Pět let po covidu. Česká ekonomika je stále ještě nakažená

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Před pěti lety, poté co se pandemie covid-19 rozšířila po celém světě, nastal hospodářský pád. Ekonomika začala od března 2020 prudce klesat po celém světě, dokonce rychleji než za Velké hospodářské krize.

Dopady se však v různých zemích lišily. Zatímco však ve Spojených státech přišlo během pár měsíců o práci přes 20 milionů lidí a v dubnu vyskočila nezaměstnanost skoro na 15 %, v Česku se zvýšila nezaměstnanost do konce roku 2020 jen o jeden procentní bod na čtyři procenta.

Postupně byly v Česku uzavřeny školy, restaurace, hotely a byly zrušeny všechny hromadné akce. Současně došlo k uzavření hranic pro osobní přepravu. Na firemní úrovni bylo rozhodnuto o dočasném pozastavení či výrazném omezení výroby v automobilovém průmyslu i v dalších odvětvích. Přijatá opatření se celkově dotkla zhruba dvou pětin české ekonomiky.

Lidé začali šetřit, protože přestali chodit do restaurací a cestovat. A stejně postupovaly i firmy, které měly poprvé naspořeno víc, než kolik si půjčovaly na provoz a investice. A všichni upínali zraky ke státu a státní podpoře. „Na straně fiskální politiky navodila pandemie pocit, že stát by měl pomáhat každé části ekonomiky, která právě utrpěla nějaký šok,“ říká ekonom České spořitelny a předseda Výboru pro rozpočtové prognózy Michal Skořepa.

Srovnání s Amerikou je ilustrativní. Zatímco v USA hospodářská pandemická krize skončila velmi rychle a na konci roku 2023 se už reálný HDP na osobu vrátil na předpandemický trend (jako by k propadu nikdy nedošlo), v Česku začala zdlouhavá stagnace, kdy se ekonomika vrátila nikoli ke trendu, ale pouze na předpandemickou úroveň až po dlouhých pěti letech.

Nezaměstnanost přitom v Česku zůstávala nízká i proto, že vláda Andreje Babiše – ve spolupráci s ODS – masivně zvýšila schodky veřejných financí a snažila se podporovat téměř všechny segmenty. Místo deficitu 40 miliard korun máme od pandemie každý rok deficity v řádu čtyř stovek miliard korun.

Práce na dálku a hybridní modely práce vedly ke snížení poptávky po kancelářích a propadly se ceny komerčních nemovitostí, takže se dostali do problémů zadlužení developeři. Od pandemie se snaží postavit na nohy například skupina CPI miliardáře Radovana Vítka, která si těsně před pandemií ukousla velké sousto, když pohltila rakouskou realitní společnost Immofinanz.

Bez hostů začaly krachovat restaurace, kterým něžný provoz nemohl nahradit prodej jídel z okénka, zavírala se kadeřnictví a další služby. Lidé bez možnosti cestovat za hranice naopak začali nakupovat chalupy a chaty mimo velká města, jejichž ceny strmě rostly. Dalšími „obětmi“ byly malé a střední podniky, z nichž většina přežila pouze díky statní podpoře. Vlajková loď českého průmyslu Škoda/Volkswagen byla nucena snížit výrobu osobních aut o téměř 30 procent.

Covid narušil obchodní styky a přerušil dodavatelské řetězce, což vedlo ke stagnaci globálního a pro Česko životně důležitého obchodu na trhu Evropské unie. Například tvrdá izolace v Číně mělo zásadní dopad nejen na tamní výrobu a export, ale i na koloběh námořní kontejnerové dopravy.

„Zahraniční obchod je pro růst české ekonomiky kritický, protože Česko je na zahraničním obchodu vysoce závislé, a to nejvíc v celé Evropské unii, hned za Lucemburskem. To znamená, že bez růstu reálných exportů a importů podporujících růst domácí výroby je prostor pro stimulováni hospodářského růstu pomocí domácí politiky velmi omezené,“ říká Zdeněk Drábek, který působil dlouho ve Světové obchodní organizaci a v současné době na Fakultě sociálních věd Karlovy univerzity.

HDP v roce 2020 zaznamenal pokles o více než 5 %. Opatření na omezení šíření viru, jako bylo uzavření obchodů, restaurací a omezení cestování, výrazně snížila spotřebu.

Problém ale byl, že i když pandemie skončila a ekonomika se mohla začít vracet k normálu přišel další šok když v roce 2022 začala ruská invaze na Ukrajinu. V tomto roce ekonomika celkově vzrostla, ale dynamika HDP během roku zpomalovala. Hlavní podíl na tom měla klesající spotřeba domácností.

Do Česka se totiž v plné síle přivalila inflační vlna, která má obdoby pouze v posttransformačních 90. letech 20. století. V průběhu roku tak docházelo v Česku k postupnému zpomalení hospodářského růstu. Došlo i k poklesu investic v důsledku nižší poptávky. HDP za rok 2022 vzrostl celkem o 2,4 %.

Spotřebitelské ceny od roku 2019 do současnosti vyrostly téměř o 40 procent, obyvatelé Česka platící korunou rapidně zchudli, jak se vlna zdražování elektřiny a plynu přelila do výroby a služeb. „Souběh omezené nabídky a větší poptávky pak přirozeně vyústil v inflační potenciál, který se plně projevil při covidovém a následně energetickém cenovém šoku v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu,“ říká hlavní ekonom České bankovní asociace Jaromír Šindel.

Česká národní banka nebyla na situaci schopna zareagovat včas a na situaci jí ani nestačily prostředky. Na předpandemickou úroveň by se reálné mzdy měly dostat teprve v roce 2026.

Vyvrcholily skryté problémy, které se projevovaly v poslední dekádě: nástup protekcionismu, nasycení čínské poptávky, brexit a první a teď druhé prezidentské období Donalda Trumpa. Hlavním rysem postpandemického období tak zůstává nejistota ohledně dalšího vývoje, co se týče hospodářské politiky, ale i geopolitiky.

Český průmysl v době pandemie výrazně ztratil konkurenceschopnost, kterou si zachovával hlavně kvůli levné pracovní síle a relativně příznivé demografii. „K tomu se přidala i výrazná úvěrová expanze během pandemického období a po něm. Ale jelikož se rozsah výzev pro český model růstu dále kumuloval a nebyl utlumen strukturálními změnami, tak růstový potenciál české ekonomiky zakrněl,“ dodal Šindel.

Přesto se však v české ekonomice zrodilo několik pozitivních trendů, které posunuly společnost kupředu. Obecně to politiky upozornilo, že kdykoliv může přijít nečekaná globální změna, které zatřese ekonomikou a je dobré se na to připravit. V oblasti zdravotnictví se ukázalo, že je třeba aktualizovat pandemické plány.

„Podstatnou změnou u domácností je zvýšení pozornosti, kterou po vlně vysoké inflace věnují výnosům z různých způsobů ukládání peněz: například objem peněz na spořicích účtech roste už třetím rokem daleko rychleji než na účtech běžných,“ dodává ekonom Skořepa. Lidé se mnohem víc začali zajímat, jak nakládat se svými prostředky, jak je investovat, aby dosáhli výnosu.

Špatný stav digitalizace státní správy se pod tlakem pandemie začal pomalu měnit, a co je nejdůležitější: ukázalo se, že mnoha občanům Česka i českým byznysmenům není budoucnost země lhostejná.

Současně se spustila transformace ekonomiky, která už nedokáže růst pouze na základě levné výroby exportované do zahraničí. Průmyslová odvětví se špatnou ziskovostí se zmenšují a Česko jako nejprůmyslovější ekonomika v Evropě hledá výnosnější výrobu, a také se čím dál víc orientuje na sofistikovanější služby.

Nejpatrnější je tento trend u největších investičních skupin, ale prosakuje mnohem níže do ekonomiky. Čeští podnikatelé se rovněž přestali bát investovat v zahraničí, což je další z cest k prosperitě. Investují úspěšněji než byznysmeni v sousedních státech. Do budoucna by se tak mohl snižovat podíl kapitálu, který každoročně opouští Českou republiku, ale naopak by mohl zůstávat – a obyvatelstvo by mohlo bohatnout.

Například spolumajitel výrobce počítačových her Bohemia Interactive vyloženě říká, že peníze vydělané v zahraničí hodlá investovat v Česku. I podnikatelé jako Pavel Tykač, kteří se soucítěním k běžným investorům neproslavili, dělají některé prospěšné aktivity v Česku. Společně s Rudolfem Ovčařím nedávno začal podporovat univerzitu Cevro.