PET a plech. Jak Švédové třídí to, o čem Češi jen horlivě diskutují

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Skandinávská země je zhruba šestkrát větší, ale tamní zálohový systém na PET lahve a plechovky je v mnoha ohledech podobný tomu, který se chystá v Česku.

Po čtyřiceti letech zkušeností se sběrem použitých nápojových obalů Švédsko přiblížilo k devadesáti procentům. Devět z deseti obalů se vrátí a zrecykluje do nových obalů. Rychlejšímu nárůstu brání čilý přeshraniční obchod s Norskem, kam si turisté odvážejí alkohol, ale obaly už nevracejí.

„Systém mi přijde úplně normální, byla jsem z ČR zvyklá, že se vracely také lahve od mléka. V zálohování ve Švédsku vidím jen pozitiva. Lahve mizí z přírody, bezdomovci i Romové je sbírají a vracejí,“ líčí Jitka Vykopalová, žena českého původu, která žije ve Švédsku už 28 let.

Koupit lahev se zálohou jedna či dvě švédské koruny (2,2 Kč až 4,4 Kč podle velikosti obalu), po vypití ji vypláchnout, uložit pod linku a po čase odnést do obchodu. Tyto činnosti považuje žena, stejně jako její krajané, za naprostou samozřejmost.

Naopak skandinávská země oproti České republice nezálohuje skleněné lahve. Důvod je prostý – v oběhu je jich velmi málo, výrobci preferují plastové a hliníkové obaly.

Zálohování je ve Švédsku dokonce součástí popkultury. Má svou hymnu, předělávku slavné vlastenecké kubánské písně Guantanamera zvané Pantamera. Každý rok vzniká nový cover této písně a jejich tvůrci, obvykle populární švédské kapely, songy na vyžádání fanoušků zařazují do svého repertoáru na koncertech.

Švédsko nepřímo položilo základy zálohových systémů v mnoha zemích světa. Řadu podobností má také chystaný depozitní systém v České republice: jeden operátor vlastněný nápojáři i obchodníky, přes deset tisíc odběrných míst včetně supermarketů, čerpacích stanic nebo sportovišť a srdce systému v podobě jednoho obřího třídicího centra, kam se svážejí hliníkové plechovky a PET lahve ze všech koutů země.

Společné mají systémy i to, že zákazníci nesmí lahve výrazně zdeformovat, aby automaty správně načetly informace z EAN kódů. Velká většina obalů se ve Švédsku lisuje v automatu, umístěném přímo v zázemí některého ze supermarketů. V neporušeném stavu se do třídicího centra v Norrköpingu přepravují pouze obaly z restaurací, které se zapečetí do pytlů a opatří unikátním kódem.

„Když tyto obaly přijdou do našeho závodu Returpacku, spočítáme je na velkém a velice rychlém automatu. Následně restaurace jednou týdně dostane vyplacené zálohy,“ popsal Erik Ebbeson, manažer zákaznické péče Returpacku, společnosti, která se o celý systém stará.

Do třídicího centra se použité obaly svážejí z více než dvou desítek meziskladů po celé zemi. Obaly od lidí se scházejí nejen v obchodech, ale také v automatech Pantamera Express v některých sběrných dvorech. Pro zhruba pět procent lidí, kteří mají jeden ze sedmdesáti tří těchto velkých automatů „po ruce“, je to nejpohodlnější způsob, kam obaly odnést. Není totiž nutné jako v obchodech vkládat každý obal zvlášť. Jednoduše se dá vzhůru nohama otočit celá taška, stroj velmi rychle sečte obaly a připíše zálohu.

Švédi běžně používají také mobilní zálohovací aplikaci, která umožňuje převést peníze na svůj bankovní účet. Vracení lahví v supermarketech má oproti tomu své limity – lístek se zálohou je nutné uplatnit v prodejně, kde se vracely obaly. Je nicméně možné částku darovat na charitu.

Ekosystém kolem zálohování ve Švédsku zahrnuje i další vymoženosti. Například odpadkové koše v ulicích s držáky, kam je možné odložit prázdné hliníkové plechovky a obaly. Zálohové automaty navíc umožňují přijímat i nezálohované lahve.

Oba systémy – zamýšlený český i fungující švédský – jsou financovány z poplatků za obaly uvedené na trh, z prodeje materiálu a také z nevrácených záloh a jsou nezávislé na státním rozpočtu.

Poplatky za obaly (tzv. packaging fee), což je obdoba plateb, které hradí výrobci za likvidaci obalů kolektivnímu systému, se ve Švédsku platí pouze u PET lahví. Systém plechovek si totiž na sebe vydělá. Veškerý objem se prodá do zahraničí, do specializovaných fabrik v Německu a Francii, kde se obaly přetaví do recyklovaného materiálu. Továrnu, která by to uměla, Švédsko nemá. A tak recyklovaný hliník k výrobě plechovek nakupuje v zahraničí, podobně jako Česko a další země.

„Pro nás je důležité, že naši producenti od nás mohou nakupovat recyklovaný hliník k výrobě nových plechovek. Protože hliník je skvělý materiál, který můžete recyklovat stále dokola,“ vysvětluje Katarina Lundell, marketingová manažerka Returpacku.

V Česku se v roce 2023 o zavedení záloh na „petky“ a plechovky přestalo uvažovat pouze v teoretické rovině. Ministr životního prostředí Petr Hladík řekl, že už není otázkou, zda se systém spustí, ale kdy.

Zákon je připravený, schválený vládou a čeká ho sněmovní anabáze. Odpůrce má v některých obcích a v silné lobby odpadářských společností. Zastánce má mezi nápojáři, kteří dnes mají nedostatek recyklovaného materiálu, jenž končí v autoprůmyslu, a velkými obchodními řetězci.

Je přitom čím dál jasnější, že se ČR povinnému zálohování nevyhne. Europarlament minulý týden potvrdil nařízení o obalech a obalovém odpadu (PPWR), které přímo ukládá povinnost zálohový systém zavést v zemi, která v roce 2026 nedosáhne míry sběru 80 procent jak u PET lahví, tak u plechovek. Také obalová společnost EKO-KOM tvrdí, že je to pro Česko jen obtížně splnitelný cíl.

Přestože si většina lidí zálohování spojuje hlavně s bojem proti plastu, Česko má podstatně větší problém s tříděním a recyklací hliníkových plechovek. Recykluje se jich pouze 26 procent. Končí v komunálním odpadu, na skládkách, ve spalovnách i v přírodě. Zálohováním se má poměr zvýšit na 90 procent.

Novela zákona o obalech, která zavádí zálohový systém v Česku, má nabýt účinnosti 1. ledna 2025, ale samotné zálohování by se mělo spustit od roku 2026.

Pionýři světového zálohování ze Švédska to však považují za zbožné přání. „Je nemožné, aby se celý systém připravil a spustit tak rychle,“ je přesvědčen Kjell Petersson, ředitel továrny Returpack ve švédském Norrköpingu. Švédům start trval dva roky. Faktem však je, že se zálohováním začínali a neměli se kde inspirovat. Rok je přesto šibeniční termín. V České republice by musel v krátkém čase vzniknout nejen operátor, ale také továrna na zelené louce.

„My doporučujeme dva roky, ale nemáme správný recept, pouze ten náš,“ uvedla Katarina Lundellová, marketingová ředitelka Returpacku.

Chystaný český model má také svá specifika. Akcionáři nového operátora by například nesměli vlastnit třídicí linku ani logistiku. Nápojářským společnostem se ale nelíbí, že by tím neměly plnou kontrolu nad materiálovými toky.

Reportáž vznikla s podporou iniciativy Zálohujme.cz.