Plynovým elektrárnám roste konkurence, tlačí na ně bateriová úložiště

Řada zemí, které předělávají své energetiky na obnovitelné zdroje, se musí opírat o „špinavé“ zdroje spalující fosilní paliva, zejména plyn. Elektrárny, které k produkci využívají právě tuto surovinu, lze totiž rychle uvést do provozu, aby vyrovnávaly výpadky – nahradily momentálně nečinné solární či větrné zdroje nebo pokryly skoky ve spotřebě.

Tuto roli by zřejmě brzy mohla plnit obří bateriová úložiště, která v plánech energetických firem pomalu vytlačují plynové elektrárny. Podle zjištění americké neziskové organizace Global Energy Monitor poskytnutých agentuře Reuters se v první polovině letošního roku zastavilo po celém světě 68 projektů na vybudování plynových elektráren.

Příkladem z poslední doby je plán americké firmy Competitive Power Ventures, která v říjnu oznámila, že upouští od plánu vybudovat plynovou elektrárnu Keasbey Energy Center v New Jersey, která měla mít výkon 657 megawattů. Společnost jako důvod uvedla nízké ceny elektrické energie a chybějící státní záruky.

Paroplynové elektrárny jsou důležitým článkem výroby elektřiny také v České republice. Ta největší, kterou provozuje společnost ČEZ v Počeradech, má výkon 888 megawattů. Země by si přitom měla podle distribuční společnosti ČEPS pospíšit s budováním dalších takových zdrojů, protože jinak hrozí, že se nepodaří dodržet státní energetickou koncepci, podle které bychom neměli dovážet více než desetinu roční spotřeby.

Naléhavost poptávky po zdrojích, které dokážou vybalancovat nestálost těch obnovitelných, roste s tím, jak se zvyšuje jejich podíl na celkové produkci. Podle nezávislé analytické společnosti Ember stoupl loni v Evropské unii podíl solárních a větrných elektráren na celkových dodávkách elektřiny na 22 procent, a poprvé tak překonal plyn s 20 procenty. Z elektráren spalujících uhlí pak pocházelo 16 procent elektrické energie.

Někteří provozovatelé bateriových úložišť přitom již nyní dokážou nabízet záložní zdroje elektrické energie za ceny srovnatelné s paroplynovými elektrárnami, což by mohlo znamenat, že poptávka po těchto zdrojích bude vysychat.

To ukazuje třeba britská společnost Carlton Power, která letos spustila v Manchesteru plán výstavby bateriového úložiště, které má nahradit dříve plánovanou paroplynovou elektrárnu, kterou tam firma původně chtěla vybudovat za 800 milionů liber.

Náklady na jednu kilowatthodinu z lithiové baterie klesly v loňském roce podle BloombergNEF na 151 dolarů (3390 korun) neboli polovinu ve srovnání s rokem 2016.

Vzhledem k posunu role paroplynových elektráren narážejí projekty jejich výstavby na obtíže s financováním, protože je výrazně obtížnější modelovat návratnost takové investice. Zatímco dříve se počítalo s tím, že taková elektrárna bude během svého zhruba dvacetiletého cyklu stabilně dodávat elektřinu a tím vytvářet svému provozovateli zisk, nyní se tyto zdroje stále více spouští podle aktuální potřeby, kterou je těžké předpovídat.

Další komplikací jsou potom pravidla Evropské unie pro „zelené financování“ neboli tlak na investory, aby upřednostňovali ekologicky šetrné projekty. Aby se o takové peníze mohla ucházet plynová elektrárna, musí být vybavena systémem na zachytávání uhlíkových emisí nebo nastavena tak, aby mohla spalovat nízkoemisní plyny, jako je vodík. To vše musí být na místě nejpozději od roku 2035.

Poptávku po záložních zdrojích může také dále snižovat proměna nakládání s energiemi, která nabírá tempo. Britská společnost Octopus Energy například loni na zkoušku nabízela drobnou finanční kompenzaci domácnostem, které se v době energetické špičky na hodinu obejdou bez elektřiny. Tento experiment dosáhl objemu energie, jaký by se ušetřil, pokud by na hodinu vypnula všechny elektrické spotřebiče polovina Londýna.

Jiným alternativním zdrojem mohou být elektromobily, které lze nabít v době nízké spotřeby, a poté mohou sloužit jako záložní zdroj pro zvýšenou poptávku. Podle analýzy společnosti Kaluza z loňského prosince je takové vozidlo po 90 procent času zaparkováno s nabitou baterií, jejíž kapacita kolem 40 kilowatthodin by stačila zásobovat běžnou domácnost elektřinou dva dny.

Kaluza odhaduje, že 40 milionů elektromobilů, které by měly být v provozu v Evropské unii do roku 2030, by s kapacitou 52 gigawattů dokázalo nahradit téměř jednu třetinu paroplynových elektráren provozovaných tou dobou v EU.

„Až se přenosová síť začne odvracet od konvenční produkce, bude si moci vybírat z mnoha možností,“ řekl agentuře Reuters šéf Carlton Power Keith Clarke.