Potraviny za auta. Největší dohoda v historii Evropy dráždí farmáře

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Dohoda s blokem jihoamerických států „Mercosur“ je jedním z důvodů zemědělských protestů v Evropě. Zejména ve Francii má obří obchodní pakt, o němž se mluví už třicet let, silné odpůrce včetně prezidenta Emmanuela Macrona. Před ratifikací dohody varuje i část českých farmářů.

Je to „něco za něco“, stejně jako u jiných dohod globálního významu. Vydělat mají obě strany. Do Brazílie, Argentiny, Uruguaye a Paraguaye, které představují 60 procent obyvatel Latinské Ameriky a téměř 70 procent jejího HDP, se díky odbourání či snížení většiny cel může z EU exportovat více automobilů, dílů, strojů, chemie… A z Jižní Ameriky do Evropy zase potraviny a zemědělské komodity.

To se nelíbí mnoha evropským zemědělcům, protože výroba není v těchto rozvojových zemích svázána tak přísnými požadavky na ochranu krajiny a také využívá geneticky modifikované plodiny nebo hormony pro růst zvířat, zatímco v EU jsou tyto postupy zakázány. Obávají se nekalé konkurence a propadu cen.

Další výhradou jsou zdlouhavé převozy na lodích, které plují deset tisíc kilometrů během dvou až tří týdnů, zatímco Evropa sama usiluje o dosažení uhlíkové neutrality. Není to nic nového, v éře globalizace by bez těchto přeprav měli Evropané prázdné regály.

Nicméně přepravu potravin s možností lokální výroby na rozdíl třeba od elektroniky veřejnost vnímá jako větší problém. Živočišná výroba v EU totiž několik let klesá, jak ukazuje graf níže, a někteří evropští farmáři se bojí, že je v regálech nahradí maso z druhého konce světa. V horším případě ze zaoceánských lodí, které slouží jako plovoucí jatka, zvířata se na nich porážejí za pochodu a v podmínkách neslučitelných s představami Bruselu o dobrých životních podmínkách zvířat (welfare).

Přitom Evropská komise v prosinci navrhla pravidla, aby zvířata určená k porážce necestovala déle než devět hodin. Také EU však dnes běžně exportuje, zvířata cestují do severní Afriky, na Blízký východ, ale i do Turecka, kde jde momentálně dobře na odbyt třeba český skot.

Evropští farmáři se obávají především zvýšených dovozů z Brazílie, páté největší zemědělské velmoci na světě. Jihoamerická země je pátým největším producentem mléka na Zemi a světovou dvojkou v produkci hovězího masa po USA. Místní farmy chovají přes dvě stě milionů kusů skotu.

Podle Zemědělského svazu ČR je obchodní dohoda s blokem Mercosur výhodná pro jiná hospodářská odvětví, jako je autoprůmysl, ale pro zemědělství je prohrou. Svaz upozornil, že díky přísným pravidlům v Evropě kolem 90 procent plochy cukrové řepy podléhá certifikačním programům, které zajišťují vysokou udržitelnost řepy, ale v Brazílii je certifikováno jen 10 procent třtinového průmyslu. „Kromě toho Brazílie pro svou produkci cukrové třtiny používá 27 účinných látek pesticidů, které jsou v Evropě zakázány,“ uvedl svaz.

Obavy sdílejí i čeští drůbežáři. „O welfare nemůže být ani řeč. V zemích jako Brazílie či Argentina mají chovatelé nižší náklady na energie, krmné směsi a mzdové náklady a na evropském či tuzemském trhu komoditám vyprodukovaných v zemích mimo EU nelze konkurovat,“ tvrdí předsedkyně Českomoravské drůbežářské unie Gabriela Dlouhá.

Z Brazílie se v roce 2022 do Česka dovezlo okolo 3300 tun převážně mraženého drůbežího masa a v roce 2023 okolo 4000 tun. Maso s nákupní cenou 80 Kč za kilogram končí převážně v gastru a dalším zpracování, například do baget. „To je hluboce pod výrobními náklady tuzemských chovatelů, kde náklady dosahují 105 Kč/kg,“ dodala Dlouhá.

Je jasné, že v českém přístupu k dohodě hraje zemědělství marginální roli. Dohoda má pomoci hlavně tuzemským automobilkám a jejich subdodavatelům, které tvoří zhruba 25 procent českého exportu.

„Země Mercosuru jsou v tomto ohledu trhem s obrovským potenciálem a očekává se, že díky jeho otevření českým dovozcům vzroste český export do daných zemí o více než sto procent,“ říká tiskový mluvčí Ministerstva průmyslu a obchodu Marek Vošahlík.

Státní Ústav zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI) v roce 2019 vydal rozsáhlou dopadovou studii k dohodě s Mercosurem na tuzemský agrární sektor. Obavy zemědělců v ní nesdílí. Na dovoz agrárních komodit a potravin, jako jsou hovězí, vepřové a drůbeží maso, cukr, rýže, med, kukuřice či etanol totiž budou platit kvóty, které jsou stanoveny tak, aby dovozy nepoškodily evropský trh. V průměru odpovídají jen přibližně jednomu procentu produkce EU u každé z komodit.

„Kvóty pro komodity, u kterých EU liberalizovala cla, jsou z pohledu celého trhu Unie velmi nízké,“ tvrdí v závěrech autoři a uklidňují, že „neexistuje příliš mnoho rizik, která by při uplatnění dohody mohla český agrární trh ohrozit.“

Například u drůbežího masa tato dohoda zcela odbourá celní poplatky, ale má platit strop dovozu do EU maximálně 330 tisíc tun. ÚZEI připustil, že kdyby dovozy drůbeže z Brazílie byly na úrovni roku 2015, měly by významný dopad na tuzemský trh, od té doby nicméně klesaly. V roce 2015 se z této jihoamerické země dovezlo 17,5 tisíce tun drůbežího masa, tedy 13 procent všech dovozů. Pak dovoz propadl, a i když v posledních letech zase mírně vzrostl, tvoří dnes zhruba čtyři procenta dovozů.

Pokud české zemědělce ohrožuje levná drůbež, tak jednoznačně spíš z Polska, které vyrobí 18 procent drůbežího masa z celé Evropské unie.

V hovězím mase je Česko soběstačné a naopak exportuje do třetích zemí stejně jako celá EU. Hovězí z Brazílie a Argentiny se dováží už dnes, ale jde především o maso prémiové kvality, které končí v restauracích. Jeho průměrná cena byla 270 Kč/kg, což bylo o 126 Kč víc než u ostatních dovozů.

„V hovězím mase jsme soběstační, takže není důvod se dohody s Mercosurem tolik obávat. Každé maso si najde svého zákazníka. Snažíme se prosadit v Gruzii, Maďarsku, exportujeme hodně do Turecka,“ řekl předseda Českého svazu chovatelů masného skotu Milan Novotný.

Výhrady vůči dohodě vznesla také studie britské konzultantské firmy LSE Consulting z roku 2020, která je dceřinou společností Londýnské školy ekonomie a politických věd. Zmínila problematiku zvýšení spotřeby pesticidů v jihoamerických státech kvůli navýšení dovozních kvót. Podle studie dohoda také nestanovuje normy kvality pro maso dovážené do EU.

Český úřad ÚZEI namítá, že všechny dovážené zemědělsko-potravinářské produkty budou muset jako ostatní dovozy ze třetích zemí splnit přísné normy v oblasti bezpečnosti potravin stanovené EU. Kromě toho ale není možné podmiňovat dovoz ze třetích zemí tak přísnými produkčními podmínkami jako v EU, to znamená například požadavky na pohodu zvířat, prostor v chovech, požadavky ekologického hospodaření na polích apod.

Ministerstvo zemědělství však říká, že dohoda usiluje v mnoha oblastech o sblížení standardů. „Je to například část kvóty pro hovězí maso vyhrazená takzvanou Hilton kvótou pro vysoce kvalitní hovězí maso s přesnou specifikací kvality, nebo kvótou na vejce podmíněnou dodržováním dobrých životních podmínek při chovu drůbeže,“ přiblížil resort.

Evropská unie do dohody nejde po hlavě způsobem, že by se vzdala svých ambic na prosazování politiky s ohledem na životní prostředí. Obě strany se zavazují bojovat proti změnám klimatu. Konkrétně zazněl i závazek řešit odlesňování, což je velký problém v Brazílii, kde se vypalují amazonské pralesy. Dohoda zahrnuje i řadu dalších povinností, které souvisejí s etikou. Například povinnost odstranit všechny formy nucené práce, zrušení dětské práce, nediskriminace. Některé environmentální požadavky se ještě zpřísňují.

Mercosur se zavazuje k plnění cílů Pařížské dohody a přechodu k nízkouhlíkovému hospodářství. Kritici nicméně namítají, že tyto závazky jsou nevymahatelné a za jejich nedodržování nejsou stanoveny žádné sankce.

V případě neočekávaného a významného nárůstu importů v průmyslu i zemědělství bude možné ukládat dočasná opatření k regulaci dovozů.

V posledních měsících roste tlak evropských špiček na uzavření této kolosální dohody, kterou tlačí především Německo. Vypadá to, že politici to chtějí stihnout ještě před vypršením svého mandátu před červnovými volbami do Evropského parlamentu. I kdyby se letos dohoda podepsala, následná ratifikace jednotlivými členskými státy bude trvat několik let. A kvóty se budou naplňovat postupně s až desetiletým odstupem.