niedermayera i řady dalších politiků teď ještě víc stojí na rychlém rozvoji obnovitelných zdrojů. Jejich zálohování má řešit trh, bude záležet hlavně na vývoji cen paliv a nákladech na emisní povolenky, které plynové či uhelné zdroje musí nakupovat.

Plyn ovšem v reakci na ruské válečné tažení zdražuje, a pokud dojde k poklesu dodávek z Ruska, usadí se cena pro příští roky na vyšších úrovních.

Nahrazování uhlí plynem zřejmě zpomalí i z dalších důvodů. Taxonomie řadí plynové zdroje mezi udržitelné jen za přísných podmínek. Nové plynové elektrárny jsou podle ní „zelené“ jen v případě, že splní limit 270 g vypuštěného oxidu uhličitého na vyrobenou kilowatthodinu. Nebo v případě, že jejich roční emise budou po dvacet let v průměru pod 550 kilogramy na kilowatt instalovaného výkonu.

Tyto podmínky zhoršují výkonnost a ekonomiku zdrojů i návratnost investovaného kapitálu. Přitom ale nepřinášejí zlepšení pro životní prostředí, právě naopak.

Podle lednové zprávy Platformy pro udržitelné finance, která pro Evropskou komisi posuzovala návrh taxonomie, nejsou do emisních limitů započteny emise vznikající při těžbě a dopravě plynu do elektráren. „Zohlednění těchto emisí v rámci celého životním cyklu by ukázalo, že přechod na plyn může ve skutečnosti emise výrazně zvýšit,“ píše se doslova ve zprávě.

Nahrazení dnešních 166 evropských uhelných elektráren plynovkami s průměrnými ročními emisemi 550 kilogramů na kilowatt výkonu by podle dokumentu zvedlo reálné uhlíkaté emise až o 140 procent. Zpráva zdůrazňuje, že celková emisní stopa by vzrostla i v případě, že by se plyn míchal s tzv. modrým vodíkem vyráběným ze zemního plynu se současným zachycováním a ukládáním oxidu uhličitého pod zem technologií zvanou CCS. Autoři detailně modelovali náhradu uhelných zdrojů plynovými na příkladech Slovenska, Řecka a Španělska.

Ve všech třech případech došli k závěru, že by rychlé nahrazení veškeré uhelné kapacity plynem celkovou emisní zátěž výrazně zvýšilo.

To všechno hraje pro delší životnost uhlí dokonce i v Německu, kde nový kabinet nedávno slíbil urychlit jeho konec z původně plánovaného roku 2038 o osm let.

Podle Václava Bartušky je pravděpodobné, že se na uhlí začne rychle pohlížet jinak než dnes. „Nemusí se uhlí říkat uhlí, ale třeba kapacitní rezerva. Nemusí jít o to špatné a špinavé uhlí, jak ho vnímáme dnes, ale o uhlí, které se díky metodě CCS nebo CCSU (tj. zachycování, ukládání a využití uhlíku, pozn. red.) začne považovat za čisté. S vykazováním emisních úspor se přitom dá docela dobře čarovat,“ říká vládní zmocněnec s trochou ironie v hlase.

Podle Bartušky zesílí spor mezi zastánci Green Dealu, kteří „věří v zelené zítřky“, a konzervativními Evropany, kteří mají strach z toho, že nebude čím topit a svítit. Zatím ale špičky Evropské komise signalizují, že od hlavního směru Green Dealu nehodlají couvnout.

Bartuška čeká, že v Evropě posílí snaha ve střednědobém a dlouhodobém horizontu odejít od fosilních paliv za každou cenu. „Do rozvoje obnovitelných zdrojů půjdou obrovské peníze. Bude to čistě politická debata. Nepovede se o dostupných zdrojích a technologiích, povede se o přáních. Zatím nevíme, jak fosilní paliva nahradit, nemáme alternativní technologie. Ale veškeré diskuse o nákladech skončily dnes v noci. Nebude to o penězích, ale o přežití,“ prohlásil.

Ani praktická energetika na obrat od Green Dealu nesází. „Zatím si nemyslíme, že by v plánech na Green Deal došlo k zásadnímu obratu. Strategii rozhodně neměníme,“ říká Jiří Feist z Křetínského skupiny EP Power, která už loni v létě oznámila konec spalování uhlí ve všech svých elektrárnách a teplárnách, s výjimkou Německa, do roku 2030.

Šéf Teplárenského sdružení Topolánek navíc připomíná, že ani kdyby Evropa uhlí kvůli plynovým komplikacím skutečně dočasně omilostnila, nebude to mít na českou energetiku velký vliv.

„Teplárny se už ke konci uhlí zavázaly a počítají s ním, doly mají naplánovaný útlum. Změnit to je obtížné, přípravné práce na zahájení těžby trvají kolem osmi let,“ říká.

Část politiků i energetiků je ale po včerejšku přesvědčena, že Evropské unii nakonec nezbude nic jiného než celý Green Deal s jeho ambiciózními dekarbonizačními cíli přece jen přehodnotit.

„Bude to těžké, protože mnoho lidí do něj investovalo obrovský politický kapitál a budou mít problém přiznat, že se spletli,“ říká europoslanec Vondra. „Putin ale v noci na čtvrtek změnil svět. Naší prioritou číslo jedna je teď přežití v tomto roce a v letech následujících, ne otázka, o kolik stoupnou hladiny oceánů za padesát let. Energetiku musíme řešit flexibilně a prakticky, ne podle iluzí nebo obav z toho, co se stane v budoucnu,“ prohlásil.

„Rozhodující nakonec bude kritérium bezpečnosti,“ uzavírá své úvahy i Václav Bartuška.