Odbrzdit Německo. Úkol, který může Merzovi zlomit vaz

Trhy na zvolení příštího kancléře Německa Friedricha Merze z konzervativní aliance CDU/CSU zareagovaly pozitivně. Před budoucím kancléřem však zůstává velký výčet problémů, které bude muset řešit – od přísné fiskální politiky, přes zvýšení věku odchodu do důchodu, nezbytné investice do infrastruktury a obrany, až po úpadek průmyslu a potenciální vysokou nezaměstnanost.

Řešení těchto problémů přitom nebude mít dopad jen na budoucnost Německa, ale celé Evropy.

CDU/CSU získala 28,5 % hlasů, což jí sice zajistilo vítězství, ale k vytvoření vlády bude nutná koalice. Nejpravděpodobnějším partnerem jsou sociální demokraté (SPD) Olafa Scholze, kteří dosáhli nejhoršího výsledku v historii, jen 16,4 % hlasů. Přesto budou hrát klíčovou roli při rozhodování o státním rozpočtu a sociální politice.

Zároveň posílila krajní pravice. Alternativa pro Německo (AfD) se stala s 20,8 % hlasů druhou nejsilnější stranou. „CDU se nachází v obtížné situaci, protože při sestavování koalice nemá prakticky žádné možnosti. V průzkumech veřejného mínění to stále vypadalo, že si může vybrat mezi SPD a Zelenými. Nyní se však zdá, že je odkázána pouze na SPD,“ komentoval situaci pro SZ Byznys ekonom Friedrich Heinemann z institutu ZEW.

Dle jeho názoru vznikne velká koalice, v níž se budou dvě strany s odlišnými představami o hospodářské politice vzájemně brzdit.

Jedním z klíčových témat pro novou německou vládu je reforma tzv. dluhové brzdy, jež zastropovala veřejné zadlužení na 0,35 % HDP. CDU/CSU a SPD nemají dostatek hlasů na změnu ústavy, takže jakékoli snahy o zrušení dluhové brzdy budou složité. „Koalice mezi CDU/CSU a SPD nabízí možnost uskutečnit reformy, které jsou naléhavě nutné pro vyšší hospodářský růst. Během předvolební kampaně však zazněly nerealistické sliby, které by mohly ztížit dosažení kompromisu ve prospěch většího počtu pracovních míst a investic,“ varuje pro SZ Byznys Clemens Fuest, prezident Ifo institutu.

Dle něj koaliční strany především postrádají přesvědčivé koncepce reformy systému sociálního zabezpečení. Kromě toho představují další problém otázky migrace, obranyschopnosti, dekarbonizace a ochrany klimatu. „Bez stanovení prioritních politických otázek se již tak vysoká míra nejistoty pro podniky a soukromé domácnosti ještě zvýší,“ dodává Fuest.

Nepodaří-li se změnit rozpočtová pravidla ústavně, existuje alternativa v podobě nouzového stavu, podobně jako během pandemie nebo energetické krize. Tento krok by umožnil vyšší investice do klíčových oblastí, především digitalizace, obrany a infrastruktury, jež jsou v Německu zastaralé a jedním z důvodů ekonomické stagnace.

Německá ekonomika se v posledních letech potýká se zásadními problémy. Jedním z nich je pokles průmyslové produkce, zejména v automobilovém sektoru, kde přechod na elektromobilitu způsobil nejistotu a firmy neinvestují. Dalším faktorem je vysoká míra regulace a byrokracie, jež zpomaluje inovační procesy a snižuje konkurenceschopnost německých podniků.

Loni německá ekonomika dle nejnovějších údajů klesla o 0,2 procenta, přičemž se dál výrazně snížil hlavně vývoz zboží a služeb.

„Evropská unie a Německo se chovaly naivně – čistě hodnotově či ideologicky řízený přístup, na rozdíl od pragmatického přístupu našich dvou hlavních globálních konkurentů (USA a Číny, pozn. red.), lze možná ocenit pro chvályhodnou motivaci, ale naše ekonomické oslabení nevyřeší problémy klimatu a ostatní od snah dekarbonizovat spíše odradí,“ uvedl ve svém aktuálním kritickém komentáři většinový vlastník EP Group Daniel Křetínský.

Dle něj dochází k dekarbonizaci paradoxně „zejména v případech, kdy je to ekonomicky výhodné (přechod z uhlí na plyn v USA, čínská strategie rozvoje průmyslu elektrických vozidel) nebo z jiných pragmatických důvodů (znečištění ovzduší velkých čínských měst, a také tlak Číny na snížení strategické závislosti na dovozu energie).

Pokud se v Evropě nepodaří změnit hospodářskou politiku, například tak, že čisté technologie, v nichž Evropa vyniká, začneme komerčně vyvážet do zahraničí, pak bude pokračovat úpadek tradičních průmyslových odvětví, jako je chemický, automobilový či ocelářský průmysl. Vyšší nezaměstnanost v Německu i dalších evropských státech je tak dle Křetínského jen otázkou času.

Pro budoucí vládu v Německu tak bude zásadní i další vývoj obchodního vztahu s Čínou, jedním z největších obchodních partnerů. Peking však stále více podporuje domácí výrobu a omezuje závislost na evropských technologiích, což oslabuje německý export do této země.

Merzova vláda se tak bude muset rozhodnout, zda pokračovat ve strategii ekonomické spolupráce s Čínou, nebo se rodícímu hegemonu rázně postavit. Evropa je přitom naštěstí pořád ve výhodnější situaci. Čína, jež bude ovlivněna americkými cly, zoufale potřebuje evropský trh (vývoz Číny do EU loni přesáhl 500 miliard eur). Také Německo a EU mohou v obchodní válce s Čínou ztratit mnohem méně – vývoz EU do Číny činí pouze 230 miliard eur, tedy méně než polovinu dovozu.

Je jisté, že Evropa bude muset přehodnotit fundamentálně celou energetickou a hospodářskou politiku. Řešením by přitom mohl být i společný evropský dluh. Merz naznačil ochotu podpořit omezené společné financování obrany a infrastruktury, ale tento návrh nemá dostatečnou podporu nejen v jeho vlastní straně, ale ani v dalších zemích EU. Francie a Itálie podporují evropské dluhopisy jako způsob financování rozsáhlých investic do obrany a energetiky, zatímco skandinávské země a Nizozemsko jsou zásadně proti.

„Rozhodnutí, zda se Německo připojí ke společnému evropskému financování, bude mít dalekosáhlé dopady nejen na EU, ale i na postavení Berlína v evropských strukturách,“ říká Fuest. Pokud se Merzovi podaří prosadit kompromis, mohl by posílit německou pozici jako předního hráče v evropské hospodářské politice.

Němečtí byznysoví lídři volají po rychlém sestavení koalice tak, aby se problémy dál neprohlubovaly. Merz má možnost stát se jedním z klíčových hráčů při formování nové evropské hospodářské strategie. Pokud se mu podaří sjednotit země EU na kompromisním návrhu financování obrany a energetiky, může Německo posílit svou vedoucí roli v Evropě.

Pokud navíc dokáže prosadit reformy, které sníží regulace a podpoří inovace, může Německo znovu získat svou pozici jako hlavní motor evropské ekonomiky.

Důležitou součástkou tohoto motoru je přitom i Česko.