Platy Čechů jsou ostudné. Mají být o čtvrtinu výš, říká expertka

Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

Jsou to dva jiné světy. Na pozici uchazeče o práci office managera ve středně velké firmě přichází čerstvý absolvent vysoké školy a říká si o 100 tisíc korun hrubého. Nabídka ale byla „jen“ 70 tisíc. Představy firem o mzdách a požadavky uchazečů se v poslední době totálně nepotkávají, říká Jaroslava Rezlerová v Agendě SZ Byznys. Lidé si jsou vědomi, že pracovní síla obecně chybí, ale firmy, ač pod tlakem nedostatku volné pracovní síly, se do poslední chvíle brání vydat na platy vyšší peníze.

„Jsou to velmi paradoxní situace, kdy jsou představy uchazečů třeba o 20 až 30 % vyšší, než jaké platy na těch pozicích firmy nabízejí. Odvíjí se to obvykle od toho, že někdo ví, že jeho kamarád ve firmě XY dostal takovéhle peníze, a myslí, že to musí být standard pro všechny stejné pozice v jiných firmách,“ říká Jaroslava Rezlerová, generální ředitelka ManpowerGroup.

Největší rozdíl mezi mzdovými požadavky a nabídkou firem panuje podle Rezlerové v IT a na technologických pozicích. „V našich průzkumech nám 66 % firem říká, že nejsou schopny obsadit volná místa, a to je velký tlak na mzdy. Dnes je na trhu králem uchazeč, který si může říkat, kolik chce. A když mu to firma nedá, tak jde prostě jinam,“ říká Rezlerová s tím, že to samozřejmě neplatí pro všechny regiony, ale hlavně pro velká města a průmyslové oblasti.

Firmy musí na mzdách „přitlačit“ zejména nováčkům, což způsobuje tenze. Dost firem ví, že musí novým lidem zaplatit víc než těm stávajícím na podobných pozicích. To způsobuje v mnoha firmách problémy, když se takový zkušený pracovník náhodou dozví, jakou mzdu dostal úplný nováček. Situace by se mohla zlepšit, až bude v platnosti nová evropská směrnice, které se všichni bojí, o rovnosti platů mužů a žen. Firmy budou muset zveřejňovat kategorie svých platů na určitých pozicích. V tu chvíli totiž zmizí „hra na schovávanou“. Nováčci budou mít alespoň nějakou představu, jakou mzdu požadovat, ale firmy zase budou muset řešit stížnosti stávajících pracovníků. „Já si myslím, že by to mohlo pomoci,“ míní Rezlerová.

Mzdy se sice zvyšovaly posledních pár let, většinou ale jen o nějakých 6-7 %, ale kvůli vysoké inflaci v reálu zaměstnanci navýšení nepocítili. Letos sice i reálné mzdy po inflačním tornádu konečně porostou, ale málo.

„Porostou maličko. Průměrně se u nás v Manpower pohybujeme mezi 8- 10 procenty navyšování platů, ale taky vidíme spoustu firem, které si to nemůžou dovolit, ekonomicky by jim to nevycházelo, nebo by musely extrémně zefektivnit, zainvestovat do technologií, a tam se pohybujeme třeba i pod pěti procenty,“ sdílí zkušenosti z ManpowerGroup jeho šéfka.

Obecně má Rezlerová mzdy v Česku za nízké. „Úroveň platů v České republice není nijak výrazně vysoká. Jsme v platech 20 až 25 % za nějakým rozumným průměrem, který bychom měli mít. Ale na větší růst ekonomika v tuto chvíli nemá. Na mnoha pozicích, v mnoha profesích jsou lidé podhodnocení. Třeba v oblasti průmyslové výroby se drží platy tak nízko, že to neodpovídá nákladům na život. Ostudné,“ má za to Rezlerová.

Podle ředitelky Manpower mohou za nízké mzdy v Česku i odbory, které jsou podle ní slabé. „Pan Středula mě nebude mít rád, ale máme slabé a špatné odborové hnutí, které ani náhodou nezastupuje většinu pracujících v této zemi. V Dánsku je 80 % zaměstnanců organizováno v odborových hnutích a všechny dohody se dějí na úrovni zástupců odborových hnutí a zástupců zaměstnavatelů. Stát do toho de facto nemusí zasahovat, jen dává právní rámec. Neříká někomu, kolik má být plat,“ míní Rezlerová.

K vyšším mzdám je podle Jaroslavy Rezlerové ještě dlouhá cesta. „Konec levné práce bude na dohled ve chvíli, kdy se tady masivně transformuje ekonomika, což se začíná dít ve chvíli, kdy se nebudou dotovat a tolerovat firmy, které by dávno už měly zkrachovat a zavřít a pustit lidi někam za lepší prací s lepším výdělkem.“

Na trh práce aktuálně masově míří generace mladých lidí z tzv. generace Z. Ta má jiné priority než předchozí generace. „Nechtějí mít statusově peníze, dokonce ani nechtějí nějaké pozice, které dobře vypadají, ale víc je zajímá obsah práce, jestli se budou dál vzdělávat, někam se posouvat, jestli budou mít flexibilní možnosti v práci, aby mohli peníze konzumovat a užívat si volný čas, který si chtějí řídit. Mluví se o ‚meconomy‘. Zaměstnavatelé se s tím ale poměrně obtížně srovnávají,“ popisuje Jaroslava Rezlerová.

Česko patří dlouhodobě k zemím s nejnižší nezaměstnaností v EU. V dubnu činila  3,7 procenta. Úřady práce evidovaly přes 280 tisíc uchazečů o práci, volných pracovních míst je 268 tisíc. Zdejší trh práce někteří ekonomové označují za strnulý či zamrzlý.  Rozhýbat ho mají nová pravidla v rámci novely zákoníku práce. Ta například prodlouží zkušební dobu a zkrátí výpovědní lhůtu.

„Nízká nezaměstnanost je vlastně trochu umělá, a když lidé nebudou mít možnost volněji přecházet i z jednoho zaměstnání  k druhému s nějakou třeba i větší ochranou, tak to prostě nepůjde,“ míní Rezlerová.

Ta sama podporuje i výpověď bez udání důvodu, která se stala předmětem vzrušených politických debat. V samotné novele zákoníku práce tento instrument ale není a ministr práce Marian Jurečka ho výslovně odmítá, poslanec Jan Skopeček a další jeho kolegové z ODS ovšem deklarují, že budou chtít tuto změnu předložit.

Na celý rozhovor se můžete podívat v úvodním videu.