Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Inflace, rozpočet i úrokové sazby by se už letos mohly dostat na úroveň, která by Česku umožnila podat přihlášku do eurozóny. Vyplývá to z analýzy, kterou zpracovala Národní ekonomická rada vlády (NERV) a kterou by měl Fialův kabinet v nejbližší době projednat.
Hnutí STAN chce příznivé závěry využít k nastartování nezávazných příprav na euro. V rozhovoru pro SZ Byznys to uvedl ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák. Z reakcí dalších aktérů, jako je Ministerstvo financí nebo politici z ODS, je ale patrné, že část vlády bude proti.
„My bychom chtěli, aby z toho byl nějaký konkrétní výstup. A umím si představit dva, které se pokusím vládě navrhnout,“ uvádí Dvořák, dlouhodobý příznivec eura. Podle něj jde o téma, kterého by se Starostové měli chopit před volbami a profilovat se na něm jako proevropská strana.
Dvořák chce vládu přesvědčit, aby zprávu NERV odbavila spolu s usnesením, podle kterého by se do voleb obsadil prázdný post takzvaného „Pana euro“ a zároveň by s Evropskou komisí začalo formální vyjasňování podmínek případného vstupu do systému ERM II. Ten je povinným testovacím režimem pro každou zemi, která euro chce přijmout.
Premiér Petr Fiala začátkem roku – poté, co vládu k přípravám na euro vybídl prezident Petr Pavel – vyhlásil naopak zdrženlivost. Zdůvodnil to tím, že euro není ve vládním prohlášení, a tak se do žádných příprav „nebude pouštět“.
V koalici Spolu i uvnitř ODS jsou vůči euru různé postoje, hlavní proud se ale drží toho, o čem mluví Fiala. Tedy že plnění vstupních kritérií má smysl samo o sobě kvůli ekonomické stabilitě, ale že ke vstupu zemi nic nenutí a euro prosperitu negarantuje. Proto podle lídrů ODS není kam spěchat, zvlášť když je většina veřejnosti s korunou spokojená.
„Prvotní motivace musí být růst vlastní ekonomiky. Úspěch vstup do eurozóny nepodmiňuje a samozřejmě nevylučuje. V přijetí eura to prostě nevězí,“ uvedl k návrhům Dvořáka jeho vládní kolega, ministr dopravy a místopředseda ODS Martin Kupka.
O tom, že nejlepší bude teď nepodnikat nic, mluvil minulý týden v rozhovoru pro Český rozhlas také Marek Mora, náměstek ministra financí Zbyňka Stanjury a spoluautor zprávy NERV. Stanjura se k euru staví podobně jako Fiala a podle Mory se dá odhadovat, že stejně se nakonec rozhodne i vláda.
Nižší inflace i schodek rozpočtu
Podle analýzy NERV „lze předpokládat“, že vstupní eurokritéria budou splněna na konci letošního roku. Inflace by měla být nejvýš 1,5 procentního bodu nad průměrem tří nejlepších států eurozóny, tedy do čtyř procent, což je už nyní. Totéž platí o úrokových sazbách a státním dluhu.
U rozpočtového schodku je strop pro zájemce o euro na úrovni tří procent hrubého domácího produktu. To Česko podle posledních uzavřených dat za rok 2023 neplnilo, ale letos i příští rok s tím rozpočtové plány počítají.
Zpráva NERV dále uvádí, že „rizika přijetí eura se jeví jako nízká“. Jasné stanovisko, zda se euro vyplatí, či nikoli, ale neuvádí a jen shrnuje plusy a minusy ekonomického a politického rázu (viz box).
Plusy a minusy eura podle NERV
Politické přínosy
- větší vliv na rozhodování v eurozóně
- silnější hlas na mezinárodní scéně
- rozptýlení obav veřejnosti (tam, kde už euro funguje, ho jasná většina populace považuje za přínos)
Ekonomické přínosy
- posílení otevřeného vnitřního trhu, s pozitivními efekty na konkurenceschopnost EU
- snazší plánování pro firmy, eliminace kurzového rizika a nákladů na zajišťování proti výkyvům koruny
- nižší transakční náklady, úspora poplatků za převody měn
- pozitivní impulz pro vývoz (podle analýzy ČNB z roku 2019 dlouhodobé zvýšení výkonu ekonomiky o 1–1,5 procenta)
- větší transparentnost cen, jejich snazší porovnání napříč EU a tlak na zlevnění předraženého zboží a předražených služeb
- jednotný bankovní dohled, snazší vstup pro zahraniční poskytovatele finančních služeb, posílení konkurence
- levnější financování investic, nižší úrokové náklady
- snazší řízení evropských fondů
- přístup země k solidárnímu záchrannému fondu ESM v případě ekonomické krize
Politická rizika
- odpor obyvatelstva, politické náklady pro vládu, která by euro prosazovala
- zdroj politické nestability, vyšší politické napětí při protlačování eura proti vůli většiny veřejnosti, menší akceschopnost vlády v jiných otázkách
- dezinformační kampaně a jejich zneužití v politickém boji o voliče s nižší finanční gramotností
Ekonomická rizika
- riziko asymetrických šoků kvůli odchylkám ve struktuře ekonomiky (velká role průmyslu, větší náchylnost k inflaci při zdražování energií)
- ztráta vlastní měnové politiky a možnosti nastavovat úroky či měnový kurz podle vlastních potřeb
- odevzdání dohledu nad bankovním sektorem na unijní úroveň
- příležitost k přecenění nebo zaokrouhlení cen při přechodu na euro (zkušenost z jiných zemí ale ukazuje, že celkový dopad do inflace je marginální)
- riziko zafixování kurzu na nevhodné úrovni
- riziko morálního hazardu, když někdo z členů začne zneužívat výhod euroklubu k nadměrnému zadlužování
- sdílení rozpočtových rizik, povinná solidarita s ostatními členskými státy
- nejasný postup, jak zaúčtovat historicky vzniklou kumulovanou ztrátu ČNB
Zdroj: Národní ekonomická rada vlády (NERV)
Jasnější zprávu analýza naopak přináší v otázce případného vstupu do systému ERM II. V něm musí kandidátská země prokázat stabilitu měnového kurzu, aby se nehnul vůči euru o víc než 15 procent nahoru či dolů, a to po dobu dvou let. NERV upozorňuje, že tím se země částečně vzdává volnosti v měnové politice, proto není výhodné setrvávat v ERM II zbytečně dlouho.
Na to, jak interpretovat tento závěr v praxi, se ale opět pohledy různí. Podle náměstka Mory nebo předsedy Národní rozpočtové rady Mojmíra Hampla teď nemá smysl se na podmínky vstupu do ERM II ani dotazovat, protože přijetí eura má málo politických zastánců a je velmi daleko.
Podle Dvořáka ničemu neuškodí, když si vláda s Bruselem podmínky ERM II upřesní a vše nachystá tak, aby se příští vláda – v případě zájmu – už nemusela technickými přípravami zdržovat. Mezi nevyjasněné otázky patří například vstup do bankovní unie, která vznikla v rámci eurozóny až jako nadstavba roky po podpisu zakladatelských smluv k euru.
Opoziční strany ANO a SPD nicméně euro nechtějí, stejně jako většina mimoparlamentních stran. A tak zájem příští vlády, která vzejde za rok z voleb, není při zachování aktuálních voličských preferencí příliš pravděpodobný.
