Pro slevu do řetězců. Jinde na ně malí restauratéři nedosáhnou

Nákupy v obchodních řetězcích po kartonech rozhodně nejsou jen zálibou provozovatelů asijských bister. Několik hospodských SZ Byznys popsalo, proč si nenechají raději potraviny přivézt z velkoobchodu.

David Holub s manželkou dlouhodobě podniká v cestovním ruchu. Jejich firma Turistické známky vyrábí a prodává dřevěné známky a samolepky, které reprezentují turisticky atraktivní místa v Česku.

Loni v době covidu otevřeli v rýmařovském návštěvnickém centru kavárnu a letos v dubnu restauraci. „Je to nejtěžší byznys, který jsem zkusil. V restauraci každý den začínáte znovu,“ hodnotí začátky. S tím ještě dopředu počítal. „Co mě však do této chvíle přivádí k úžasu, je fakt, že neexistuje nic jako velkoobchodní ceny,“ dodal.

Podobně jako někteří jeho kolegové kavárníci a restauratéři objíždí slevové akce v Lidlu, Penny Marketu nebo Kauflandu, kde nakoupí levněji.

„Dvakrát, třikrát týdně beru vozíček a nakupuju po kartonech mléka a další věci. Stejné víno, které jsem koupil přímo od Znovínu Znojmo za 130 korun, jsem v akci v Lidlu později našel za 89,90. Asi o pět korun lacinější bylo i za plnou cenu,“ popsal.

Tvrdí, že výpravy do řetězců jsou součástí jeho boje o přežití v gastronomii. Zkoušel měnit dodavatele, zkoušel je i obejít a nakupovat napřímo.

„Ve třech cenících od mlékáren, které jsem dostal, bylo mléko, máslo a smetana levnější jen o pár haléřů. Bylo mi řečeno, že Lidl bere 400 kamionů měsíčně a nic lepšího nabídnout nemohou.“

Do obchodních řetězců dvakrát týdně vyráží také Zbyněk Vondruška, majitel kavárny Velocafé v Kroměříži, která kromě kávy vyrábí vlastní dezerty, koláče, toasty a sendviče.

Prémiovou kávu nakupuje z pražíren, ale v supermarketech a hypermarketech dokupuje asi třicet procent potravin. Zejména mléko, kterého spotřebuje stovky litrů měsíčně, a také například máslo, mascarpone a ricottu.

„Dodavatel má podmínku závozu v minimálním objemu pět tisíc korun. Do toho se kolikrát nevejdeme a nemůžeme čerstvé potraviny jako bylinky a pečivo nakupovat na týden dopředu,“ vysvětluje.

Za týden proto utratí v obchodech šest až osm tisíc korun. „Je velký rozdíl, jestli nakoupíte u dodavatele litr plnotučného mléka za 26 korun nebo ho koupíte v řetězci za 16 korun v akci. Třeba ricotta je tam i za plnou cenu levnější než u dodavatele,“ dodává.

Podobně situaci vidí i někteří další, především drobní gastronomové. Důvodem jejich výprav za levnými potravinami však podle nich není inflace způsobená covidem a válkou, případně změny na trhu, ale dlouhodobé rozložení sil v gastronomii, kde za delší konec lana tahají velkoobchody.

„Vyjednávací schopnost v České republice rovná se jedna hospoda. Dodavatelé jsou v perfektní pozici,“ říká Luboš Kastner, který prosazuje zájmy restauratérů v rámci Asociace malých a středních podniků.

Drtivá většina gastro podniků v Česku jsou podle něj solitéři, kteří nejsou sdružení do sítí s centrálním nákupem. V tuzemsku je přes 31 tisíc hospod, restaurací a kaváren, ale míra konsolidace je odhadem do jednoho procenta.

Solitérní hospody ve vztahu s firmami, které mají miliardové obraty jako Bidfood, Makro, JIP a další, mají ve srovnání s obchodními řetězci minimální prostor pro jednání o ceně.

„Jediná šance je, aby se hospodští spojili a nakupovali ve velkém. Ale my na to nemáme čas,“ uvažuje restauratér z Rýmařova. Nákupní aliance, které jsou schopny pro gastronomické podniky nakupovat za výhodnější ceny, existují například v Austrálii.

Rozhodně ne všichni restauratéři si stěžují. „My jednoznačně nakupujeme ve velkoobchodech za lepší ceny, než mají řetězce. Třeba na mase je sto korun rozdíl. Když splníme kvóty, dostaneme jedno, dvě procenta zpátky,“ reagoval Zdeněk Babulík, majitel tří restaurací ve Zlíně.

„Naopak myslím, že jsou v řetězcích ceny nastřelené. V JIPu kupuji kilogram kuřecího masa za 130 korun, v řetězci za 230 korun,“ dodal.

Malým restauratérům se však nemusejí vyplatit obchodní podmínky dodavatelů, kteří slevy započítávají prostřednictvím takzvaných zpětných bonusů. Ty se v praxi vyplácejí například po odebrání určitého objemu zboží nebo po uplynutí určité doby za splnění určitých podmínek. Jeden z dodavatelů nápojů například podle zdroje redakce slevu podmínil tím, že se žádná z plateb za faktury šest měsíců neopozdí ani o jeden den.

„Spousta podniků přistupuje na platby hotovostí. Spousta dodavatelů, a nejsou malí, nabídne dvojí způsob platby. Na vaše IČO, nebo hotově bez daně,“ uvedl jiný zdroj, který se delší dobu pohybuje v gastronomii.