Článek
Uhlí stále hraje klíčovou roli v rámci evropské i světové energetiky. Ačkoli jeho podíl na globálním energetickém mixu klesá, celosvětově se jej v absolutních číslech pálí stále víc. A to i přesto, že se od jeho využívání začíná řada zemí odklánět a nahrazují jej jinými zdroji.
Nejméně uhlí v Evropě spotřebují podle Our World In Data skandinávské země, především Švédko, kde se uhlí podílí na výrobě elektřiny 0,01 procentem, a Norsko, kde se z uhlí ročně vyrobí pouze 0,03 procenta elektřiny.
„Skandinávie jako celek je velmi čistá. Je šampionem na kontinentální Evropě, když pomineme Island, který je specifický,“ popisuje energetický expert Jiří Gavor. Spotřeba uhlí na Islandu je úplně nulová.
„V Evropě vedou Švédsko a Norsko. Mají tam hodně vodní energie. Když už potřebují něčím dorovnat, mají hodně plynu a uhlí nepotřebují,“ říká Gavor. Tyto státy mají také velmi dobré podmínky pro výrobu z obnovitelných zdrojů. „Všechny mají pobřeží, pro větrnou energetiku jsou to zaslíbené země,“ dodává odborník. Nízký podíl uhlí má také Finsko, kde je na čtyřech procentech.
Od uhlí se však dokázal oprostit i tradiční uhelný region, jako je Velká Británie. „Původně byla velice silnou uhelnou zemí, která si těžila vlastní uhlí. Nyní mají jen pár uhelných elektráren a mohutně staví větrníky a více než uhlí používají plyn,“ popisuje situaci Gavor.
Naopak mezi státy Evropské unie, kde se uhlí stále významně podílí na energetickém mixu, je vedle Polska a Německa i Česko. Polsko v roce 2022 vyrobilo z uhlí 69 procent elektřiny, což jej staví do pozice nejvíce „uhelné“ země v EU. Podíl uhlí na výrobě elektřiny v Německu tvoří 31,9 procenta, v Česku jde o 43 procent.
Využívání uhlí by však mělo v následujících letech klesat vzhledem k tomu, že si členské státy EU stanovily datum úplného ukončení spalování uhlí. Česko by se jej mělo zbavit do roku 2033, Polsko si termín nastavilo až na rok 2049.
V souvislosti s dřívějším odchodem od uhlí se častěji mluví o zavádění tzv. kapacitních mechanismů, které jsou nezbytné pro udržení některých řiditelných zdrojů v provozu a také pro výstavbu nových. V Česku zatím nastaveny nejsou, jiné státy EU je však už mají schválené – a to již řadu let.
Pro udržení vybraných zdrojů v provozu v rámci kapacitních mechanismů platí stát provozovatelům elektráren za to, že elektrárny fungují jako záloha, která se spustí v případě potřeby. „Ze své podstaty jsou kapacitní mechanismy nástroj pro odstranění potíží se zdrojovou přiměřeností, což by mohl být problém Česka v horizontu několika let,“ vysvětluje Matěj Hrubý, řídící konzultant poradenské společnosti EGÚ Brno.
Cílem kapacitních mechanismů je zajistit bezpečnost dodávek energie a omezit cenové výkyvy.
Každý z evropských států má kapacitní mechanismy nastavené podle svých potřeb. Podle zprávy Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER) má schválenou nějakou formu kapacitních mechanismů osm zemí: Polsko, Německo, Švédsko, Finsko, Francie, Belgie, Itálie a Irsko.
Kapacitní mechanismus sice nemá zavedené Španělsko a Portugalsko, ale tyto země si schválily podporu určitých zdrojů na základě kontraktů z minulých let.
Tzv. strategické rezervy využívá Německo, Finsko a Švédsko. Země tak udržují své zdroje v pohotovosti pro případ, že budou potřeba. Elektrárny tak nejsou definitivně odstaveny, ale měly by být použity pouze v případě, že ostatní produkce je nedostatečná a hrozil by nedostatek energie. Tyto platby jsou cíleny jen na několik vybraných elektráren.
Naopak Francie, Polsko, Itálie, Belgie a Irsko mají schválené kapacitní mechanismy v rámci celého trhu. Tento typ kapacitního mechanismu funguje podobně jako strategické rezervy, ale kapacitní platby nedostávají jen vybrané zdroje, ale všechny na trhu.
Kapacitní mechanismy však nejsou levnou záležitostí. Podle ACER vydaly v roce 2022 státy sedmadvacítky v rámci kapacitních mechanismů celkem 5,2 miliardy eur. Agentura však předpokládá, že v příštích letech náklady výrazně vzrostou. Podle její predikce v roce 2023 zaplatí 7,4 miliardy eur a v letošním roce náklady mohly dostat na 6,6 miliardy eur.
Uhlí ve světě
Světovou výrobu elektřiny z uhlí táhnou především Čína a další asijské země. Například Mongolsko vyrábí 91,2 procenta elektřiny z uhlí, Čína 61 procent a Indie 74,28 procenta.
Asie se však nehodlá uhlí zbavit taky rychle jako Evropa. „Od uhlí ještě neodcházejí a stále se staví nové uhelné elektrárny,“ říká Gavor. Čína má aktuálně rozestavěno nebo naplánováno dalších 243 GW nových uhelných zdrojů.
Naopak americký kontinent se uhlí zbavuje rychleji než Evropa. Na severu má největší podíl elektřiny z uhlí USA, a to 19,4 procenta. Uhelné elektrárny Spojené státy nahrazují plynovými, solárními a větrnými elektrárnami. Ty v posledních osmi letech zastoupily 20 procent výroby elektřiny, která byla původně uhelná.
V Jižní Americe nejvíce elektřiny z uhlí vyrobí Chile. V roce 2022 jeho výroba činila 23 procent. Ještě v roce 2014 přitom vyrábělo z uhlí 41 procent své elektřiny, ale díky vybudování množství solárních a větrných elektráren se téměř poloviny produkce zbavilo.
V Evropě největší množství elektřiny z uhlí podle dat serveru Statista vyrobí Německo a Rusko. Mezi významné uhelné regiony patří také Polsko a Turecko. Na páté pozici je Česko, které v roce 2022 vyrobilo 36,97 TWh elektřiny z uhlí.
V roce 2022 se celosvětově vyrobilo z uhlí nejvíce elektřiny za posledních 10 let. Oproti roku 2000 se její produkce zvýšila o 4476 TWh na 10 190 TWh. Do tohoto objemu by se vešla roční spotřeba elektřiny v Česku z roku 2022 téměř 170krát.
K největšímu propadu globální výroby elektřiny z uhlí došlo v roce 2020 (6917 TWh), kdy se projevil výpadek v důsledku covid-19. Od té doby se využívání uhlí vrátilo k normálu z minulých let a dále rostlo. „Přecházeli jsme z ruského plynu, takže se pálilo vše, co hořelo a Česko v tom nebylo samo. V Evropě stoupla těžba uhlí, vzrostla výroba elektřiny z uhlí a všeobecně se více používalo,“ popisuje Gavor.
Podle něj výroba elektřiny z uhlí v Evropě v roce 2023 klesala. „Loňský rok byl první pokrizový, kdy se Evropa vzpamatovala z ekonomických dopadů covid-19 a z války na Ukrajině,“ říká Gavor.
Podíl uhlí na globálním energetickém mixu se však začíná snižovat. Větší roli v něm hraje plyn, obnovitelné zdroje a jádro.
V roce 2022 tvořilo uhlí podle serveru Statista 35,5procentní podíl na celosvětové výrobě elektřiny, což je od covidového roku 2020 nejméně. V letech 2003 až 2014 zaujímala produkce uhelných elektráren kolem 40 procent výroby elektřiny ve světě. Od té doby se postupně snižovala.
Výroba elektřiny z uhlí v Česku také zaznamenala v posledních letech pokles. Propad je dán celkovým poklesem výroby elektřiny během pandemického útlumu v roce 2020.
Výroba elektřiny z uhlí se od roku 2020 podle dat Ministerstva průmyslu a obchodu opět navyšovala spolu s oživení poptávky, ale na předcovidová čísla je nedostala ani v roce 2022, kdy uhelné elektrárny a teplárny jely kvůli nejistotě ohledně dodávek zemního plynu naplno. Oproti roku 2019 se produkce snížila o 724 GWh. Výroba tepla z uhlí naopak oproti roku 2021 klesla.
